Starobylé zilvarovské městečko Pilníkov souzní v myslích současníků nejen se slévárnou, ale i s jedním z prvních poválečných JZD, dlouhou dobu co do rozlohy i největším na trutnovském okrese. Přesto byl Pilníkov prvních padesát let našeho století střediskem především průmyslovým. Vznik tří ze čtyř největších průmyslových podniků je spojen se jménem gründerské rodiny Wőgererů. Otec zakladatel Ferdinand Wőgerer má „na svědomí" obě železárny, známější ovšem později jako výroba hedvábných stuh firmy Harpke a slévárna litiny Josefa Hűbnera. Syn Karel z druhé podnikatelské generace Wőgererů, postavil roku 1906 doslova na zelené louce, na dohled od vlčické železniční zastávky, poměrně rozsáhlý tovární komplex na výrobu vláken z umělého hedvábí nazvaný Silkin. Továrnu postupně obklopily různé provozní i obytné budovy, kanceláře, garáže a kůlny a název přešel na celou aglomeraci. Není bez zajímavosti, že významný podíl akcií Silkinu vlastnil také velký propagátor Krkonoš a mecenáš Krkonošského spolku /RGV/ svobodský papírník Prosper Piette de Rivage. Vídeňský průmyslník Jindřich Klinger, který závod koupil ještě před koncem první světové války, vyráběl zde široký sortiment hedvábných nití. Výroba degradovala v krizových třicátých letech. Navzdory tomu, že podnik byl v držení zaběhnuté a zkušené firmy Eichmann a spol. z Hostinného, produkoval již jen papírové provázky. V jeho kritických „Kristových letech" přišel rok 1939 a provoz byl zastaven zcela. Ve velmi krátké době tovární objekty zmizely či byly adaptovány na obytné účely. S pamětníky pomalu odchází i jméno Silkin. Oficiálně se totiž tato část Pilníkova jmenuje Letní.
In: Krkonoše - Jizerské hory 1998/4