Korunou většiny výstupů na vyvýšená místa v krajině bývá čarovná vyhlídka do dalekého okolí. Krkonoše mají takových přirozených vyhlídkových bodů nepočítaně. A není náhodou, že právě na nich vyrostly kdysi první horské boudy. V „dřevních" dobách krkonošské turistiky, dokázali podnikaví majitelé bud umocnit atraktivitu místa ještě zbudováním určitého stanoviště, mnohde s malou rozhlednou. Zastav se, poutníče, a zde se dívej! A třeba i omámen tou podívanou zanecháš nepřehlédnutelný obnos v našem pohostinství. Jednoduchá a účinná filozofie...
Magický trojúhelník
Nenápadný táhlý hřeben situovaný na jih od Janských Lázní nabízel kdysi marnotratně hned tři takové možnosti: Zlatou vyhlídku, ze které, obklopena vzrostlým lesem, zůstala jen bouda téhož jména, poetické Večerní červánky, které dostály svému ohnivému znamení a lehly popelem a dávno zapomenutou dřevěnou věž u Janské boudy, na snímku z rozpuku 20. století. Neměnná linka Kumburku, Tábora a Kozákova na vzdáleném obzoru, pulzující blízké Podkrkonoší s obydlími rozsetými po stranách početných potoků uhánějících k jihu a v zádech majestát východokrkonošských dvojčat, Černé a Světlé hory, to je divadlo trvající staletí. Scéna, kterou si do exilu odvážel možná i nejznámější český exulant Komenský. Právě tady vedla stará formanská cesta spojující Trutnov s Vrchlabím. Svědčí o tom i původní názvy zdejších lokalit - Helfendorf a Ladighőhe - stejně jako zbytky kapliček a božích muk lemujících její trasu. Zabloudí - li sem dnes ojedinělí návštěvníci Janských Lázní, jen nevěřícně kroutí hlavou.
In: Krkonoše - Jizerské hory 1997/6