Freiheit

Nebývalý rozmach lyžování v době mezi oběma světovými válka­mi zaznamenal mezinárodní úspěchy i mnoha reprezentantů teh­dejší ČSR. A kdo jiný měl třímat pochodeň lyžařské všestran­nosti, než zdatní krkonošští horáci, ať již z českých či ně­meckých oblastí hor? Ti druzí, jezdící většinou v barvách HDW, upadli vinou historických okolností téměř v zapomnění. Nej­slavnější výhonek rozvětveného a početného rodu horalů z Kr­konoš - Gustav Berauer - se narodil v Peci pod Sněžkou 5. 11. 1912. Zjevný talent a vynikající přírodní podmínky daly vy­růst závodníkovi světové třídy. Úspěch a medaile sklízel v roz­poruplné druhé polovině třicátých let. Jen tak se mohlo stát, že na své konto připsal vedle účasti na ZOH čtyřnásobný titul mistra ČSR v letech 1936, 37 a 38 /dvakrát ve své parádní dis­ciplíně, běhu na 18 km a dvakrát v alpské kombinaci/ a zároveň, po připojení Sudet k Říši, i čtyřnásobný titul mistra Německa za roky 1939, 40 a 41 /opět v běhu na 18 km a v závodě sdruženém/.

V dresu německé Třetí říše vybojoval 29. 1. 1939 v Garmisch - Partenkirchenu nejprve Velkou cenu Vůdce v běhu na lyžích, 5. 2. získal svůj první titul mistra Německa, aby jej 18. 2. téhož roku v Zakopaném korunoval svým největším triumfem - ti­tulem mistra světa v závodě sdruženém. Norský skokanský trenér Schiefloe mu tak pomohl prolomit dlouholetou hegemonii Norů v jejich tradiční disciplíně. /Tehdejší pecký kronikář v do­bové euforii tvrdí dokonce, že je to poprvé, co na MS v této soutěži nezvítězil Nor. Opomíjí tak zcela ojedinělý průnik švé­da Erikssona v roce 1933, nemluvě již o úspěších českých zá­vodníků O. Německého a R. Purkerta v letech 1925 a 1927/. Výmluvné jsou i další řádky Dixovy kroniky Pece pod Sněžkou. Po získání světového prvenství se stal oblíbený "Gustl" doslova miláčkem davu. 21. února jej čekalo pompézní uvítání již na ná­draží v Trutnově a pokračovalo druhý den v Peci slavnostně vyzdobené transparenty. V Horském hotelu mu byl předán osobní telegram od Adolfa Hitlera a Vůdcův portrét, jako dar vděčné obce. Řekli jsme A, musíme říci i B. Na velkoněmecké volání svých soukmenovců, vedených Konrádem Henleinem, asi Berauer dobře slyšel. Při vyhlášení mobilizace v roce 1938 zběhl jako jeden z prvních do Německa, později byl dokonce důstojníkem lyžařského oddílu horských myslivců wehrmachtu. Po válce, ve které byl těžce raněn, žil v NSR. V letech 1952 - 1970 byl viceprezidentem Německého lyžařského svazu a čtyři roky též členem prezidia Sportovního svazu Německa. Dlouhá léta předsedal komisi FIS pro závod sdružený. Zemřel v roce 1986.

In: Krkonoše - Jizerské hory 1997/2