Oblíbený totalitní vtip, že jediná Svoboda v Československu je Svoboda nad Úpou, zpopularizoval jméno krkonošského městečka daleko za hranicemi republiky. Souvislosti jeho vzniku však zná málokdo.
O dávnověku krajiny při řece Úpě, dlouho tvrdošíjně přetrvávala bájná mystifikace Šimona Hüttla. Tento jinak seriózní trutnovský kronikář rudolfínské doby ve své Vesnické kronice posunul založení Trutnova a okolních vesnic na samý práh našeho tisíciletí. Ověřené historické prameny však pocházejí většinou až ze století třináctého. V případě Svobody n. Úpou jsou archivy němé dokonce ještě dalších tři sta let. Nepodložené zprávy o nálezech zlata v jejím okolí nesou sice datum 1241, opravdový boom však byl odstartován teprve s příchodem korutanského důlního odborníka Kryštofa z Gendorfu (1497 - 1563), který se postupným získáváním panství Vrchlabí, Žacléře a Trutnova stal největším magnátem své doby ve východních Krkonoších. O sféry svého vlivu se dělil se starým českým rodem Zilvárů z Břečtejna, kteří drželi panství vlčické, ale i část Trutnova. V době, kdy Gendorf začal budovat své velkolepé sídlo - vrchlabský zámek, vymohl Kryštof Zilvár (1504 - 1579) na panovníkovi pro rychle se rozrůstající hornickou osadu pod Černou horou povýšení na městys s erbem a s horními svobodami.
Privilegium Ferdinanda I. z roku 1546 je tak první zprávou o Svobodě a zároveň jejím křestním listem. Bergfreiheit, Pirgkfreiheit, Freiheit unterm Guldnen Rehorn, to vše značí svobodu dolování. Je pouze dějinným paradoxem, že město s takovým jménem bylo od svého vzniku poddanské, svázané trvale s vlčickou vrchností až do roku 1848. Výmluvné jsou i jednotlivé heraldické figury svobodského znaku, zachycené i na nejstarším zachovalém městském pečetidle z roku 1634. Je to podélně rozdělený štít, v jehož pravém zlatém poli je polovička černé císařské orlice s červeným jazykem. V horní polovině levého červeného pole je symbol hornictví, želízko a mlátek v netradičním obráceném zkřížení. V dolní polovině levého pole, které je na novějších znacích zelené, je tzv. mluvící znamení - srnčí paroží. Německý název Rehhorn znamená zároveň Rýchory, jejichž svahy byly centrem zlaté horečky.
Kupodivu regionální kniha knih, Hüttlova trutnovská kronika, přináší první zmínku o novém městě teprve roku 1553 v souvislosti s vytyčováním hranic jako „most k Mladým Bukům". V roce 1571 vyhořelo ve Svobodě 16 domů, což může být příčinou zmínky o „nově založeném městečku Freiheit" na smlouvě o dělení majetku mezi bratry Kryštofem a Karlem Zilvárovými z roku 1577. Další červený kohout navštívil dřevěné město rok před koncem 16. století, kdy lehla popelem radnice se všemi písemnostmi. Snad právě proto se z rané historie osady zachovalo tak žalostně málo písemných památek. Dne 18. října 1580 potvrdil Rudolf II. Svobodě práva všech horních měst v Čechách. 16. března 1648 přiložil svou královskou pečeť na městské výsady i Ferdinand III. Mimo povinnost dodávat vytěžené kovy královské dvorské komoře poskytovala tato privilegia městu množství výhod, jako osvobození od placení mýta, zřizování cechů a svobodný obchod s povolením pořádat trhy, vybírání některých poplatků a mnoho dalších. Prozíraví majitelé panství si proto dali hornické výsady potvrdit i od Josefa II. 1784 a Františka I. 1827, i když šlo o záležitost ryze formální. S dolováním skončil Josef Adam Schwarzenberg definitivně již v roce 1772. Rod Schwarzenbergů, který držel Vlčice od roku 1675 do roku 1787, přispěl významně k rozvoji města. Nejen, že se zasloužil o rozkvět Janských Lázní, které byly v té době součástí Svobody, a z poutního místa s pramenem vybudoval moderní lázeňské středisko, Jan Adolf založil v roce 1683 ve Svobodě nadační špitál a Josef Adam dal v roce 1771 vystavět nový kostel, zasvěcený Janu Nepomuckému na místě starého dřevěného kostelíka sv. Vojtěcha, postaveného „praedikantis husitias" v roce 1584, prý v podobě kaple sv. Jiří na Pražském hradě. Také rozšíření plátenictví je přičítáno Schwarzenbergům. Domácí tkalcovství nebylo sice zlatou hřivnou, přesto zaměstnávalo začátkem minulého století valnou část obyvatel Svobody. Ještě v roce 1853 zde pracovalo 65 tkalcovských stavů. Tehdy také začal růst průmyslových závodů, ve Svobodě zejména papíren. To už je však jiná historie. Nakonec přece jen perlička: V 19. století se zkomolením německého názvu Freiheit rozšířilo české označení Vrajt. Najdete je nejen na mnoha turistických mapách Krkonoš, ale i na razítku místní pošty ještě z dvacátých let našeho století.
In: Krkonoše - Jizerské hory 1993/7
