Veškerý grafický, textový a jiný obsah či součást těchto stránek je předmětem autorského práva ve smyslu Autorského zákona č. 121/2000 §11.
Žacléřský zámek je již delší dobu veřejnosti nepřístupný a tím i poněkud stranou všeobecného zájmu. Přesto docela překvapí, že zatím, co jeho zdobený kamenný portál uvádí téměř každý tištěný turistický průvodce i s datací do let 1730 - 1740, kdy panství spravovali jezuité, o šlechtickém erbu, který je vkomponován do nadokenního oblouku nad ním, nenajdete zmínku ani v dostupné odborné literatuře. Dokonce i v samotném Žacléři je uvedený erb nerozlousknutým oříškem.
Foto Daniel Mach
Díky panu Jiřímu Hásovi, který v Renzově sbírce SÚA v Praze vyhledal originální nákres a následující popis - „štít dělený, nahoře stříbrný, dole červeno stříbrně šachovaný; v horní stříbrné (bílé) půli vpravo běžící kůň přirozené barvy (hnědý); v klenotu z koruny rostoucí kůň s vlající hřívou; pokryvadla červeno stříbrná" - dnes s určitostí víme, že znak jednoznačně patří Půlpánům z Feldštejna. Při troše fantazie jej lze vykládat jako znak tzv. mluvící. Šachovnice znázorňuje kamenná pole a pán, kterému utekl kůň, je jen poloviční. (Laická konstrukce autora článku). Původně měšťanský rod Půlpánů ze Soběslavi byl do rytířského stavu povýšen 19. 8. 1797 ve Vídni. Josef Půlpán vlastnil od roku 1785 zámek Domousnici s panstvím a po Gabriele z Mayerbachu patřil Půlpánům i zámek v Osečanech na Příbramsku. V Domousnici zřídil Josef Půlpán výrobnu punčoch, kterou koncem 19. stol. získal podnikatel Augustin Schroll, známý svými textilkami i na Trutnovsku a Náchodsku. Karel Půlpán, rytíř z Feldštejna koupil žacléřské panství včetně dvanácti okolních vesnic od náboženského fondu 2. 7. 1838. Jeho dcera Marie, provdaná Tomášová, ho v roce 1878 prodala saskému podnikateli Karlu Adolfovi Hesse z příhraničního městečka Sebnitz. Zjistit, při které z mnoha úprav a přestaveb zámku nechali majitelé svůj erb, polepšený v klenotu na dvě korunované helmice - vpravo s vyrůstajícím koněm, vlevo s rozevřenými orlími křídly - vytesat do kamene, je úkol pro trpělivé archivní badatele. I když je erb příkladnou ukázkou nastupujícího úpadku heraldiky v 19. století, odhalení jeho nositele je pro regionální historii určitě přínosem.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2006/7