Jako mají Krkonoše svého Jana Buchara, mají Orlické hory Jindřicha Štemberku. Vystudovaného a oblíbeného právníka JUDr. Štemberku, který žil od roku 1896 v Rychnově nad Kněžnou, kde byl činorodým členem KČT i Národní jednoty severočeské, pojí s podhůřím nejvyšších českých hor nejen místo narození, městečko Pecka u Nové Paky, kde se do kolébky podhorských tkalců 28. března 1867 narodil, ale i jedno z prvních působišť po studiích v Jičíně a v Praze, Dvůr Králové nad Labem. Politicky činný advokát byl osobním přítelem T. G. Masaryka, za jehož Českou stranu pokrokovou byl v roce 1907 zvolen poslancem sněmu království Českého za Žamberecko, a mnoha dalších významných osobností té doby. Za svůj život pronesl více než 1000 veřejných přednášek, nejen na témata politická. Zajímala jej také kultura, historie, krásy české krajiny a stále více turistika, které věnoval značné úsilí a jako její nadšený propagátor se zapsal do historie. Za 30 let podnikl nepočítaně výprav do svých zamilovaných Orlických hor v čele skupin turistů z celých východních Čech. V jeho literárním odkazu lze vedle řady povídek a dvou sbírek básní nalézt i národopisné črty ze života horalů v Orlických horách a především ceněné turistické průvodce po tomto pohoří. Zasloužil se o vybudování vyhlášené turistické chaty Panoráma v Deštném v Orlických horách, kam vede z Rychnova po něm nazvaná cesta a v jejíž blízkosti mu byl po jeho smrti (zemřel 3. 10. 1926) postaven pomník. Po I. světové válce byl předsedou Orlické župy KČT. V jeho hlavě se již v roce 1911 zrodila myšlenka na postavení české turistické Masarykovy chaty na Šerlichu, která byla jeho slavnostním projevem otevřena 27. 9. 1925. Za své životní dílo považoval vytýčení hřebenové Jiráskovy turistické cesty z Nového Města nad Metují do Jablonného nad Orlicí, slavnostně otevřené s jeho osobní účastí 31. 7. 1921. Dnes tato hojně navštěvovaná a populární nejdelší hřebenovka východních Čech, spojující Broumov a Litomyšl, měří s přípojkami přes 160 km. O optimistické životní filozofii Jindřicha Štemberky vypovídá i závěrečné čtyřverší z jeho obsáhlé oslavné ódy na obyčejný turistický batoh nazvané Píseň o ruksaku:
Jen jedno ještě chtěl bych štěstí
s tím baťochem, mým přítelem:
bych z Pardubic v něm mohl nésti
svou urnu se svým popelem.
In.: Krkonoše - Jizerské hory 2010/6