„Pijme pivo s bobkem - jezme bedrník, nebudeme stonat - nebudeme mřít." Mnoho podobných popěvků, kterými staří Čechové oslavovali svůj národní mok, upadá pomalu v zapomnění. Obliba oroseného pulitru s čepicí smetanové pěny však neklesá. K nostalgickým vzpomínkám na pospolitou atmosféru hospůdek a rozmanitost chutí výrobků stovek drobných pivovarů s dlouholetou tradicí se druží i vzrůstající zájem o historické předměty s pivní tematikou. Sběratelským hitem posledních let jsou staré pivní lahve s patentním porcelánovým uzávěrem a vylisovaným plastickým firemním nápisem či znakem pivovaru, v neposlední řadě i díky trvanlivosti použitého materiálu. Také pivní tácky jsou poměrně rozšířeným sběratelským oborem, i když ty opravdu staré se vyskytují jen řídce.
„Hospodská, roztoč pípy, nos nám to po desíti..."
Ten na snímku pochází z Radnice ve Svobodě nad Úpou, která měla s Klugovým parním pivovarem v tehdejších Heřmanových Sejfech dlouholetou výhradní smlouvu. Na pečlivě ošetřenou černou „čtrnáctku" nájemce Heinricha Rosipala si hrstka zbylých pamětníků vzpomínala ještě dlouho po II. světové válce. Rudnický pivovar patřil v husté síti krkonošských a podkrkonošských provozoven k těm významnějším. Ať již tradicí, sahající do 2. poloviny 17. století k majiteli panství Janu Kryštofovi z Valdštejna, nebo výstavem, který před I. světovou válkou dosahoval i 15 000 hl a v době největšího rozkvětu ve dvacátých letech téměř 22 000 hl ročně. Pivo zde vařili vedle Valdštejnů i Schwarzenberkové a Theerové ze Silbersteina, z nichž Josef Karel zřídil v roce 1816 nový pivovar v původním Valdštejnském zámku. Opravdový věhlas je však spojen až s podnikatelskou rodinou Klugů. Johan Adam koupil panství roku 1880 a jeho syn Josef na přelomu 19. a 20. století výrazně zmodernizoval i pivovar. Z té doby je i jeho výrazný trojúhelníkový emblém s charakteristickým ústředním motivem sladovnického komína, hlásící se siluetou Sněžky hrdě do Krkonoš.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2001/3