Konec dohadům o stáří Rýchorské boudy snad učiní její nejstarší fotografie z podzimu roku 1926. Fotograf Gleissner z Velké Úpy zachytil na oficiální pohlednici právě dokončenou hrubou stavbu celodřevěné budovy s ustupujícím druhým podlažím a dosud neukončenými úpravami terénu. Na neobydleném temeni Rýchor tak k populární, avšak osamělé Maxovce z roku 1892, přibyla moderní konkurence. Tehdejší poslední číslo popisné - 53 - roztroušené obce Rýchory dali postavit Josef Grossmann a slečna Bertholda Hamplová, která vládla zdejšímu šenku až do roku 1945. Stylové budově stavitele Wagenknechta z Trutnova pozdější obložení stěn světlými eternitovými šablonami výrazově spíš prospělo. Ani módní přístavba a stavební úpravy z poslední čtvrtiny minulého století, kdy boudu koupil KRNAP, aby zde zřídil Krkonošské středisko ekologické výchovy, dominantní horizontální linky podlaží nezastínily. V ekologických kruzích má KSEV zvuk ryzího kovu. Podmanivá krása Rýchor láká návštěvníky k nostalgickým návratům. A přívětivá náruč Rýchorské boudy, byť v současnosti smrsklá do miniaturního kiosku, je naštěstí stále otevřená. Všechno nejlepší k 75. narozeninám!
In: Krkonoše - Jizerské hory 2002/3