Jsem štíří znamení a říjen se svou melancholií je můj měsíc. Když se vydaří, tak ignoruje Tokijskou burzu i s její hrozivě stoupající cenou zlata v dolarech za trojskou unci a marnotratně mrhá tou královskou barvou jak zešílevší pozlacovač. A miliony pavoučků skrblíků vystavují najednou honem honem své rosné démanty na obdiv třpytivým paprskům zlatavého slunce. Zlato, zlato, zlato! Zlato nad hlavou, zlato pod nohama, zlato kam se podíváš. Kam jinam by vás měl v téhle době pozvat roduvěrný Svoboďák, než stylově do zlatých Rýchor po Zlaté cestě.
Foto Ivana Tichá
A aby toho nebylo málo, beru s sebou dvě rudozlaté dovádivé zrzky, ridgebačí holky Fanču a Týnu. Sympatická žluť vlakové soupravy, vezoucí nás z nového dopravního terminálu do výchozího bodu v Kalné Vodě, je bonus navíc. Od úvodní tabule na odbočce k Babí už ale per pedes, ve směru originálních dřevěných šipek tvaru ruky, pozvolně stoupající silničkou proti proudu Zlatého potoka, do nitra dávné zlatonosné oblasti, za informacemi na čtyřjazyčných panelech, hlásících se svým provedením k vybavení ostatních naučných turistických tras východních Krkonoš z autorské dílny Veselého výletu. Mineme výchozy permských pískovců, horniny známé z mnoha historických staveb v regionu i kopečky přeprané zeminy po rýžování zlatinek, a přes téměř zaniklou osadu Bystřice míříme do zcela zaniklých Sklenářovic. Sluší se zajít těch pár stovek metrů do centra zbytečně zničené obce a u obnoveného pomníku jejích padlých v I. světové válce věnovat tichou vzpomínku všem generacím rýchorských horáků. A také podpořit jejich jediného následníka Vlastu Kadeřábka zakoupením chutného kozího sýra z jeho produkce. Od jednoobloukového „švédského" mostu z rovnaného kamene, jehož patinu nenásilně podtrhuje zcela moderní dřevěná socha symbolické zvoničky, lze po Vojenské cestě vystoupat podél sotva znatelného hornického kanálu k citlivě restaurované ochranné kapličce a dál až na samý vrchol Rýchor k Rýchorské boudě na velkolepou vyhlídku od bývalé Maxovky. I s odbočkou k mohutnému stoletému jilmu, který dosud odolává zhoubné hnilobě, kosící jeho soukmenovce v Evropě. Nebo k myslivecké boudě Pašovce, z gruntu opravené Správou KRNAP. Jinou možností je trasa kolem Retroparku Sejfy s přírodním koupalištěm a po silnici kolem bývalé cihelny do Mladých Buků, obce s bohatou minulostí a živou přítomností. My však ctíme barvu a volíme zlatou střední cestu. Od ústí dědičné štoly Klinge, hloubené generacemi starců, jak své předchůdce nazývají horníci dodnes, do bájemi opředeného Bartova lesa k největšímu zdejšímu odvalu, Velké pince s náleznou jámou Trenčín. Se smyslem pro mystifikaci vyšplháme i k pomyslnému hrádku Stadelburg a s vidinou jednoho točeného v Hotelu Pod pralesem prosvištíme Dolní Sejfy i Antonínovo Údolí. Sluneční stráň, hýřící na jaře fialovými odstíny krkonošských orchidejí, připomíná teď svými ostrůvky pozlacené zeleně spíš Skandinávii. Jedna z nejkrásnějších vyhlídek na krkonošské panorama se Sněžkou se však neokouká nikdy.
In.: Krkonoše - Jizerské hory 10/2010
