Freiheit

Název zaledněné vyhaslé sopky na Kavkazu v daleké Gruzii, jedné z hor, kde byl podle starověkých bájí přikován Titán Prométheus za svou vzpouru proti olympským bohům, si zvolila parta pražských lyžařů, jezdících pravidelně mimo jiné i na někdejší Lyžařskou boudu na Vysokém svahu v Peci pod Sněžkou. Dřevěný roubený dům z roku 1928 s popisným číslem 211 nechala poblíž dnešní Žižkovy boudy postavit skupina německého spolku zimních sportů Úpské údolí „Svoboda - Maršov". Po II. světové válce byl i tento nevelký objekt s pěti obytnými místnostmi zestátněn prezidentským dekretem číslo 108/1945 Sb. z 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku.

Už 18. června však byla bouda, spolu se sousední Žižkovou boudou, Černou boudou na Černé hoře a Mergansovým pensionem čp. 101 v Modrém dole, který zanikl jako Modrodolská bouda při požáru 23. 2. 1954, prozatímně přiklepnuta Svazu lyžařů RČS. Jejím prvním národním správcem se již v listopadu (a od roku 1947 na základě kupní smlouvy s razítkem Místní správní komise majitelem) stal František Klein (14. 11. 1906 - 23. 10. 1980). Do důvěrně známého terénu lyžařského střediska v Peci pod Sněžkou přišel společně se dvěma klubovými kamarády. Josef Dráb zakotvil na Žižkově boudě a později působil jako funkcionář ROH ve Špindlerově Mlýně. Karel Haberle obsadil dnešní Libuši u Zeleného potoka. Jako ředitel Agroletu zahynul při cvičném letu v polovině padesátých let. V Peci tak paradoxně zůstala natrvalo jen paní Kleinová s dětmi, které se původně z Prahy do hor vůbec nechtělo. František Klein získal místo na ÚV ČSTV a dojížděl jen na víkendy. Ten také prosadil pro boudu u názvoslovné komise nezvyklý název Konopindova chata, když jméno Kazbek neprošlo. Konopinda bylo důvěrné oslovení jedné z vůdčích osobností skupiny lyžařů Karla Konopiského.

Zpočátku tělocvičný a později ryze lyžařský klub, jehož výborovým předsedou byl jistý čas i František Klein a v jehož řadách lze nalézt i pozdějšího ekonomického experimentátora Otu Šika, byl pojmenován Kazbek někdy před rokem 1936, po zájezdu skupiny jeho členů do Sovětského svazu a na Kavkaz. Zprvu se členové klubu scházeli k pravidelnému cvičení v pražské tělocvičně domova Johanneum. Pod záštitou Federace proletářské tělovýchovy a od roku 1937 i jako člen Československého lyžařského svazu pořádal klub s vlastním žákovským družstvem výcviky lyžování a lyžařské závody a jeho borci se hojně zúčastňovali i závodů jiných pořadatelů. Kromě do Krkonoš zajížděli pražští sportsmeni se žlutou trojúhelníkovou nášivkou s názvem Kazbek na levém rukávu i do Jizerských a Orlických hor a dokonce až na Bílý Kříž v Beskydech. V době intenzivních návštěv Pece pod Sněžkou bylo soudě podle celosezónních objednávek ubytování v několika boudách na Vysokém svahu i na protějších Zahrádkách v Kazbeku organizováno určitě víc než 50 lidí. Nejčastěji bydleli u příslušníků rozvětvené rodiny Enthalerových, která kdysi poskytla i pozemek k výstavbě nynější Konopindovy chaty. Buď na někdejším Schröfelbergu v čp. 12 (dnes Turbina na Velké Pasece), nebo na Vysokém svahu v popisované „Skihütte" čp. 211 či v čp. 19 (dnes Lenka) a čp. 23 (Kácovský) nebo také v dnešní Boudě Seibert čp. 39 na Zahrádkách. Tradiční klubová sjezdová trať na 1 standardní kilometr byla často vytyčována téměř pod okny ubytovacích objektů od Husovy boudy přes Muldu s krásným výhledem na Sněžku až k dnešní boudě Lokomotiva.

Krycí název Kazbek měla v době nacistické hrůzovlády také odbojová skupina, jejímž členem byl předválečný aktivní komunista, člen Rudé pomoci a FDTJ, Karel Konopiský, který údajně ve spolupráci s německými antifašisty pašoval přes Krkonoše do Německa protiválečné letáky. Karel Konopiský se narodil 28. 4. 1888 v Čáslavi a v době svého zatčení žil se svou matkou Terzií rozenou Friedrichovou (20. 10. 1863 - 23. 3. 1945) v Praze na Smíchově. Jeho zesnulý otec Karel (20. 1. 1856 - 4. 7. 1930) byl nadsklepním ve smíchovském akciovém pivovaru. Zatčen byl na příkaz gestapáka Heideho z pražského oddělení II A 1, majícího na starosti sledování levicového odboje a obviněn z přípravy k velezradě. Od 2. 2. 1942 byl vězněn na Pankráci a 1. 6. 1942 odeslán s hromadným transportem do koncentračního tábora Auschvitz, kde byl 19. 6. 1942 zaregistrován jako český politický vězeň s číslem 39907. O necelý měsíc později byl vystaven jeho úmrtní list nesoucí datum 15. 7. 1942. Jako oficiální příčina smrti je s krutou ironií uvedeno selhání ledvin. Po dobu jeho věznění byla jeho matka paradoxně finančně podporována Zemským úřadem v Praze. Tolik kusé archivní informace, které se i přes důkladnou likvidaci personálních dat při evakuaci koncentračního tábora v Osvětimi podařilo potomkům dotyčného vypátrat.

V roce 1945 bylo podle pokladní knihy evidováno v obnoveném L. C. Kazbek 124 členů. Jejich aktivita však postupně opadala a klub záhy zanikl. Při prvním poválečném setkání 56 členů Kazbeku o Vánocích 1945, ubytovaných převážně na Žižkově boudě, bylo na chatě při pietní vzpomínce na 15 kamarádů, kteří zahynuli ve válce (mezi nimi i oblíbená Helenka Friedová, manželka levicového prozaika a poválečného diplomata Norberta Frýda), rozhodnuto o pojmenování boudy právě po jednom z nejstarších členů oddílu Karlu Konopiském. Ten byl 16. února 1946 vyznamenán prezidentem republiky Československým válečným křížem 1939 in memoriam.

Bez zajímavosti jistě není ani příběh jeho bratrance Jaroslava Konopiského, který stál vzletně řečeno na druhé straně barikády. Nejenže v době II. světové války nastoupil k wehrmachtu, ale navíc byl v roce 1949 jako dvojitý agent, spolu s dalším německým rodákem z Čech Ernstem Rudolfem, odsouzen v Mnichově na 20 let odnětí svobody a nucených prací za špionáž pro sovětskou rozvědku. (A lze - li věřit registru svazků STB, vrátil se po propuštění do Československa a byl znovu zaregistrován v roce 1975). Na jeho odhalení se údajně podílel i pozdější ppkl. Vojtěch Jeřábek (*24. 2. 1917), v podstatě jeho nadřízený, který v té době působil jako vojenský agent československé tajné služby, spolupracující s Američany. Tento zachránce tisíců politických uprchlíků z Československa pracoval v letech 1950 - 1990 na Brodwayi v centrále American Fund for Czechoslovak Refugees, která pomohla zajistit v zámoří novou existenci neuvěřitelnému počtu téměř 140 000 lidí. Pod nánosem let a měnících se ideologií lze už jen těžko kategoricky rozlišit, kdo byl vlastně padouch a kdo hrdina. Je to jen doklad toho, že i za zdánlivě nelogickým názvem jedné nenápadné krkonošské boudy je skryto několik vzájemně propojených a nevšedních lidských osudů.

Za laskavé poskytnutí informací děkuji paní Pavle Procházkové rozené Kleinové a paní Evě Malé, praneteři Karla Konopiského.

Pec pod Sněžkou - Vysoký svah, Studniční hora a Sněžka z Muldy pod Husovou boudou. Konopindova chata se schovává za Žižkovou boudou (velké stavení se zelenou střechou) Foto Kamila Antošová

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2012/4

Kazbek 44 - Kazbek 45