Freiheit

V předminulém čísle jsem se málem zaříkal, že už se k mockrát použitému tématu vracet nebudu. Nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky. A just, třeba i potřetí, když to stojí za to. I když tentokrát musím s laskavým svolením majitele, který o tom zatím neví, zalovit v cizích vodách. Rudolf Metzenauer, jeden z ředitelů firmy Piette, světoznámého výrobce jemných papírů v Maršově I byl pravděpodobně čilý psavec. Pohlednice adresované do všech světových stran s jeho podpisem se jeden čas ve větší míře objevovaly i v nabídkách aukčních portálů na Internetu. Jedna opravdu vzácná byla zveřejněna na výstavě s všeříkajícím názvem „Karel Illner - žacléřský rodák - průkopník letectví" v Městském muzeu v Žacléři na podzim 2017. Pochází ze sbírky vídeňského sběratele Manfreda Hanslika, Illnerova vnuka. Raritou je, že se námětově, osobou pisatele a v podstatě i adresáta váže na Svobodu nad Úpou. Při vší úctě k oběma osobnostem se pozornost svobodského patriota zaměří nejprve na panoramatický záběr na město s mnoha v té době neexistujícími nebo naopak zaniklými detaily. Za tím účelem jsem si dovolil celek pro názornost „rozstříhat" na několik částí.

Na detailu levé třetiny pohlednice je skupina domů z původní vesnické zástavby Maršova I., která byla celá zbourána v sedmdesátých letech minulého století v souvislosti s výstavbou rychlostní silnice z Trutnova do Pece pod Sněžkou a nového Rýchorského sídliště z paneláků. Vzápětí byla na tomto místě postavena Rýchorka, dnes komplex několika podniků. Ještě dřív zanikla tradiční Illnerova pekárna s čp 39 známá široko daleko chutnými dětskými suchary, kterou po roce 1945 převzal do národní správy Jaroslav Vlček. Ta ovšem měla se známým aviatikem společné pouze jméno majitele. V protějším svahu s obhospodařovanými teráskami svítí na Novém Světě osamělý někdejší Baudischův statek obklopený hospodářskými stodolami a kůlnami. Dnes je v těch místech čp 159. Poblíž jsou viditelné stopy po lámání kamene včetně velkého dodnes patrného lomu. Prostřední pasáž s papírnou firmy Piette a dnešním Piettovým náměstím se nijak výrazně nezměnila až na prodloužení továrního křídla o další budovu, na jejímž konci je dnes prodejna JIP. Z okrasného parčíku pouze zmizel viditelný rybníček i skrytý pomník Josefa II. a v bývalé škole jsou dnes apartmánové byty. Důležitý je rozestavěný obytný dům číslo 24 vpravo, který je vodítkem k určení stáří snímku do doby kolem roku 1900. Za ním ve směru pohledu je zaniklý dům čp 8, ve kterém těsně před zbořením vládla v řeznickém obchodě paní Studená. Maso příležitostně boural známý pašák Honza Škrabák starší. Naproti přes silnici, prakticky těsně u tovární haly stávala hospoda s číslem 12 hertvíkovické rodačky Filomeny Thammové kde byli ve druhé světové válce ubytováni britští váleční zajatci z tábora Stalag VIII B ve Slezsku nuceně pracující v papírně. Za hospodou vyčuhuje z bujného parkového arboreta výstavná vila továrníka Prospera Piette - Rivage (1882). Vpravo je nová budova „Turnhalle" (1897) a v pozadí komín pobočného závodu tzv. Beiwerku. Ještě blíž k centru Svobody nad Úpou, téměř kolmo na tok řeky Úpy je starobylý obecní mlýn v původní podobě, před přestavbou na vilu pro příslušníky Piettovy rodiny. A pak už jen pustý svah Kravího vrchu s nově založeným hřbitovem, novotou zářící budovou dnešního „Modrého pensionu" a nejvýš ve stráni mladobuckou vodárnou. Pečlivý divák objeví jistě spoustu dalších zajímavostí. Já bych však rád zmínil i oba protagonisty. Nejprve pisatel. Provozní ředitel „Piettky" Rudolf Metzenauer se narodil v Horním Maršově 3. prosince 1863 a zemřel 1. května 1925 v Maršově I., kde si nechal postavit rodinnou vilu, která je dnes součástí Hotelu Prom. Do maršovských análů se zapsal mimo jiné i jako předseda spolku pro výstavbu kostela sv. Josefa a jako aktivní člen mnoha místních organizací včetně Krkonošského horského spolku. Hodně si zakládal i na funkci presidenta svobodské stolní společnosti "Ecke Freiheit" se spolkovou přezdívkou „Rolf von der Ecke". Jejím jménem ostatně napsal i publikovaný lístek s blahopřáním k úspěšnému letu Etrichovy „Holubice" pilotované Illnerem z Vídeňského Nového Města do Vídně a zpět, kterým nejznámější pilot Igo Etricha započal svou hvězdnou kariéru. Metzenauer pohlednici operativně napsal ještě týž den 17. května 1910 se zněním. „Rád bych vám a vašemu šéfovi jménem „Ecke Freiheit" srdečně poděkoval za vaši skvělou a úspěšnou leteckou cestu. Za předsednictví „Ecke Freiheit" ve Svobodě nad Úpou, Metzenauer". Tak trochu si přihřál svou polívčičku při propagaci spolku, ale našince překvapí spíš na tu dobu nečekaně rychlé šíření informací. Adresát Karel Illner (14. července 1877 v Žacléři - 6. srpna 1935 ve Vídni) je ovšem jiný level. Aviatik světového jména s rakousko - uherským leteckým průkazem číslo 3, držel v pionýrských dobách letectví řadu světových rekordů a prosadil se nejen jako pilot a konstruktér ve službách Igo Etricha, ale později i jako vedoucí výroby v automobilce řízené Ferdinanden Porschem. V záznamech má i filmovou roli - koho jiného, než odvážného pilota. Svoboda nad Úpou by měla být pyšná na byť jen krátkou životní epizodu působení takové osobnosti na prahu kariéry, kterou zmiňují významné světové encyklopedie. Etrich s rodovými kořeny rovněž ve Svobodě jej pro velký svět objevil jako dílovedoucího v malé dávno zapomenuté strojírně ing. Bräunlicha. Tehdy se nacházela na katastru obce Mladé Buky. Dlouho v ní bývala autodílna, dnes je tam podniková prodejna KVK Parabit.

In.: Svoboda fórum XXXIII. ročník / číslo 861 / květen 2022