Baroko a Podkrkonoší bývá, také díky sochařské galerii v Kuksu, spojováno především s tvůrčím geniem Matyáše Bernarda Brauna. V jeho stínu zcela neprávem mnohdy lhostejně míjíme sochařské skvosty osobitého umělce Jiřího Františka Pacáka. Tento Braunův žák a spolupracovník, nevýraznější představitel rozvětvené sochařské rodiny Pacáků ze Starého Rokytníka na Trutnovsku, se narodil kolen roku 1670. Vyučil se sochařem a řezbářem a dlouhá léta pracoval pro vídeňské jezuity, kterým v té době patřilo žirečské panství a tedy i Rokytník, aby tak sebe i svou ženu Martu vykoupil z poddanství. S největší pravděpodobností se podílel na Braunových pracech při výzdobě Šporkova Kuksu. Jeho samostatná díla jsou roztroušena v mnoha místech i v našem regionu. Za všechny alespoň, unikátní mariánský sloup a výzdoba kostela v Žacléři, sochy v Jilemnici, Vrchlabí, Mlarkoušovicích.
Putující Johánek
A v neposlední řadě i dynamické sousoší Svržení Jana Nepomuckého v Trutnově /na snímku/. Na bohatě profilovaném podstavci sedí dva lvi nesoucí stylizovaný mostní oblouk, pod nímž leží světec s křížkem v ruce. Dva zbrojnoši v pokleku na koruně naznačeného mostu zvedají Jana Nepomuckého před svržením do vody. Barokní klenot silně poznamenaný lidovým pojetím vyšel z dílny bratří Pacáků v letech 1728 - 1730. Dlouhá léta stával na kamenném zábradlí někdejšího mostu přes Mlýnský náhon v Horské ulici. V době stranického pojetí estetiky, nepřející památkám s církevní tématikou, byl z centra města odstraněn a od roku 1973 umístěn na odlehlém místě u městských lázní. V roce 1995 se slavnostně vrátil na původní místo. Lze jen litovat, že místo historicky cenného domu v jeho sousedství je dnes typizovaný produkt socialistického stavebnictví - obchodní dům Máj.
In: Krkonoše - Jizerské hory 1996/7
6. 6. 2009