Freiheit

Hluboce pravdivé a léty prověřené pořekadlo jednoho ze starobylých řemeslnických cechů zní: Od kolébky až ke hrobu slouží mistr truhlář. A opravdu. Stačilo se až donedávna rozhlédnout kolem sebe. Než svět zaplavil ten umělohmotný sajrajt, bylo možné narazit na poctivé dřevěné výtvory truhlářů na každém kroku. Ne každému povolání dopřál Stvořitel, že po něm v životě aspoň něco zůstane. Například takoví kuchaři zdaleka to štěstí nemají. A nemusí být člověk zrovna pesimista jako jistý staříček z Moravy se svým okřídleným výrokem „Po všeckém houno, enem po včelách med". Mnohá dřevěná truhlářská díla, která nevezme voda, neuchvátí oheň nebo nesežere červotoč, přetrvají věky. A někdy stačí, aby se zapsaly do myslí mnoha generací pouhá desetiletí. Neskromně se domnívám, že je to i příběh neveliké obřadní síně v budově městského úřadu ve Svobodě nad Úpou.

Na jejím vybavení jsem se totiž s partou svých spolupracovníků vlastníma předníma nohama podílel. Fotografie několika strejců z kolektivu osazenstva jisté nejmenované truhlárny Technicko - opravárenského závodu podniku Potraviny, kde ten nejstarší bělovlasý Antonín Hůla je jen neškodná důchodcovská konkurence z dílničky přes ulici sice vzbuzuje pochybnosti o schopnosti uříznout kus dřeva rovně, ale to jen klame její nekvalitní amatérské provedení. Dřevokazi dokonce jako jeden muž zvládli přečíst i technické výkresy. Plány na zařízení obřadního prostoru, které vyhotovil zhruba dvě dekády před koncem dvacátého století všestranný trutnovský výtvarník malíř, grafik a sochař Miloslav Lhotský (1932 - 2021), už luštil omlazený kolektiv. Sice jsme si s Mistrem nepadli zrovna do oka, ale to snad na výsledku nezanechalo stopy. Dělali jsme zejména dýhované obložení stěn a základní mobiliář. Umělecké doplňky jako leptané sklo do okna nebo kovová dekorativní plastika na stěně byly z dílny autora projektu. Při dokončovacích pracích se v miniaturním prostoru sešli dva vousatí truhláři - Pavel Ditrich a moje maličkost - a holobradí malíři, mistr Vlasta Korbelář s mladým parťákem Honzou Halenárem. I po několika drobných proměnách, především výměně státního znaku a vybavení novými židlemi obřadní síň stále slouží svému účelu. Mnoho manželských párů právě zde vstoupilo do života. Už i dnešní čtyřicátníci mají někde doma fotografickou památku na pravidelné vítání nových občánků. Osobně jsem si mohl po letech prohlédnout své dílo při nedávném dekorování záslužnou medailí a měl jsem ze stále útulného prostoru docela příjemný pocit.

Nepublikováno