Roman Karpaš a kol.
Nakladatelství 555
Liberec 2001
Náklad neuveden
Čilé liberecké Nakladatelství 555, jehož produkce je známa i čtenářům Krkonoš, obohatilo knižní trh koncem minulého roku o unikátní publikaci. V neuvěřitelně krátké době 15 měsíců dokázal kolektiv, vedený zkušeným a hlavně pracovitým Romanem Karpašem, sestavit moderní encyklopedický kaleidoskop regionálních dějin 20. století na území nově zřízeného Libereckého kraje. Více než 200 stran hutného textu, doprovázeného množstvím obrazového materiálu, nepochybně značné dokumentární ceny, pečlivě chronologicky uspořádaného rok po roce, doplňují lakonické, leč výstižné konfrontace s celostátním i celosvětovým děním z pera renomovaného historika Roberta Kvačka. Obrovská suma informací z poměrně rozlehlého území, za kterou stojí zástup spolupracovníků a poradců, jejichž výčet se nevešel ani na jednu tiskovou stranu velkého formátu /23 x 32 cm/ bude jistě dlouho nevysychajícím zdrojem poučení všem přátelům historie, učitelům dějepisu i početným sběratelům. S hlavou ještě plnou čtenářských zážitků, přesto však již s dostatečným odstupem od prvních nekritických dojmů, necítím se v žádném případě kompetentní k napsání odborné recenze. O několik pocitů bych se přesto rád podělil.
Především oceňuji svižný, odlehčený text. Knihu jsem přečetl téměř jedním dechem jako napínavý román. Jen nevím, zda nastupující mladá generace za několik roků pochopí jemnou ironii v popiskách z normalizačních let, která se nám pamětníkům jeví tak úsměvná. Někdy mě překvapila i nejasná formulace věty, která může být pro neznalé značně zavádějící. Na př. na str. 22 ve sloupku o tragédii na Zlatém návrší 24. 3. 1913 je u obou aktérů uváděn v závorce domovský sportovní klub; to vzbuzuje domněnku, že byli oba závodníky. Ve skutečnosti byl Václav Vrbata jen divák, což jeho oběť nijak nezlehčuje. /Podobnou nepřesnost užil ve své dávnější práci i německý autor Hans Polednik. Tomu bych to snad i odpustil./ Citlivě bych přistupoval i ke kategorickému srovnání turnerského symbolu rotujících čtyř velkých iniciál F se svastikou /str. 63/. Toto kruhové grafické ztvárnění je doloženo i z Krkonoš už začátkem dvacátých let, kdy se šílený čalouník se svou NSDAP teprve rozkoukával. Konec konců i náš časopis začal vycházet až v roce 1968 /str. 117/. Zpravodaj KRNAP, vydávaný od roku 1964, se jmenoval Zprávy. Že se autoři rozhodli zařadit vedle „světoborných" událostí i marginálie a kuriozity, je příjemné oživení bohaté palety denního života regionu. Proč použili právě toto a ne něco jiného, je jistě výsledkem vzrušené tvůrčí diskuze. Přesto jim unikla určitě i spousta věcí stejně zajímavých, jako například soukromá studijní galerie secesního velikána Alfonse Muchy ve Višňové u Frýdlantu, otevřená začátkem poslední sledované dekády neúnavným sběratelem Vladimírem Mlchem. Hnidopišské hledání chybiček ale nemám v úmyslu. V takové záplavě dat, jmen a událostí, by se žádná nevloudila snad jen zázrakem. Nestejná kvalita reprodukovaných, mnohdy jistě unikátních fotografií, je logická a pochopitelná. Použití tří druhů textu na stránce už méně. Snaha odlišit jednotlivé informace se na první vizuální dojem z některých stránek míjí účinkem. Kurzíva u popisů k obrázkům má své opodstatnění. Méně funkční je zvýraznění nahodilých rozvedených informací, obsahově se příliš nelišících od „chronologických" sloupků, /které by naopak odlišení snesly, na př. podtiskem/. Některá dvoustrana, kde se sejde větší počet reprodukcí, navíc ještě černobílých i barevných, zavání trochu pověstným narozeninovým dortem pejska a kočičky. Obavu z „nůžek", ale při pomyšlení na haldu stejně zajímavého a důležitého materiálu, který se do knihy nevešel, naprosto sdílím. Maličko je znát mírná preference míst, odkud pocházejí iniciativnější spolupracovníci, vedle na první dojem převažujících záběrů architektury, /které by vcelku jistě vydaly na další skvostnou publikaci Šumné severní Čechy/ bych podle názvu očekával i několik portrétů osobností z oblasti. Výrazným kladem je závěrečný, odborně zpracovaný věcný, místní i jmenný rejstřík, zdaleka ne ještě docela samozřejmý ani u prací s vyššími ambicemi. Kvalitní papír, pevná vazba i atraktivní obálka je u „tří pětek" profesionální normou. Dokonce i cena 795 Kč je na dnešní poměry a vzhledem k rozsahu díla, ke čtenářově peněžence ještě milosrdná. Najdou - li krkonošští autoři dostatek odvahy k podobnému kolektivnímu vzepětí, mají laťku pěkně vysoko.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2002/4
