Freiheit

Majitel Michal Kulma (někde uváděný jako Michael) propagoval svůj stejnojmenný podnik v Janských Lázních s vlasteneckým zapálením jako „První český hotel" v ryze německém prostředí lázní pod Černou horou v Krkonoších s takovou vehemencí, až se z toho stal široko daleko známý slogan, i když to nebyla tak docela stoprocentní pravda. Českých hoteliérů by se v místě určitě našlo víc i za c. k. monarchie. Kdyby se za každý dům s pestrou a často i pohnutou historií, který nedůstojně zanikne, mělo sloužit rekviem, měl by si už příslušný velebníček žehlit ornát. Téměř dušičkové téma se tentokrát nabídlo při pohledu přes plot k nejbližším sousedům do Janských Lázní, které patřily správně ke Svobodě nad Úpou do roku 1867, což je historicky docela nedávno. To vůbec neznamená, že na vlastním dvorku bychom podobný příklad nenašli. Stačí jen vyhlédnout z okna radnice na protilehlou stranu náměstí. Plakat nad rozbryndaným mlékem je marnost a na mudrování jsou jistě povolanější. I na pouhých několika historických pohlednicích však lze dokumentovat, jak šel čas kolem oblíbeného hotelu zejména ve šťastnějších letech rozvoje podnikání mezi světovými válkami.

Podnikavý Čech, rodák z Jaroměře Michal Josef Dominik Kulma (*4. srpna 1884 - + 6. prosince 1964) koupil v Janských Lázních dům „Viktorshöhe" (Viktorova výšina) čp 58 spolu s vedlejším domkem v roce 1925. Postupně oba objekty v Lázeňské ulici s finanční pomocí Národní jednoty severočeské přestavěl na později spojený podnik s názvem hotel - pension Kulma čp 94 a vilu Libuši. Citové vazby v rodině dokládá skutečnost, že v mnoha lázeňských adresářích je jako majitelka uváděna paní Emilie Kulmová (1889 - 1970) a přidružená vila dostala jméno po dceři Libušce. Promyšleným marketingovým tahem je provozovatel inzeroval jako „První český hotel". Tím se mu podařilo nalákat početnou majetnější klientelu z českého vnitrozemí. Kulma se stal hlavní osobností sílícího českého národního hnutí a v hotelu Kulma vzniklo samovolně centrum české menšiny z nejbližšího okolí. Zároveň i cílové místo většiny českých turistů a návštěvníků lázní. Hotel, do jehož návštěvní knihy se zapsali významní umělci i dobové celebrity zejména z pražských kulturních kruhů hostil například filmové a divadelní hvězdy Vlastu Buriana, Karla Högera, Rudolfa Deyla, Zdenku Baldovou, Růženu Naskovou, Natašu Gollovou, Zorku Janů. V návštěvní knize je ale i podpis nechvalně proslulého českého fašisty generála Radoly Gajdy. Pobýval zde písničkář Karel Hašler, sochař a medailér Otakar Španiel, houslový virtuos Jaroslav Kocian, malířka Julie Winterová - Mezerová a mnoho dalších slavných osobností. Samotná budova hotelu Kulma slepovaná jako vlaštovčí hnízdo podle momentální finanční situace nebyla určitě žádný architektonický skvost a v jejím okolí je řada výstavnějších a stylově hodnotnějších domů, ale celkové okouzlující fluidum, pohostinnost a domácká atmosféra, ten neuchopitelný genius loci s všudypřítomnou imaginární společností věhlasných návštěvníků činily z Kulmy příjemné místo s dobrou pověstí. Nostalgie dýchá i z množství zejména fotografických pohlednic. Je pod nimi podepsán nedoceněný autor panoramatických záběrů krajinných i urbanistických celků a dokumentárně cenných architektonických detailů, svobodský Pan fotograf Josef Jeschke i Mistr krkonošské dokumentární fotografie a pilný vydavatel pohlednic, z nichž sběratelsky vyhledávané jsou zejména jednotlivé horské boudy Rudolf Slavík z Jablonečku (Jablonce nad Jizerou). Část doprovodných snímků pochází z rodinné korespondence Kulmových. Na první ne nijak kvalitní nedatované pohlednici s výsekem části lázeňského panoramatu je daleko zajímavější úhledný rukopis paní Emilie Kulmové pocházející z početné rodiny Řezníčků žijící na Úpicku. Kulmovi používali v písemném styku naprosto běžně i psací stroj, jak dokládá ukázka z 18. 5. 1938 s důležitým sdělením, že Tarzan měl 8 mladých (?). Jednu z mála barevných pohlednic odeslanou z Janských Lázní 31. prosince 1934 vydali tiskem Neochrom nakladatelé Husník a Häusler v Praze XI. Amatérská fotopohlednice oboustranně doplněná typickým propagačním razítkem byla odeslána z pošty v Janských Lázních 15. XII. 1930. V té době byla ještě zubem času značně narušená opěrná zeď řádkově vyrovnaná z přírodního neopracovaného kamene. Na čelním detailním pohledu z léta 1931 vynikne chaotické členění frontální fasády hotelu Kulma proti klasickým vyváženým proporcím původní dřevěné lázeňské architektury vily Libuše v pozadí. Téměř totožný úhel pohledu jako na fotografii z roku 1930 je ze svobodského fotoateliéru Josefa Jeschke o pět let později. Opěrná zeď z nestejně velkých přírodních kamenů s hrubě opracovanou lícovou plochou pečlivě vyskládaných systémem kyklopského zdiva ještě září novotou a přibyla i podzemní garáž. Rudolf Slavík zachytil Kulmu v roce 1928 v té počáteční podobě bez přístavby, kterou opticky naznačuje jen venkovní pergola kolem restaurační zahrádky se slunečníkem a idylickou skupinkou lázeňských hostů. Ukázkový reklamní text z adresní strany některých pohlednic obsahuje všecko podstatné. Na skupinové fotografii je na rubu rukou připsáno: Hotel Kulma personál. Nezbývá než věřit. S přihlédnutím, že do hotelové jídelny se údajně vešlo 120 strávníků, se počet zaměstnanců nezdá nijak přehnaný. Při veselém silvestrovském večeru v roce 1937 si přítomní vlastenci možná zanotovali i tklivou píseň Kde domov můj. O rok později už v ulicích Janských Lázní hulákali příznivci připojení k Říši to své Deutschland, Deutschland, über alles. V následujících letech provozoval hotel Kulma přejmenovaný na Sonne (Slunce) spolumajitel pensionu „Willa Sport" bratr známějšího místního autodopravce Alfreda Alois Winter. Ještě jednou čelní pohled na komplex hotelu Kulma s vilou Libuše v pozadí na kvalitní fotografii Josefa Jeschke, která se často objevovala na propagačních materiálech i po válce. Prezentovaný inzerát je z publikace vydané v roce 1947. Autorka iniciačního titulního snímku s babičkou bydlely v lázeňském domě Kulma v 60. až 80. letech minulého století, kdy dům patřil Čs. státním lázním. Navrácení zdevastovaného majetku dědicům v restituci v roce 1991 a následné změny majitelů někdejšímu slavnému hotelu štěstí nepřineslo.

Svoboda fórum XXXIII. ročník / číslo 867 / listopad 2022