Ledabylost, s jakou většina novinářů všech médií, včetně těch krkonošských, nakládá s názvy horských bud (ale nejen jich), mě často dokáže zvednout ze židle. Nešvar v poslední době zvlášť rozšířený, je mluvit či psát o Slezském domě (Śląski Dom nebo též schronisko Pod Śnieżką - viz obrázek) jako o Slezské boudě. V povědomí krkonošských horáků patří obě Slezské boudy, Stará i Nová do západní části Krkonoš. Obě leží na polském území a na mapě je najdete jako schronisko Pod Łabskim Sczytem (to je ta starší) a schronisko Na Hali Szrenickiej. Pro úplnost - i první bouda na Sněžce se jmenovala původně Slezská. Později Pruská a dnes na jejím místě stojí „létající talíře" polského schroniska z roku 1976. Oproti relativně mladému Slezskému domu, který vyrostl za hraniční čarou naproti někdejší starobylé Obří boudě jako „Schlesierhaus" v roce 1922, jsou všechny zmiňované Slezské boudy podstatně starší. Stará má v rodném listě rok 1632, Nová 1786 a nejvýše položený hostinec v Krkonoších, první Sommerova bouda na Sněžce, vznikl roku 1850. Několik století trvající tradice zavazuje - názvy se měnily až se změnou etnika po druhé světové válce. Ne každý zná krkonošské reálie a podobné slovní žonglování je značně zavádějící. A že to není ojedinělý příklad, mohu uvést další, rovněž z východních Krkonoš. Familiérní zdrobnělina Sokolka pro Sokolskou boudu na Černé hoře okrádá o existenci opravdovou boudu Sokolku na Rýchorách, která zas naopak nese na některých mapách neoprávněně jméno své několikanásobně větší černohorské skorojmenovkyně. K stejným záměnám svádí Dvoračky a Dvorská bouda, Jelenka a Jelení Boudy a mnoho dalších. Jenže „pořádek muší bejt", holenkové.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2005/2