Freiheit

O málokterém z obydlených údolí Krkonoš máme tak málo písemných i obrazových dokumentů jako o údolí sklenářovickém. Písemné doklady z dob založení sklářské osady neexistují, zprávy z dob zlatodolů jsou jen velmi zlomkovité a ani o pozděj­ší zemědělskou obec Glasendorf se nikdo příliš nezajímal. Re­spektive většina dokladů byla zničena nebo odvezena v souvi­slosti s odsunem německého obyvatelstva po 2. světové válce. Na této dvoustraně vám představujeme většinu v současnosti dostupných obrázků zaniklých Sklenářovic, abyste si mohli do­tvořit představu o místě, kterému se věnuje úvodní článek toho­to čísla Krkonoš -Jizerských hor.

Když 15. února 1655 sjela ze strmého svahu na úbočí Rýchor vůbec první písemně zaznamenaná lavina v Krkonoších a strhla dvě sklenářovické chalupy, v nichž z patnácti zasypaných osob osm zahynulo, předznamenala zároveň tragický osud této ma­lebné vesnice. Osada se prvně připomíná roku 1515. Vznikla však nejspíš mnohem dříve kolem původní sklářské pece. Největší rozkvět jí přinesla zlatá horečka v 16. století. V bukovém příšeří Bartova lesa stále jakoby dozníval halas kovkopů Kryštofa z Gendorfu a množství zachovalých hornických stařin dodnes připomíná ohromný rozsah zdejších dobývek. Chudá naleziště se záhy vyčerpala, horníci odešli za lepším a pro místní zbyl klopotný život hospodářů na kamenitých políčkách sevřeného údolí někdejší Staré vody. Ještě na začátku 20. století žilo ve vzkvétající obci s vlastní samosprávou, školou, mlýnem a dvěma hostinci 220 obyvatel ve 42 domech. Ti byli po druhé světové válce vyhnáni do Německa. Po srpnu 1946 zůstal v údolí obydlen jediný dům - v nejhořejším stavení vsi směla zůstat rodina antifašisty Aloise Hofera. Domy postupně chátraly a brigádníci ve službách pastvinářského družstva z Mnichova Hradiště tomu rozhodně nebránili. Z nepochopitelných důvodů nedostaly Skle­nářovice, ani Vernéřovice na odvráceném svahu Sklenářovické­ho vrchu šanci na záchranu dosídlením nebo prodejem chalupá­řům. Definitivní konec přišel s akcí „Demolice" v letech 1959-60. Ženijní jednotka československé armády pomocí trhavin a vo­jenské techniky srovnala se zemí na tehdejším trutnovském okrese celkem 254 objektů. Bohužel i celé Sklenářovice. Zdánlivě opuštěná krajina dnes láká především jako memen­to. Hluboce zaříznuté údolí s rozsáhlými loukami, lemované le­sy, je přírodní útvar krásný sám o sobě. Kdo zažil zdejší jara s tisíci květů bledule jarní a křivatce žlutého, zpestřených ojedi­nělými keříčky narcisů ze zaniklých zahrádek, s rok co rok říd­noucí vlajkoslávou třešní a jabloní probleskující v křovinách ná­letů, ví své. Při procházce po nové cestě od parkoviště nad Bystřicí proti proudu Zlatého potoka, provázeni tajemným geni­em loci, můžete obdivovat obnovený unikátní kamenný most s jedním obloukem i zbytky stejnou stavební technikou rovnaných břehů kdysi zlatonosného potoka, zachovalé zdi vodního mlýna i několik osamělých polorozpadlých mlíčnic, přírodních chladniček s tekoucí vodou, z nichž jedna u cesty je obnovena. V postupně odstraňovaných náletech dřevin najdete agrární va­ly s kamennou rovnaninou podezdívek, prozrazující dispozici jednotlivých staveb s vykřičníkem letitých „domovních stromů" -javorů, lip nebo jasanů. Od brodu vlevo po staré polní cestě se dá vystoupat na kraj lesa k mysliveckému posedu a po lesní svážnici kousek nad ním doleva dojdete k žlutě svítící obnovené ochranné kapličce, zbudované sedlákem Josefem Franzem v ro­ce 1874. Zda se po asfaltové silnici vrátíte na parkoviště, nebo protáhnete výlet na hřeben k Rýchorské boudě, je jen na vás. Na jaře roku 2001 se do centra sklenářovické návsi vrátil obno­vený pomník zdejších mužů, padlých v první světové válce. Slouží budoucím generacím jako varování před nesmyslností válek, jako výtvarný prvek v krajině i věčná připomínka, že tady stávala obec Sklenářovice.

Upravil Jiří Dvořák

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2009/11

Nedatovaný obrázek Sklenářovického údolí od A. Krupky (kol. 1960)