Život je jen klam a kouzlo stesku (Sergej Jesenin)
Životopis světové taneční hvězdy Isadory Duncanové, vyvěšený v jídelně reprezentativní janskolázeňské vily Duncan, která slouží jako škola v přírodě školskému odboru Prahy 2, vyvolává svádivou iluzi o jejich vzájemné spojitosti. Umělkyně narozená 27. května 1878 v San Francisku, mimo jiné též manželka Sergeje Jesenina, za jejímž pohnutým životem udělala tragickou tečku vlající šála, zamotaná do zadního kola při vyjížďce automobilem po nábřeží v Nice, má však se zakladatelem romantického sídla společné nejspíš jen příjmení.
Otec a syn Duncanové, kteří působili na Trutnovsku od 80. let 19. století, přišli z anglického Leedsu. Surr William Duncan, majitel textilních podniků v saském Neukunnersdorfu, koupil 29. listopadu 1880 za 120 000 zlatých od firmy J. A. Kluge, ocitnuvší se ve finanční tísni, její nové bělidlo lněné příze v Horním Starém Městě u Trutnova. Moderní závod, využívající oproti primitivnímu přírodnímu bělení příze u okolní konkurence ve značné míře páry, strojů a chemie, však již 23. února 1883 prodal svému synovi Frederiku Williamovi. A to bez jakéhokoliv zbytečného sentimentu za cenu více než dvojnásobnou - 260 000 zlatých. Inu krev je krev a kšeft je kšeft. Ani pozdější spolupráce otce a syna jako společníků ve sloučené firmě se neosvědčila. Samotný Frederik William Duncan ( *1859 ) ještě koncem 19. století skoupil řadu pozemků v Horním Starém Městě, na Rýchorách a ve Sklenářovicích, především ty s prameništi potoků přivádějících vodu k jeho bělidlu. Na podzim 6. října 1896 uzavřel kupní smlouvu s majitelem několika hotelů v Janských Lázních a současně starostou obce Wenzelem Starkem o koupi pozemkové parcely 317/7 na katastrálním území Maršova I., těsně za hranicí lázeňského střediska. Zde po vzoru úspěšných textilních podnikatelů Faltise, Walzela, Haase a dalších, vystavěl stylovou vilu s přilehlou hospodářskou budovou a založil okolní anglický park. Ze svého bydliště na Schwarzenberském náměstí č. 6 v prvním vídeňském okrese, nechal prý dokonce dopravit na nádraží ve Svobodě nad Úpou většinu dřevěného vybavení interiérů, především táflování stěn a stropů. Po I. světové válce se rozhodl vrátit zpět do Anglie. Duncanovo bělidlo koupila v roce 1921 skupina majitelů tkalcoven z Úpicka, kteří založili firmu Běličské závody s. r. o. v Horním Starém Městě. Obě budovy v Janských Lázních, včetně všech pozemků, koupil od tehdy již královského anglického generálního konzula v Londýně, sira Frederika Williama Duncana dánský královský vyslanec a zplnomocněný ministr, Jeho excelence Niels Johann Hóst na podzim roku 1927 za celkových 200 000 Kč. Na hranici někdejšího panství Maršov s panstvím vlčickým, jehož hraniční mezníky s výraznými písmeny HW ( což neznamená Hard Wear, ale Herrschaft Wildschütz - panství Vlčice ) byly k vidění podél cesty ještě docela nedávno, tak vznikla enkláva teritoriálního území Dánského království. Po záboru pohraničí v roce 1938 se do vily nastěhoval německý lékař z říše. Se skončením války dům zkonfiskoval, stejně jako mnoho jiných, čilý majitel realitní kanceláře z Dolního Maršova Adolf Hubka a přechodně zde ubytovával německé rodiny vyhnané z lázeňských vil před odsunem. Velkolepé plány z roku 1949 na výstavbu komplexu budov nové lázeňské léčebny v této lokalitě se zachováním vily Duncan nepočítaly. Z výstavby však nakonec sešlo, vila byla na počátku 50. let zestátněna a o něco později předána do užívání školskému odboru pro Prahu 12, dnes Praha 2. V okolí se v současné době intenzivně staví rodinné domy. O působnosti anglického textilního podnikatele a diplomata Duncana v této části Krkonoš mají kusé vědomosti i zasvěcenci. Jméno vily Duncan, které postupně přešlo na celý kopec i s přilehlým lyžařským areálem, včetně té špatné výslovnosti „dunkan" však docela zdomácnělo. Jen ta Isadora sem nějak nepasuje. Ze stejného soudku fantazie je i úvaha zanícených obdivovatelů verneovek o inspiraci legendárním parníkem Duncan z románu Děti kapitána Granta. Ale kdo ví?
In: Krkonoše - Jizerské hory 2005/8
