Pečliví čtenáři právem zbystřili pozornost. V současné době v Krkonoších téměř vyhynulý druh se ještě začátkem druhé poloviny minulého století vyskytoval hojně v blízkosti lidských obydlí, ve všech pásmech pohoří, od rozsáhlého podhůří až na nejvyšší hřebeny. Zvlášť početná podzimní populace dorůstala do úctyhodných rozměrů. Někteří jedinci dosahovali vestoje výšky i několika metrů. Přesto jen ojediněle přečkali dlouhou a krutou krkonošskou zimu, která jejich stavy pravidelně výrazně zdecimovala. Jedno vytrvalé hejno, vyskytující se na lokalitě poblíž Medvědí boudy, bývalo rok co rok vděčným objektem kolemjdoucích fotografů amatérů.
Erinaceus montanum corconticum /T/
Také ukázkový exemplář u Hromovky, z období mezi světovými válkami, v porovnání s hospodářem Samuelem Lauerem docela vyniká. Vedle celoroční sháňky potravin bylo zajištění dostatečného množství „topiče", především na zimní období, druhou nejdůležitější starostí každého horala. Uskladnění relativně velkého množství naštípaného dřeva na malé ploše s dokonalým přístupem okolního vzduchu, umožňujícího postupné vysychání, poskytovala právě stavba tzv. ježků. Ať již se rovnala hranice o kruhovém půdorysu do tvaru vysokého komolého kužele se zaobleným vrškem, nebo řidčeji těmi méně zdatnými do jehlanu na čtvercové základně se „zednicky" vázanými rohy, nebyla to žádná legrace. Každý, kdo si zkusil alespoň jednoho ježka postavit, mi dá jistě za pravdu. Trpělivost, fortel a zkušenosti povýšily původně ryze funkční záležitost na nepřehlédnutelný zkrášlující prvek zabydlené krajiny. Tak jej taky dodnes chápe mnoho chalupářů, viz například novostavby celodřevěných domků u Hoffmannovy boudy nad Janskými Lázněmi. Malebný krkonošský ježek, coby moderní výtvarná instalace avantgardního umělce, byl by bezpochyby hitem nejedné světové galerie.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2002/6
Umíme to taky tak