Strategické místo na úbočí Černé hory v sedle mezi Janskými Lázněmi a Černým Dolem, skýtající před lety i úchvatné vyhlídky k Vrchlabí, než je zastínily vzrostlé lesy, bylo na rozvoj turizmu koncem 19. století dokonale připraveno. Horské stavení s číslem 25 je zde uváděno už v roce 1781 jako majetek rodiny Kühnelových. Jméno má však po prvním starostovi od roku 1873 samostatné obce Černá Hora, Wenzelu Hofmannovi. Rozvodí Janského potoka, kličkujícího na východ k Janským Lázním a Rybího potoka, svádějícího vody na západ k Černému Dolu se stávalo stále častějším výletním cílem janskolázeňských hostů. Absence jakéhokoliv pohostinského zařízení v okolí využil Johann Erlebach, který zde, podle turistického průvodce okolím Janských Lázní od lázeňského lékaře Bernarda Pauera, v roce 1889 zřídil hospodu. Také on byl úspěšným předsedou obecní samosprávy Černé Hory dlouhých 30 let. Když jako osmašedesátiletý v roce 1923 zemřel, ujal se dědictví jeho syn Lambert a po něm stejnojmenný vnuk. Po roce 1945 razil člen názvoslovné komise při ONV v Trutnově prof. Jar. Procházka pro boudu jméno Slemenka podle staročeského názvu slemeno = rozvodí. Tradiční jméno vlastnické však přetrvalo dodnes. Při bedlivějším pohledu na obrázek zjistíte, že ani základní silueta objektu se za sto let příliš nezměnila.
Post scriptum: Psaný tvar „Hoffmannova" se ustálil na přelomu 19. a 20. století a byl uživateli ukázněně dodržován. Šlendrián nastal až s výměnou etnika. Najít v dostupném materiálu posledních padesáti let všechny čtyři možnosti, nedá ani moc práce. Podoba užívaná v současnosti nejčastěji, s dvěma „f" a jedním „n", je paradoxně dokonce pravým opakem jména původního nositele. Ačkoli jsem příznivcem přesných, historicky doložených názvů lokalit, v tomto případě bych se docela přimlouval za praktické, pravidlům českého jazyka neodporující, absolutní zjednodušení.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2002/6