Freiheit

Když dva dělají totéž, není to totéž, aneb kdo umí, ten umí, kdo neumí, nestačí se divit. Jednou ze zastávek před třemi lety zprovozněné naučné turistické trasy „Zlatá cesta" je jednoobloukový  klenutý most z rovnaného přírodního kamene, klenoucí se přes Zlatý potok v dolní části Sklenářovického údolí údajně už od 16. století, známý ve starším ústním podání jako „švédský". Ještě v polovině století minulého přes něj jezdily těžké nákladní automobily plně naložené vytěženou kulatinou. Lesní správa ho sice průběžně „po partyzánsku" udržovala, takže byl i po několika stoletích plně funkční, ale když ho pozdější ředitel Krkonošského muzea ve Vrchlabí Miloslav Bartoš při vlastivědné vycházce v květnu 1992 vyfotil, byl už zubem času, především však kořeny náletových dřevin, značně nahlodán.

Generální opravy se v létě roku 1998 pod dohledem památkářů ujala v oboru ne příliš zkušená firma, oplývající více nadšením než znalostmi. Na snímku krátce po skončení prací vypadá most opět jako nový. Ani méně bystrému oku však neunikne, že zdivu chybí příslovečná „štábní kultura" a z generace na generaci zdokonalovaný řemeslný fortel původních obyvatel. Nemluvě o tom, že postrádá tzv. korunu a vozovka je pokryta kameny na „placato", místo původního pracnějšího, o to však trvanlivějšího štětování. Účet za hajdaláckou práci vystavila příroda dříve, než předpovídaly prognózy i těch největších škarohlídů. Zatímco stejnou technikou stavěné stěny regulace břehů potoka tvrdošíjně odolávají, část rekonstruovaného bočního zdiva nájezdu se letos (2012) na jaře vyvalila. Majiteli této vzácné technické památky na území Krkonošského národního parku, městysi Mladé Buky, tak vznikly jistě nemalé a hlavně nepředvídané výdaje.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2012/6