Umělecký odkaz trutnovského sochaře Emila Schwantnera by nebyl celistvý bez připomenutí řady jeho funerálních plastik, především pomníků padlých v první světové válce. Osud medializovaného bronzového sousoší v parku v Trutnově zničeného nacisty je všeobecně známý. Méně již se ví o těch venkovských, převážně zaniklých, poškozených nebo přestavěných, jako je např. monument vztyčený zásluhou učitele Johanna Erbena v Dolním Dvoře u Vrchlabí. Málokdo z kolemjdoucích asi uvěří, že tato honosná stavba, obehnaná kamennou zídkou a kovaným zábradlím, byla zbudována jen k připomenutí lipky svobody, vysazené v roce 1965 k 20. výročí osvobození od fašismu, jak hlásá pamětní deska, instalovaná o pár let později na zbytky pomníku, které přečkaly bouřlivé dny jara 1945. Ve vítězné euforii zničil nezjištěný pachatel či pachatelé nejen Schwantnerův reliéf s protiválečně laděným motivem tří vyčerpaných vojáků, pod nimiž na předsazeném soklu byly dva prosté vymezující letopočty 1914 - 1918 oddělené ověnčeným tlapatým křížem, ale vše, co neslo jakýkoliv německý nápis: Desky se jmény 86 mužů z Dolního Dvora a okolí i segmentové římsy, spojující dvojice hladkých postranních sloupů se středovým blokem, na kterých bylo věnování: „Hrdinům - truchlící vlast." Ne náhodou pronesl 24. srpna 1924 slavnostní řeč při jeho odhalení v té době úřadující trutnovský starosta Hieronymus Siegel, umělcův intelektuálský souputník. Jeho bustu Schwantner pracně tesal do mramoru o dva roky později. Také osudy mnoha dalších Schwantnerových pomníků jsou si podobné jako vejce vejci. Torzo sošného rytíře u kostela ve Svobodě nad Úpou skončilo pod lípou svobody celé, (později byla ostatně podťata i lípa). Fragmenty symbolického posledního trubače se našly náhodně docela nedávno při zemních pracích v Teplicích nad Metují. Ty zachovalé, včetně pamětních desek se jmény padlých jako třeba v Mladých Bukách nebo Královci, jsou opravdu v menšině.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2005/5