Z módní vlny historických pohlednic těží vydavatelé regionálních vlastivědných publikací i spotřebního komerčního zboží. V případě kalendářů nasadilo laťku docela vysoko již před lety jilemnické nakladatelství Gentiana. A to i přes současný odklon od fundovaných historických miniatur k staromilským citacím z dobové literatury. Mnozí následovníci se s ním k jejich chvále snaží držet krok. Sběratelé, ochotní zapůjčit kouzelné obrázky ze svých sbírek k reprodukci, se najdou vždycky a na jejich více či méně kvalitním vytištění nejde díky moderní technice zas tak moc pokazit. Horší už je to s doprovodnými texty. Kalendář má sice omezenou životnost a pár řádků informací jistě nechce a ani nemůže nahradit byť i docela malou encyklopedii. Přesto by měly poskytovat pokud možno ověřené, seriózní a pravdivé údaje. Směstnat mnohdy několik stránek dějepisných dat do lapidární zkratky je ten nejtvrdší oříšek a mezi zástupem povolaných, možná i nadšených a pracovitých, je jen málo vyvolených. Bez důkladného studia a ještě lépe důvěrného vztahu k dané oblasti a osobnímu poznání místních reálií by se do toho autor snad ani neměl pouštět.
Nepovedené Trutnovsko
Učebnicovým příkladem, jak se to dělat nemá, je stolní kalendář na rok 2008 Trutnovsko - města, obce, vesnice, osady na starých pohlednicích (díl I.) ing. Stanislava Olta s kolektivem, z tiskárny Decibel Production v Chotouchově u Zásmuk. Zjištění, že ve stejné edici vycházejí kalendáře pro více než dvě desítky okresů či oblastí z celé republiky, jen nahrává domněnce, že to opravdu sekají jako Baťa cvičky. I když v jeho případě šlo v dané cenové relaci stále ještě o relativní kvalitu. Takovou snůšku polopravd, nepravd, dávno překonaných zastaralých údajů i zjevných omylů či tiskových chyb na tak malém prostoru aby pohledal. Každý lokální patriot i v té nejmenší vesnici by možná základní popisek k jediné pohlednici místa napsal zodpovědněji a bez neověřených žvástů stažených nejspíš z internetu. Ten ostrý výraz, za který se omlouvám, je namířen např. proti tvrzení o podložených zprávách z prvních let druhého tisíciletí. Nechme bájím a pověstem, co jejich jest! Není mým úmyslem vypočítávat všechna chybná data, z nichž mnohá padají na vrub špatně zvoleným pramenům. Ta, která se dají spolehlivě ověřit, jako třeba pouliční boje ve Dvoře Králové v roce 1866 (29. 6.) datované zde s více než dvacetidenním předstihem už do 7. června, by však měla být přesná a basta! V té době se zlobiví kluci z Pruska ještě ani nezačali houfovat na loukách v okolí Kamenné Hory. Proti tomu je zboření stoupy ve Sklenářovicích v roce 1781, označené jako konec důlní činnosti rýchorských zlatých dolů, kterou Schwarzenbergové prakticky zastavili už v roce 1772, jen úsměvným přehlédnutím. A když už jsme u těch Schwarzenbergů: jména majitelů panství se prolínají dějinami jednotlivých obcí a bylo by tudíž vhodné je psát v jednotné úpravě. Zilvárové se psali z Pilníkova či z Vlčic, německy též von Silberstein (i když tady velmi opatrně se záměnou s novodobým šlechtickým rodem Theerů). Páni ze Silvárova je ale úplný nesmysl. Počešťovat Schaffgotsche na Šafgoc je poněkud nešťastné a v Markovském jen málo kdo pozná Miřkovského ze Stropčic. Stejně tak titulovat Kryštofa Gendorfa „z Jendorfu" mohli snad ještě naši obrozenci. Nazvat průkopníka letectví Igo Etricha konstruktérem německých stíhaček Heinkel je zas přehnaná nadsázka. Navíc svobodským rodákem nebyl on, ale jeho otec. Také skalní útvary u Bohuslavic se nejmenují Čertovy, nýbrž Čížkovy kameny a soubor plastik nedaleko Kuksu, světoznámý Betlém, může za Peklo zaměnit jen naprostý ignorant. Nemluvě o tom, že uváděné „slavné sochy Ctnost a Neřest" před špitálem v Kuksu jsou celou početnou galerií těchto vlastností. Zaniklou obec Bystřice nepřipomíná jen zchátralá kaplička (která se mimochodem v nejbližší době dočká opravy), ale i dva dosud stojící domy. Zato významnou památku - evangelický kostel v Prostředním Lánově - byste hledali marně. Komunističtí mocipáni ho nechali odstřelit před desítkami let. Kapličku sv. Jana Křtitele u pramene v Janských Lázních dávno pohltil komplex lázeňských budov; bernartický barokní kostel se začal stavět v roce 1677, takže nemůže být dominantou obce od roku 1571 - nešvar přisuzovat současným kostelům stáří podle toho původního dřevěného, který se ve většině případů dávno v prach obrátil, je ale zakořeněn všeobecně. Zmiňovaný Xitigo je hezky česky Vítek z Úpy (ve staré listině tudíž Wittigo) a říčka protékající obcí se jmenuje Ličná... To jen tak namátkou. Přiznám se, že o některých lokalitách nemám ani páru a na hnidopišské vyhledávání chyb se mi nedostává času a ostatně ani chuti. Záměrně pomíjím jazykové libůstky, z nichž nesmyslně překudrlinkovaný výraz „darovává" pro udělení výsad panovníkem doslova tahá za uši.
Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Někdy by možná bylo lepší se starých přísloví držet. I když kšeft je to asi dobrý... Tak nezbývá než doufat, že při sestavování avizovaného druhého dílu se autoři podobných nedostatků vyvarují.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2007/10