Quo vadis, románová freska z počátků křesťanství od světoznámého polského spisovatele Henryka Sienkiewicze (1846 - 1916), vycházející poprvé časopisecky už v letech 1894 - 1896, zaujala nejen slovutný stockholmský výbor, který autorovi udělil v roce 1905 Nobelovu cenu za literaturu. Nová a nová vydání v mnoha jazycích si získávala nové a nové čtenáře. Ne všichni však byli četbou tak nadšeni, aby po jedné z románových postav pojmenovali svou prvorozenou dceru a vzápětí i nově postavený dům.
Vila Lygia
Současnými majiteli pečlivě udržovaná vilka na Horním předměstí Trutnova poblíž městského hřbitova, si i po nedávné celkové renovaci, kdy původní dřevěná příčková okna ustoupila moderním celoplošným z umělé hmoty, plechová krytina nahradila dosluhující eternitové šablony a fádní bílou omítku vystřídala výrazná světle zelená, uchovává architektonickou autentičnost, kterou jí v roce 1931 vtiskl autor projektu, trutnovský stavitel Loubner. S pietou byl zachován i štukový nápis „Lygia" na frontální stěně fasády z ulice Obránců míru. A je docela příznačné, že o kapánek starší jmenovkyně až donedávna bílé vily Lygie se jmenuje Lygia Weiss. Podle jejích vzpomínek na otce lze usoudit, že život Sinkiewiczova obdivovatele by sám o sobě vydal také na velmi zajímavý román.
Pilný čtenář Johann Fleischer se narodil 6. března 1896 ve Voletinách a v trutnovském hotelu Zippel (později Varšava) na dnešním Krakonošově náměstí se vyučil číšníkem. V uniformě rakousko - uherské armády narukoval s formací 120. c. k. pěšího pluku do I. světové války na italskou frontu. Ještě před březnovou ofenzívou na Isonze mu v horách kolem Gorizie na současných slovinsko - italských hranicích koncem ledna 1916 umrzly prsty na levé noze, čímž pro něho válečné dobrodružství skončilo. Zranění jej dokonce ochránilo i před povoláním do wehrmachtu o čtvrt století později. V roce 1926 se oženil s Elisabeth Potschovou z Bojiště. V následujícím roce 1927 se jim 19. srpna narodila dcera, kterou pokřtili jménem Lygia, podle něžnější poloviny ústřední milenecké dvojice románu, prožívající svou lásku na pozadí neronovského Říma a ztělesňující jemné, cudné a citové ženství. O čtyři roky později si otec nechal postavit již zmíněný dům v tehdejší Radeckého ulici č. 18. Do místopisu Trutnova první poloviny 20. století se zapsal ještě v roce 1938 jako nájemce hospody U draka. Ne však dnešní pivnice na dolním podloubí s pošramocenou pověstí. Prvorepublikový „Gasthaus zum Lindwurm" stával s čp. 11 ve Slezské ulici, jen přes dva domy od poválečné věhlasné balkánské cukrárny jiného „dobrodruha" Petera Martinoviče. Celý domovní blok i s bájemi opředenou Dračí uličkou byl zbořen v 80. letech minulého století při výstavbě velikášského mauzolea vládnoucí strany, z kterého se přes ne příliš originální avšak přiléhavý název Moby Dick pozvolna stává civilní městská radnice.
Válečnou mašinerií byl Fleischer jako vysloužilý voják donucen navíc pět hodin denně dohlížet na židovské vězenkyně pracující v AEG. Snažil se k nim chovat lidsky a s ohrožením vlastního života jim přilepšit alespoň kouskem něčeho k jídlu. Potvrzení v češtině a ruštině, které mu vděčné osvobozené vězenkyně vymohly od sovětského důstojníka, zachránilo rodinu od první vlny poválečného násilí a rabování. I v těch pro něho neradostných týdnech, kdy byli z vily Lygie vystěhováni do komůrky na Zahradním městě, pracoval jako číšník v hotelu Hartmann. Z vystěhovaleckého tábora v Mladých Bukách, kam jej manželka a ještě ne třináctiletý syn vezli množstvím sněhu vážně nemocného na sáňkách, odjeli Fleischerovi koncem března 1946 prvním organizovaným transportem do Rothenburgu o. d. Tauber, kde si otec našel zakrátko opět číšnické zaměstnání. Hospodu si trutnovský patriot Johann Fleischer později pronajal i v Herriedenu, kde 16. 4. 1963 také zemřel. Do hrobu byl uložen s hrstí země ze vzdáleného, avšak milovaného Trutnova.
In: Krkonoše - Jizerské hory 2005/8