Freiheit

Nejen velká města si svých představitelů považují. Galerie primátorů těch největších oprávněně zdobí čestná místa starobylých radnic. I portréty celé řady starostů měst, městeček a obcí, které se přes turbulence let leckde dochovaly, jsou znovu vytahovány na světlo jako cenný doklad doby. Ve Svobodě nad Úpou jsou díky pečlivosti dávných kronikářů známi představení obce jmenovitě od roku 1730. Tehdy usedl na stolec „obecního nejvyššího" jistý Gottfried Finger a vydržel tam celých třicet let, což je mezi svobodskými potentáty dosud nepřekonaný rekord. Ať počítám, jak počítám, na dlouhý sloupec úřadujících přednostů mi do roku 1945 nestačí ani všechny prsty na rukách i nohách. Připouštím, že se některá jména v seznamu z celkových 27 mohou vyskytovat víckrát, ale jestli je to stále tatáž osoba čert ví a bůh suď. Asi by se fotografie leckterého z nich z posledních let, nejen známý portrét rovněž dlouholetého starosty továrníka Franze Stephana předsedajícího zastupitelstvu v období 1890 - 1908, který notoricky používám jako dekoraci k podobné tématice, vyhledat dala. Dosud se tím však nikdo systematicky nezabýval a současník má dost zamotanou hlavu z těch poválečných. Pominu - li předsedy místní správní komise, tak jen do roku 1952 se v čele místního národního výboru vystřídalo dalších deset jmen, z nichž mnohé vypadlo z paměti. Jejich setrvání ve funkci se často nedá ani spolehlivě doložit.

Počínaje předsedou MNV Karlem Vackem byl do chaosu v dokumentaci vnesen alespoň zdánlivý pořádek. I když právě v jeho případě si musím pomoci nekvalitní amatérskou momentkou z hokejového „srandamače" zaměstnanců papíren. Na společné fotografii je to elegán ve slušivých pumpkách stojící druhý zprava. Za jeho starostování jsem se v podhůří Krkonoš teprve rozkoukával, takže ho znám jen z neoficiálního klubu aerovkářů za volantem jeho sporťáčku Aero 30. Dlouholetý funkcionář a oblíbený dentista Josef Kvaček, mimochodem jistý čas rovněž majitel vozu Aero usedl v čele konšelů už v chaotickém období přelomu čtyřicátých a padesátých let. Nově byl zvolen starostou na léta 1957 - 1960. Štamgasti z hotelu Národní dům pěli ódy na jeho pohotové zásahy při bolesti zubů třeba i uprostřed noci v hospodě s primitivními nástroji a dostupnou dezinfekcí. Další čtyři volební roky předsedal zastupitelstvu nenápadný Jiří Dvořák. Ve Svobodě začínal po roce 1945 jako zahradník. V řadách příslušníků Sboru národní bezpečnosti přičichl k politice, což ho na jedno období vyneslo až do předsednického křesla. Jeho éra je vymezena roky 1961 - 1964. Mezi zastupitelským sborem zvoleným ve volbách roku 1964 byl ve svých 56 letech patriarchou bývalý pošťák a později správce nemocnice v Horním Maršově František Kočí. Ani on nebyl žádný funkcionářský nováček. Benjamínkem jsem byl shodou okolností já. Předseda Kočí ke mně měl jakýsi ochranitelský vztah a vědom si mého sběratelského koníčka, věnoval mi mimo jiné velkoryse i neevidovaný starožitný skleněný korbel z obecního depozitáře. Vzhledem k loupežnému přepadení republiky bratrskými vojsky v roce 1968 se nám volební období trochu protáhlo, což každý řešil po svém. František Kočí například odešel do důchodu. Na snímku jako oddávající nejspíš radí nevěstě, aby se poprvé v životě podepsala Juhászová a ne Hrubá jako dosud. Vystřídal ho nakrátko Karel Sládek. Tak jako si Fridrich Falcký sotva rokem a několika dny působení na trůně českých panovníků vysloužil přezdívku „zimní král", mohl by si Karel hrdě připsat titul letní starosta. Jeho setrvání ve funkci se dá počítat maximálně na týdny. I když existuje i jeho fotografie s hodnostářským řetězem, daleko víc ho vystihuje zapojení do mnoha místních kutálek s charakteristickou fňuknou v roztažených pažích. Kdo ví, zda při tom nesnil o závratné politické kariéře jiného harmonikáře známého všeobecně jako „Ušaté torpédo", který to jako jeden z dělnických prezidentů dotáhl až na Pražský hrad. Od léta 1970 vládla na radnici celých jedenáct let typická funkcionářka, bývalá kádrovačka z Texlenu Vlasta Chlupatá. Jeden z jejích předchůdců ji vytrvale na veřejných schůzích představoval "naše chlupatá soudružka Vlasta" s různými obměnami slovosledu. Ta předala na dalších sedm let žezlo Zdeně Karové. Ani jedna z normalizačních soudružek ve mně nějaký extra dojem nezanechala. A to o mě babky klevetilky (což je laskavý eufemizmus pro místní drbny) tvrdívaly, že jsem na ženský. Zato na jen tříleté úřadování Ivana Šubrta řečeného „Žebírko" pro jeho dřívější řeznické povolání mám vzpomínek hned několik. I za jeho působení v řeznictví na hlavní třídě byl kvalitního masa poměrně nedostatek. Přes řadu kontrol podpultový prodej jen kvetl. Jednou krátce před Vánoci vejdu do krámu a s vážnou tváří jsem pošeptal Ivanovi, že mi má nechat půl kila té svíčkové, co schovává pro zaměstnankyně národního výboru. Ten beze slov přinesl z bourárny úhledný balíček, já zaplatil a dobře jsme se doma poměli. Když to prasklo, dlouho mi to nemohl zapomenout. Po letech je vše odpuštěno. Dokonce jako vyhlášený houbař mě kolegiálně jednou pozval na vynikající chlupaté knedlíky s houbami. Pak čas trhnul oponou a na chvíli se zazdálo, že „rudoch už jde od válu". 15. března 1990 zaujal pozici starosty na dlouhých 12 let Ing. Milan Oravec, aby si to po volební pauze v dalších letech 2006 - 2010 ještě jednou zopakoval. Na snímku dělá dojem obchodníka s deštěm, ale to je jen umění své nepopiratelné úspěchy, k nimž se řadí Dům s pečovatelskou službou nebo nový dopravní terminál obratně prodat tak říkajíc za každého počasí. Tady například dává v lijáku rozhovor redaktorce regionálního tisku při otevření rekonstruovaného mostu u pošty. To čtyřleté mezidobí od roku 2002 do 2006 patřilo opět ženě Dagmar Berrové. Dáša byla jako sluníčko v kontrastu s více méně tuctovými zástupci mužského elementu i předešlými partajními funkcionářkami. A kdyby nic jiného, zásluha na vybudování naučné turistické stezky Via Piette jako hold nejznámějšímu místnímu podnikateli, filantropovi a mecenášovi nazývanému „Otec Krkonoš" Prosperovi Piette - Rivage jí v mých očích připsala samé plusové body. V roce 2010 jsme opět přepřahali. Tentokrát veřejné mínění vsadilo na dalšího inženýrka, místního rodáka Jirku Špetlu. Věčného rebela s překotným proudem řeči, na sítích až příliš nediplomatického (nepřejte si vidět, co má na tom tričku na zádech) sportovce a milovníka přírody nakonec ještě před koncem třetího volebního období úmorná a nevděčná úředničina přece jen udolala a nečekaně skočil na první zajímavou nabídku relativně klidnější a lépe placené práce - nahradit dlouholetého odcházejícího náčelníka lanovky na Sněžku Jirku Martince. Pomyslné převoznické veslo se tak ocitlo v rukou Mgr. Petra Týfy, jehož záslužnou práci pro veřejnost znovu prověří podzimní volby. Oficiální portrét současného starosty v úvodu článku je ukraden z jeho vlastního Facebooku. Hackeři jsou i mezi nejlepšími přáteli. Snímky do galerie těch zbývajících, posbírané s pomocí Pavla Křivky systémem co dům dal, následují.

In.: Svoboda fórum XXXIII. ročník / číslo 862 / červen 2022