Freiheit

Dva bývalí junioři a jedna fotka: Ahoj, Franto, pamatuješ...Jo ty seš Jindra! Tak promiň, mě už se pletou i jména kamarádů. Ale stejně, pamatuješ na tohohle frajírka z Trauče? Jak jen von se jmenoval? Už od pohledu takovej lamač dívčích srdcí to byl. Tuším, že bydlel v Lipový, kam jsem chodil do intru za klukama ze třídy na lesárně. Fachčil u Křižíka v ZPA. Jo a hlavně jezdil závodně na kole. Kdysi mi osobně vyprávěl Pavel, oplégr toho legračního Bulhara, co měl cukrárnu v kopečku ve Slezský, no tam, jak si pak komanči postavili to okázalé hnízdo, jak spolu blbnuli v Obřáku i na tajfunkách s kováním od nás ze Šnajdrovy strojírny, co se jí říkalo provazárna. No ten jak po příchodu bratránků ze Sajůzu vzal kramle na západ. Jen si vzpomeň, jak nám pytlačil v revíru a odloudil jednu z největších tehdejších krasavic. Šmankote, ani tu si nevybavíš? Přece ta...Jana. Nebo Irena? Byly to dvě ségry, tak ta mladší. Jak měla to extempore na zájezdu ve Strážnici. Ale to bych nerad rozmazával. Vím, že chodila do třídy na základce se synátorem pekaře Ryby Jirkou. S tím jsem byl celé dva roky na vojně u jedné roty. To byl silnej ročník. Ve třídě jich bylo asi padesát. Teda bez přehánění čtyřicet určitě. Máš pravdu, vzpomínám na řadu kamarádů - Jarda Fireš, Joska Švercl, Honza Ambrožy. A Jirka Adamec, Jirka Krejcar, Zdeněk Kratzer - samí nebožtíci. Nezapomeň na Slávu Žalského, to je stále aktivní sportovec a velkej frajer. Ještě Tonda Miller, takovej droboučkej... a Míra Škvrna, Láďa Kapucián, Vráťa Šafář, Pavel Teichman...A holky! Fííí... Jana Šilerová ze spořitelny, Linda Meierová, ségra Jardy Procházky Zdena, starší Plecháčková, tuším, že Růžena, Maruška Vašátková. No jo, mladá Hážová! Už by jí asi taky bylo nejmíň čtyřicet. Tak určitě, ale dvakrát! Její fotřík byl Jaroušek, co jezdil s autobusem do Jánek nebo na Pomezky. Takovej malej, šedivej dobrák. Von špatně skončil - jednou v zimě spad se střechy při shazování sněhu. Hádám, že ten s číslem 44 je určitě von. Jo ty myslíš Ludvu! Tak na toho už jsem taky zapomněl.

Když nevím, tak se zeptám. Ten palousek Ludva, co se o něm bavíme, byl Ludvík Viesner. Podle výsledkové listiny z populárního etapového závodu „Tour de Slovakia" oficálně snad Ludevit Wiesner. Byl ročník asi 1937. Jezdil závodně za Lokomotivu Trutnov a v silniční cyklistice to dotáhl až do širší nominace na Závod míru. V reprezentačním dresu ČSSR byl v roce 1959 celkově třetí ve zmíněném závodě Okolo Slovenska. V ZPA pracoval na cejchovně a později prý jako mistr montáže. V roce 1962 se k zármutku mnoha svobodských kohoutů oženil s Ivou Hážovou (*1942) a v následujícím roce se jim narodil syn. Ludva s ním odjel v roce 1965 do Francie na návštěvu ke své francouzské matce a bratrovi (nebo sestře - v tom se pamětníci neshodnou, ale nejspíš oběma) a už tam zůstal. Čili mnohem dřív, než přijely spojenecké tanky. Celou rodinu soudruzi samozřejmě nepustili. A Ivu po jeho emigraci už vůbec ne. Ani když se s ním formálně rozvedla. Osudové události roku 1968 ji zastihly na dovolené v Karlových Varech. Neváhala ani na okamžik a využila situace. Dnes žije se svým druhým mužem v Kanadě. Pro jejího tátu, oblíbeného řidiče autobusu Jaroslava Háže (1905 - 1970) byla osudná zima v sedmdesátém roce, kdy koncem února napadlo množství sněhu. V případě Ludvy, u něhož se pamětníci nemohou dohodnout, jak se vlastně přesně jmenoval a také jistě kvůli emigraci v temných dobách totality, i když pravda už dočasně malounko svítalo, není nikde dostatek informací. Přitom to, alespoň v cyklistice nebyl žádný nýmand. A pro úplný pořádek - osmá třída třídní soudružky učitelky Jaroslavy Brojerové opouštěla základní školu ve Svobodě nad Úpou ve školním roce 1955 - 1956 v počtu 44 žáků.

(Fotografie z rodinného alba laskavě zapůjčily paní Naďa Tippeltová a Mária Hofmanová.)

In.: Svoboda fórum XXXIII. ročník / číslo 860 / duben 2022