Dřevěný osmiboký altán dal na troskách svého erbovního hradu nedaleko Vlčic postavit zbohatlý obchodník s plátnem Jan František Theer, od té doby „ze Silbersteinu", v roce 1794. Za půldruhého století jeho existence se v podhradí odehrálo lecjaké theatrum. V časech těch nejznámějších dramat, spojených s příchodem chalupáře Václava Havla koncem šedesátých let, už byl však zbořen. Také slavné premiéry divadla Na tahu, pod taktovkou dalšího souseda Andreje Kroba, se odehrály bez jeho stafáže. Zato o bujarých taškařicích německých spolků z okolí z let třicátých, kdy byl nájemcem hradu majitel přilehlého hostince Wenzel Reis, by mohl vyprávět. Kdyby mohl. Jedna z divadelních feerií, spíše však sled živých obrazů s jednoduchým dějem, vznikla dokonce na motivy smyšlenek, pověstí i historických reálií o hradu, které horlivě sbíral učitel Richard Kühnel z Mladých Buků. Autoři ji nazvali „Břečtejnští", podle dalšího z názvů lokality. Vrátili se v ní do bájemi opředeného 11. století a v příběhu nedoloženého zakladatele hradu Wolfa Ulstedta z Cách se na nádvoří hradní ruiny sešly realistické postavičky krkonošských horáků s patronkou horníků, zde důlní čarodějnicí Barborou, i s Krakonošem v zástupu skřítků a víl. „Tak jako od hlavní cesty se cesty v horách rozbíhají v tisíce stezek a pěšin k vrchům a údolím, tak se od skutečnosti rozbíhají cestičky a pěšiny do říše fantazie. Ze světniček bud a tkalcoven v údolích po nich putují ruku v ruce dva veselí tovaryši - pověst a pohádka". Tolik autoři. Co dodat?
In: Krkonoše - Jizerské hory 1999/3