Na rozdíl od více či méně idealizovaných starých pohlednic kuriózního prodejního stanoviště s honosným názvem Hotel na Výrovce s tradicí sahající do 19. století, je fotografie Hanse Bönsche z Velké Úpy syrově realistická. Provizorní přístřešek s jednoduchým pultíkem a lavicemi z hrubě opracovaného dřeva, sloužící rozvíjejícímu se turistickému ruchu na tomto exponovaném místě s křižovatkou horských cest od Pece pod Sněžkou, Vrchlabí a Špindlerova Mlýna k Luční boudě a na Sněžku téměř půl století, už snad ani skrovněji zařídit nešlo.
Hotel Výrovka
Dlouholetá provozovatelka Anna Bönschová přejala „podnik" po své matce Marii Steinerové, která měla c. k. koncesi na obchod s pálenkou a drobným občerstvením, sestávajícím z nabídky chleba s máslem a několika druhů domácích, povětšině kozích sýrů, piva a ovocných šťáv. Záhy přibylo i „zboží ozdobné" - jednoduché suvenýry z klečového dřeva, fialkový kámen, různé přívěsky a taky pohlednice. Steinerové, kteří založili na dnes opuštěné a zalesněné enklávě na Pustém svahu Steinerovy boudy, přišli do Krkonoš s prvními dřevaři z Alp v 16. století. Životní příběh matky a dcery z kiosku na Výrovce, které sem denně docházely z domku v údolí v sousedství dnešního hotelu Děvín, obtěžkány krosnou s čerstvým zbožím, svědčí, že to byli skromní, houževnatí a pracovití horáci. Snímek byl pořízen v roce 1927, krátce před tím, než zde lyžařský odbor Svazu československých důstojníků nechal postavit roubený horský hotel Výrovka a ministerstvo národní obrany hned vedle výcvikovou základnu, nesoucí jméno po brigádním generálu Františku Havlovi, Havlova bouda. Oba dřevěné domy vyhořely nešťastnou náhodu jen několik týdnů po sobě v letech 1946 - 1947. Až do 90. let minulého století sloužila návštěvníkům provizorní útulna z bývalé kůlny, než ji nahradila, co by pohrobek socialistické výstavby, diskutabilní architektura současné Výrovky.
In.: Krkonoše - Jizerské hory 2009/12