Freiheit

Za rádoby atraktivním názvem je skryta pouze snaha upoutat pozornost na proměny kolem nás, které často ani nevnímáme. Začnu jako obvykle zeširoka. Lidé v regionu sedlající stejného koníčka o sobě většinou vědí. Také díky jejich vzájemné spolupráci je možné přinášet stále nové střípky z historické pokladnice. Dlouholetá pracovnice obecního úřadu v Mladých Bukách paní Emilie Svobodová stojí například za námětem povídání o svobodských papírácích z minulého měsíce. Tentokrát iniciovala napsání článku slečna Karolina Boková z Infocentra v Lánově laskavým zasláním zajímavých fotografií z rodinného archivu po svém dědovi. Týkají se jedné z přestaveb továrního komplexu někdejší Weisshuhnovy papírny, kde dnes sídlí firma Krkonošské obálky s.r.o. Na úvodním snímku je pohled na podnik ve 20. letech minulého století. Jižní průmyslové předpolí Svobody nad Úpou, ležící původně na katastru obce Mladé Buky, takové malé území nikoho označované jako Horní Mladé Buky bylo v minulosti doslova poseto většími i docela mrňavými průmyslovými podniky, dílnami a dílničkami. A všechny se počínaje dnešní prádelnou, přes cementárnu a obě vápenky, zmíněnou papírnu, Dehtochemu, řady drobných strojíren a konec konců i nádraží a několika vyhlášených pohostinských zařízení hlásily administrativně do Svobody. Necitlivé řešení z roku 1960, kdy bylo území rozděleno vejpůl, aby se o ně sousední obce podělily, přepsalo adresu mladobuckého závodu Krkonošských papíren i formálně. Jen nedaleko odtud leží strategický bod, kde se setkávají tři důležité tepny spojující podhůří východních Krkonoš s českým vnitrozemím. Řeka Úpa, státní silnice a konečná železničních kolejí. Nesporná regionální autorita, nejcitovanější kronikář města Trutnova Simon Hüttel o něm už v roce 1553 napsal „most k Mladým Bukům, který se nyní Pirkfreiheit zove". V historických pramenech je tento údaj vytrvale vydáván za nejstarší dochovanou písemnou zmínku o existenci hornického města Svoboda nad Úpou.

Panoramatický pohled na papírnu ze Sluneční stráně v začátcích výstavby rodinných domků v 7. dekádě minulého století - foto Josef Čermák

Frontální pohled na budovu papírny přestavěné z nefunkčního obilního mlýna v poslední třetině 19. století se zdánlivě nijak nemění. A přece během let prošla následkem živelních katastrof, požárů a povodní i vlivem modernizace a rozšiřování provozu celou řadou radikálních rekonstrukcí, přestaveb a přístaveb. Téměř každá se na „uměleckém dojmu" zapsala negativně. Při pohledu z výšky je fabrika slepovaná jako vlaštovčí hnízdo a zdaleka nedosahuje elegantního a jednotného architektonického výrazu nedaleké papírny firmy Piette. Koncepci původního majitele Ferdinanda Schmidta, která měla dobovou „štábní kulturu" nabourala katastrofální povodeň v roce 1897 a následně ještě před koncem století požár. Za velkolepými plány na přestavbu po Velké válce z let 1914 - 1918 stojí nový majitel firma Carl Weisshuhn a synové z Opavy, do jejíhož majetku přešla papírna v roce 1917. Ve 30. letech minulého století byla v jejím sousedství provizorně postavena parní pila na likvidaci polomů po větrné smršti. Snímek s pilou je zajímavý i okolními stavbami. V bílém domku úplně vlevo bydleli po válce Mlčochovi. Na jeho základech vystavěl vnuk Milan Haller v roce 1982 rodinný dům se současným číslem 415. Za ním je Benešův statek zbořený v padesátých letech i dosud stojící dřevěná chaloupka. Dnes je v místě areál jezdeckého oddílu TJ Krakonoš Trutnov. Mezi papírnou a skladištěm pily, zhruba v místech dnešní čerpací stanice pohonných hmot Benzina ještě stojí starobylý Frenzelův statek kde se narodil Antonín Frenzel, zakladatel osady Antonínovo Údolí v Dolních Sejfech pod Rýchorami. Lokalita je podle nejnovějších výzkumů ztotožňována s místem označeným „Der burck stadell" na údajné Hüttelově malované mapě Krkonoš z 16. století. A na okraji vpravo vykukuje polovina domečku manželů Ditrichových, se kterým se ještě jednou setkáme. Na detailním záběru tovární budovy krátce po II. světové válce je z bočního pohledu nejlépe vidět chaotický shluk jednotlivých proporcí fasády. Následná přestavba v roce 1958 spojená s instalací modernějšího strojního vybavení přinesla navýšení frontálního křídla tovární budovy o patro a podstatnou úpravu vnitřních prostor celého objektu. Nová prostorná hala pro další papírenský stroj na místě nízké hrázděné jižní přístavby se stavěla až v letech osmdesátých. Sada fotografií z pozůstalosti Miloslava Škrabálka z Černého Dolu, který papírně jednu dobu velel, přináší svědectví o tradičním stavebním binci se shlukem různých provizorních kůlen a také zajímavý pohled na tesařské dílo - lešení, bednění, zábrany, šaluňky, podpěry - samé dřevo.

K výmluvné fotografii ředitele s hráběmi ještě pár slov. I na nekvalitním amatérském snímku lze identifikovat telefonní sloupy u „staré" silnice z Trutnova než se do ní na jaře 1974 zakousli polští stavaři z firmy Budimex. Úsek do Svobody nad Úpou byl zprovozněn na podzim 29. listopadu v roce 1977. Vlevo je již zmiňovaný domek Ditrichových, za ním čp 486 procházející v současnosti omlazovací kúrou včetně zateplení a štít kdysi výstavného domu stavitele Josefa Tippelta, jehož zásluhou stojí například svobodská škola. Vpravo za brigádníkem vykukuje vchod do kuchyně závodní jídelny a za stromem v pozadí autodílna, dnes neprodávající prodejna KVK Parabit.

In.: Svoboda fórum XXXII. ročník / číslo 854 / září 2021