Freiheit

V jednom z vídeňských antikvariátů jsem před časem při pátrání po Etrichově Holubici náhodně objevil sérii čtyř fotografických pohlednic z časů, kdy létání bylo stále ještě jen pro odvážné muže a ženy. Zaujala mě suchá pečeť trutnovského foto atelieru Hamann a Lemann, sídlícího ve Školní ulici čp. 155 naproti děkanskému kostelu, v tomto personálním složení od 22. 5. 1914. Na rubu poštou neodeslaných snímků bez jakékoliv datace jsou drobným písmem tužkou připsána jen jména pasažérů z řad měšťanů Trutnova a blízkého okolí. Pro lepší přehlednost jsem si je označil následovně: Let 1 - pánové Schnabel a Hader z Trutnova a Reichstein z Pilníkova; let 2 - Maschek, Dolní Staré Město, Lahmer Emil z Trutnova a Steiner z Olivětína u Broumova; let 3 - Lahmer Josef a slečna Futterová s otcem, všichni z Trutnova; let 4 - pan Schrey s chotí a Möwald, rovněž z Trutnova. Nápadná podoba uvedených pánů Lahmerů nasvědčuje, že jde nepochybně o bratry, úředníka Josefa a obchodníka Emila, bytem v Kostelní ulici čp. 11. V trutnovském adresáři jsem našel jediného Schreye a to pana prokuristu Karla a jeho manželku Františku z Pražské ulice čp. 32.

Letoun jsem z toho mála, co je na snímcích patrné, identifikoval s pomocí odborníka z Vojenského historického ústavu v Praze jako stroj Hansa - Brandenburg C. I. původně německé provenience konstruktéra Ernsta Heinkela, který v zemi svého vzniku nedoznal většího rozšíření. Byl ale na základě licence ve velkém množství a v řadě variant produkován v mnoha rakousko-uherských továrnách. Stal se tak vůbec nejrozšířenějším typem u rakousko-uherského prvoválečného letectva a v nástupnických státech létal ještě jako cvičný hluboko do třicátých let (včetně ČSR, kde byl rovněž vyráběn v licenci a později z něho vycházely první typy Aero). Byl to dvoumístný pozorovací, průzkumný, lehký bombardovací, bitevní, příležitostně i stíhací stroj s dvoučlennou osádkou, kterou tvořili pilot a pozorovatel (střelec, bombometčík). V poválečných letech byly odzbrojené stroje s upravenou kabinou, zpravidla pro 1 až 2 cestující užívány různými soukromými společnostmi pro vyhlídkové lety. Ze snímků je zřejmé, že se při dobré vůli vmáčkli i tři. Letadlo je bez problémů uneslo a provozující firmy si tak zvyšovaly výdělek. V anonymitě zůstal jen čtvrtý muž v kokpitu (naštěstí stále tentýž) - ten nejdůležitější - pilot. O radu jsem opět požádal Jiřího Rajlicha, odborníka z nejpovolanějších, který se československými piloty z první i druhé světové války podrobně zabývá. Bez veškerých pochybností je v kabině za řízením Karl Fritsch. Snímek byl tudíž pořízen po roce 1919, kdy jmenovaný po demobilizaci (před níž krátce sloužil v Československém letectvu u 1. leteckého pluku) společně s druhým nejúspěšnějším rakouským stíhacím esem první světové války s 32 uznanými sestřely, děčínským rodákem Juliem Arigim (3. 10. 1895 - 1. 8. 1981) a dalším leteckým výtečníkem ze Sudet Gottfriedem Russem (zahynul 23. 5. 1921 při leteckém dnu v Mostě), létali u soukromé letecké společnosti Ikarus. Ta s vysloužilými bojovými letadly provozovala vyhlídkové, okružní a reklamní lety, přepravu zboží apod. Karl Fritsch se narodil 11. 1. 1895 v Úbočí u Mariánských Lázní okr. Cheb a zemřel 3. 2. 1968 v Klagenfurtu v Rakousku. Vyučil se strojním zámečníkem a za války narukoval k c. a k. letectvu. Byl držitelem rakouského pilotního diplomu FAI č. 529 z 27. 11. 1916. (Později získal i československý pilotní diplom číslo 53). Nejprve sloužil na ruské frontě u Fliku 43 (kde v roce 1917 dosáhl jednoho sestřelu), pak na italské frontě u stíhacích Fliků 51J a 41J (u něhož 19. 6. 1918 na letounu Albatros D III 153 236 u Castelletta sestřelil svého druhého nepřítele). Byl mnohokrát vyznamenán, mimo jiné i vysoce ceněnou  Zlatou medailí za statečnost. Po skončení 1. světové války se stal docela významnou osobností čs. letectví. Nejdřív, jak již bylo řečeno, společně s Arigim a Russem létal u spolku Ikarus, ale v letech 1921-1922 byl již spolumajitelem a pilotem letecké firmy Fritsch-Breuer-Prade v Liberci. (Rok 1922 je tudíž nejzazším datem pořízení publikovaných snímků). V letech 1923-1930 pak působil jako šéfpilot známé pražské letecké továrny Avia, v letech 1930-1932 u leteckého oddělení ČKD Praga a poté v továrně na letecké motory Walter a.s. Praha-Jinonice, konkrétně jako její obchodní zástupce pro Rakousko. V roce 1937 byl za vyzvědačství podle zákona na ochranu republiky odsouzen na čtyři měsíce žaláře. Poté se natrvalo odstěhoval do Rakouska, kde pracoval v leteckém průmyslu. Z počátku jako dílovedoucí v letecké továrně Wiener Neustädter Flughafenbetriebs GmbH, jejímž spoluzakladatelem a šéfpilotem byl Arigi (po anšlusu byla přejmenována na Wiener Neustadtädter Flugzeugwerke GmbH, zkráceně WNF). V roce 1959 odešel Karl Fritsch do penze. Především v dobách svého působení v Avii Fritsch zalétával a předváděl čs. letadla v mnoha státech a byl i známým soutěžním pilotem. V roce 1925 zvítězil se strojem Avia BH-21R v hlavním závodě III. ročníku rychlostního závodu o cenu prezidenta republiky; dosáhl tehdy rychlosti 300,59 km/hod, čímž současně ustavil národní rychlostní rekord. Úspěšně reprezentoval ČSR i v zahraničí a např. ještě v tomtéž roce na dolnoplošné Avii BH-11E vyhrál II. ročník proslulých leteckých závodů Coppa d´Italia. Roku 1926 získal pro značku Avia druhé místo v soutěži sportovních letadel Tour de France des Avionettes, konané v Orly u Paříže, atd. V letech 1929-1934 současně zastával funkci předsedy Svazu německých letců v ČSR (Verband Deutscher Flieger in der ČSR) se sídlem v Praze. V historické paměti Trutnova jsou pochopitelně hýčkány především přelety pilotů místní superstar Igo Etricha. Na základě všech nashromážděných indicií se podařil odhalit i termín letů z fotografií. Jistě ne zrovna všední událost přilákala davy senzacechtivých občanů na dnes převážně zastavěné, tehdy však rozsáhlé pole a louky mezi Volanovskou silnicí a Dolním Starým Městem nedaleko sídliště Na svobodě v neděli 8. října 1922. V místních německých novinách Trautenauer Echo byla krátká zprávička se vzletným názvem Vzdušná drožka otištěna zpětně až 13. téhož měsíce. Mezi novinářským ble, ble, ble o nevídané akci a bezpečnosti letů od nepodepsaného mudrlanta jsou jen dva konkrétnější údaje. Letů, kterých se zúčastnili muži i ženy z řad diváků, bylo prý celkem osm a ceny „letenek" byly jen pro ty, kdo na nějakou tu padesátku (doslova) nehleděli. To tehdejší trutnovský kronikář byl i z osobních důvodů sdílnější. Volně cituji: „Německá sportovní asociace v Trutnově uspořádala 8. října pro veškeré obyvatelstvo velkolepou podívanou na aviatickou show a vyhlídkové lety s dvouplošníkem letecké společnosti Breuer a Prade z Liberce. Pilot Franz (sic!) Fritsch, kterého doprovázeli dva spolupracovníci, pánové Prade a Auer (správně nejspíš Breuer), přiletěl v 10 hod ráno a dosedl na přistávací ploše zřízené na Starchenhöhe. V průběhu dopoledne byly veřejnosti představeny letecké přístroje, včetně běžícího motoru o výkonu 230 koňských sil. Odpoledne bylo věnováno osobním projížďkám ve výšce 550 metrů. První se odvážil místodržitelský rada Dr. Emil Vozab a dva redaktoři, Johann Lindemayer (t. č. kronikář města Trutnova - pozn. autora) a Heinz Link. Následovalo devět dalších jízd pro příchozí zájemce a jedna obdivuhodná letecká produkce pilota Fritsche. O půl páté odpoledne odplachtil vzdušný koráb zpět do Liberce." Je docela pravděpodobné, že byly fotograficky zdokumentovány posádky všech letů. Jak se právě tyto čtyři dostaly až do Vídně, zůstává zatím neosvětleno. Že by pocházely přímo z pozůstalosti Karla Fritsche?

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2011/2

Dodatek:

Koncem září 2011 přivezl pan Marcus Zelezny z Vídně, člen vídeňského Aviatického salonu a zájemce o historii letectví, při své návštěvě v Žacléři, ukázat další pohlednici z předpokládané, minimálně desetikusové série. Je ze sbírky jeho badatelského kolegy a přítele Reinharda Masajdka, který ji získal rovněž ve vídeňském antikvariátě. Díky zprostředkování jeho hostitelky paní Evy Rennerové, mohu fotografii zveřejnit jen pro potřeby tohoto článku jako „let 5". Podle tužkou psané poznámky na zadní straně tvořili posádku vedle pilota pan správce Reif ze Starých Buků s manželkou a slečna Soudilová z Trutnova.