Kaplička v Dlouhém dole z roku 1807 stále ještě stojí, i když dnes velmi necitlivě obklopena kůlnami a garáží svatopeterského pensionu Zdař Bůh. Na přelomu dvacátých let minulého století „stála modelem" dnes téměř zapomenutému umělci Fritzi /Friedrichu/ Hartmannovi. Jeho díla z plodného krkonošského období vlastní Krkonošské muzeum ve Vrchlabí i Podkrkonošské muzeum v Trutnově a série zimních akvarelů s charakteristickými pohledy z Černé a Liščí hory, od Černé boudy, z údolí Bílého Labe, Vysokého svahu v Peci pod Sněžkou či uvedeného Svatého Petra, je dobře známa všem sběratelům krkonošských pohlednic.
Rodáka z Orlických hor /narodil se v Sedloňově poblíž Nového Města nad Metují 22. 7. 1873/ okouzlily Krkonoše již při první návštěvě v roce 1916; do Dolního Dvora u Vrchlabí se přestěhoval hned po první světové válce. Svůj neškolený přírodní talent uplatnil tento vyučený truhlář nejprve jako malíř divadelních dekorací. I přes krátký pobyt v krajinářském kurzu švábského profesora Schönlebera, či školení u profesora Luntze v Karlsruhe, byl jeho osobitý výtvarný projev prakticky nezatížen žádnou soudobou manýrou. Jedině praxí a početnými studijními cestami po Evropě, především Německu, Švédsku, Norsku, Anglii,severní Francii nebo Alpách, vycizeloval svůj krajinářský rukopis s neobvyklou barevnou škálou k nezaměnitelnosti. Pohled na přístav v Rotterdamu, Stralsundské pláže, romantické ruiny zámků na Neckaru, alpský Dachstein, Salcburk nebo akvarely z Vysokých Taur, přesahují význam pouhého regionálního umělce. Většina Hartmannových obrazů, zdobících dodnes interiéry veřejných institucí i horských domácností na Vrchlabsku, je nápadná charakteristickou úsporností až chudostí jeho palety. O to víc vyniknou syté tóny barev. Jeho oleje využívají často intimní světelné nálady krajiny při svítání nebo soumraku; akvarely a kvaše, zejména zimní, zas odvážného kontrastu modrofialových tónů sněhu a svěží zeleně lesů, oživené ještě červenorezatými skvrnami neopadaných listnáčů. Neobyčejně aktivní a tvůrčí člověk, známý svým bohatýrským způsobem života, zanechal po sobě početné malířské dílo, mající dodnes nespornou cenu uměleckou, především však dokumentární.
Srdce jej zradilo na vrcholu tvůrčích sil 1. 7. 1929.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2001/6