To velké déčko napovídá, že nemám na mysli bláznivý jarní měsíc apríl, ale známého krkonošského boudaře Jana Dubna (*7. února 1896 ve Valu u Dobrušky), který se ani ne vlastní vinou proslavil jako největší poválečný pyroman. Na svém kontě má jako nájemce hned tři známé hřebenové boudy. 17. října 1946 mu do základů vyhořela Havlova bouda na Výrovce, nesoucí jméno prvorepublikového generála Františka Havla, kterou postavil Lyžařský odbor Svazu československých důstojníků v roce 1927 a kde Jan Duben působil jako správce již před válkou. Jen o rok starší vedlejší celodřevěný srub Výrovka postavený Ministerstvem národní obrany ČSR pro výcvik armádních lyžařských oddílů, spojený chodbou se sousední budovou lehl popelem krátce poté 6. února 1947. Nešťastný Duben přišel při požárech, které v obou případech zavinili jeho nezodpovědní zaměstnanci o veškerý majetek. Tato skutečnost mu nepochybně přitížila při vyšetřování údajně úmyslně založeného požáru znárodněné Liščí boudy na Liščí hoře v paradoxně výmluvném datu 13. dubna 1948, kam s puncem ohňostrůjce přešel z Výrovky. Přestože se příčina požáru nikdy věrohodně nevysvětlila, byl případ uzavřen jako úmyslné založení k zakrytí finančních machinací a Duben, který byl se svou pověstí snadným terčem si odseděl tři roky ve vězení. Příběh všech tří zaniklých krkonošských bud je mnohokrát popsán, dokonce i na tomto webu a i na internetu si ho lze snadno vygůglit.
Nešťastný Duben
Unikátní fotografie tří chlapíků ze Svobody nad Úpou před kamenným přízemím vyhořelé Havlovy boudy s vývěsním štítem z Výrovky je z přelomu 50. a 60. let minulého století. Moje generace má místo spojené s dobou kdy na spáleništi na významné křižovatce turistických cest fungovalo dlouhá léta jen provizorní zařízení ČSTV vybudované z někdejší hospodářské kůlny, s noclehárnou a bufetem, kterému kraloval člen Horské služby svérázný Jura Pochman. Obrázky zasněženého bufetu s ve sněhu vyhrabaným vstupním tunelem ze zimy v šestašedesátém jsou vděčným námětem propagace někdejších krkonošských zim. Historické „idylické" stavby nahradilo po roce 1990 současné problematické monstrum Klubu českých turistů vzniklé v osmdesátých letech na rýsovacím prkně architekta Vokatého z Trutnova. Pro pořádek jmenuji i mladé muže na fotce. Jsou to zleva Josef Nekvinda řečený Jobek, který záhadně zmizel nejen z očí svých spolužáků, ale údajně i z centrálního registru obyvatel. Uprostřed tehdejší montér telefonních spojů Pepa Čermák (kterému děkuji za zapůjčení snímku) a v uniformě čsl. armády voják základní služby na dovolené Standa Pich.
Nepublikováno