Freiheit

Pro velký úspěch prvního článku s touto tématikou, publikovaného pouze na www.freiheit.cz nabízím další snůšku vercajku ze staré dílny. Sice jsem před těmi třemi lety tak trochu „vystřílel prach", ale oba písemné ohlasy, z nichž jen jeden byl kritický, mi dodaly odvahu pokračovat. Vánoční čas ťuká na dveře a mnoho velkých kluků jistě najde pod stromečkem nějaké nové udělátko nejlépe od firmy Bosch v dárkovém balení od Mountfieldu, z Baumaxu, Obi a dalších novodobých chrámů splněných snů profesionálních fachmanů, řemeslníků z leknutí, hodinových manželů i nevymírající sorty domácích kutilů. A kdyby snad nebyl v rámci všeobecného šetření mezi dárečky ani ten nejobyčejnější šroubováček i po Silvestru doufejme, zbude dost času k ukojení touhy se něčemu zasmát. Srovnání současných odlehčených dizajnových skvostů s do nejmenších detailů vymazlenými ergonomickými parametry, dokonale funkčních a z těch nejkvalitnějších materiálů s nástroji a nářadím našich předků je nejen poučné, ale leckdy docela zábavné.

Hned první obrázek na tablu prezentuje čtyři esteticky zajímavé hoblíky se stavítkem „po dědovi". Laikovi dá chvíli mudrování k čemu asi tak mohly sloužit. Pamětníci vědí, že vesměs k profilování hran deskového materiálu. Každý má pochopitelně svůj odborný název jako drážkovník, okrajník, nástěnkář, žlábkovec, pérkař, okeník a další a další, ale při jejich dnešním užití jen jako neobvyklé originální dekorace interiéru nebo zaprášený exponát v muzejním depozitáři na tom příliš nezáleží. Beztak má každý průměrně vybavený dřevomil v příruční dílničce či na chalupě ruční multifunkční frézku z bohaté nabídky osvědčených značek. Nebo aspoň nástavec se sadou stopkových frézovacích nástrojů k elektrické vrtačce. Také tři pilky svlakovky lahodí oku. Troufám si tvrdit, že jejich tvar se nemění po staletí. Dodnes jsou v prodeji, pouze dřevo nahradila „do ruky" modelovaná umělá hmota. Jen s nimi už málokdo pracuje. Hejno kleští nepochází z ordinace nějakého šíleného sadistického dentisty, i když všechny jsou kupodivu určeny k úpravě zubů. Kdo někdy řezal dřevo jakoukoliv pilou, ví, že bez rozvodu (v řemeslnickém žargonu šraňku) to prostě nejde. K vychýlení zubů všemožných druhů pil a pilek vždy ob jeden k jedné či druhé straně slouží právě příslušné šraňkovací kleště. Další hrubě kovářsky opracovaný nástroj se zubatým výbrusem je tak trochu hádanka. Vypadá jako nějaké razidlo. A je to razidlo. Alespoň u nás doma se používalo k ražení nekonečné klikaté čáry při zdobení kolářských výrobků zejména součástí hospodářských vozů. Následují čtyři fešáci hasáci. Sorry! Hasáky jsou vlastně jen ty dva vpravo. Dvěma malým nastavitelným oboustranným klíčům říkají montéři s erotickým podtextem francouzák. Všechno jsou to nemotorné nastavitelné klíče ze staré školy, které by dnešní všeuměl zvyklý na své „sikovky" nevzal do ruky. A pozor. Hned pod nimi jsou naaranžováni macek, prcek a hezoun z jedné rodiny hoblíků. Macek je ten největší a je to jeho pravé jméno. Svou nepřirozenou patinou trochu splývá s pozadím. Splývání je vedle původního zarovnávání hran pro tento ojedinělý exemplář osudový „vedlejšák". Řeka Úpa zahrozila od katastrofální povodně v roce 1897 ještě mnohokrát. Při jedné záplavě v končícím minulém století vtrhla do kůlny nějakého chudáka domkáře na horním toku a macek i s želízkem doplul jako pohádkový Plaváček až k Weisshuhnově papírně na bývalém katastru Mladých Buků. Už ani nevím, která dobrá duše mi ho tenkrát přinesla. Prcek říkám tomu kovovému mrňousovi nabízenému občas na Aukru jako starý dětský hoblík na hraní. Ale kdeže. I nepřístupná místa bylo nutno dočistit. Ostatně daleko menší funkční houslařské hoblíčky také neslouží jako vtipný přívěsek ke klíčům. Ladné křivky playboye mezi hoblíky podtržené okovaným plazem jak my od fochu říkáme spodní části, má kolářský křídelník z rodinné dílny. I tam už visel jen pro parádu, protože na opracování obvodů kol vymyslel táta koumák jednoduchý přípravek na hoblovací stroj. Ruční svěrka s křídlovou maticí zvětšením záměrně mate. Zmatená musela být i nečekaným využitím. Upnuta do truhlářského ponku - zase ten staromódní slang - jenže ta hezká česká hoblice se ne a ne prosadit. Tedy upnutou do pracovního stolu jsme ji často používali jako pohotový svěráček při broušení rámové pily. Tři osahané železné kousky vystavené jak na krámě housky mají docela pestrou historii. Vzácný starší přítel a jeden čas i kolega v zaměstnání, ale především můj dvorní čalouník starožitného sedacího nábytku Jirka Jiruška nůžky na plech i pákové štípačky údajně našel v nějaké zapomenuté bedýnce na půdě čp 467 na náměstí, který koupil po roce 1990. Je docela možné, že se tam během let dostaly ze sousedního domu, ve kterém před válkou provozoval živnost bývalý rakousko - uherský mariňák klempíř Reinhold Graf. I cesty nástrojů jsou nevyzpytatelné. Nůžky jsou stále zcela funkční a štípačky přecviknou ocelový hřebík zlehýnka jako přeschlou špagetu. Jirka mi je s těžkým srdcem věnoval, když na stará kolena definitivně končil s řemeslem. Společnost jim dělá durchšlok od jiného mého spolupracovníka z dávných let před vojnou, s nímž jsme se sešli v dílně přidružené výroby JZD Krkonoše v Mladých Bukách. Ervín Tippelt si ji přinesl ze svého předchozího pracoviště. Důmyslná špice sloužila méně šikovným truhlářům k vyhledání otvoru pro zajišťovací kolíček u zadlabacích dveřních závěsů. Což nejsou žádné lajntuchy, jak by napadlo leckterou hospodyni, ale zastaralé křídlové panty. Na masivní packu na boku nástroje se zpětnými údery kladiva vytahovala špice ze dřeva. Ervín ji prakticky nepotřeboval, protože zajišťovací kolíčky sázel neomylně od oka do okenních i dveřních pantů s bravurou zkušeného praktika. Když nestačí dech, tak pomůže měch. Vedle položená odvíčkovací vidlička na včelí plásty svádí k domněnce, že jde o dmychadlo na vykuřování včel. Chyba lávky! Je to praktická domácí pomůcka ke krbu na rozdmýchávání ohně. Zdobené a vyglančené repliky visí jako dekorativní doplněk i u elektrických krbů v mnohém snobském interiéru. Kružítka snad pozná i každý geometrií nepolíbený školák. Úplně nahoře je hrotové kružítko s nýtovým kloubem a stavěcím obloukem. Dole jsou dvě odpichovací kružítka se stavěcím šroubem. Ale to uprostřed s obloukovými rameny? „Tož ogaři to só hmatadla" jako bych slyšel mistra odborného výcviku soudruha Zapletala (psal se rok 1956). Slouží k přenášení rozměrů zejména tam, kde nelze použít posuvné měřítko. Obě zobrazená jsou obkročná neboli vnější a velmi usnadňují měření rotačních těles třeba při práci na soustruhu. Dutiny se naopak měří jinak konstruovanými hmatadly dutinovými. Každý, kdo dočetl až sem, může informace považovat za bezplatnou bleskovou lekci večerní školy práce a v případě vážného zájmu přijít patřičně vybaven nejlepším přítelem člověka ve skle nějaké kvalitní světové značky pro zápis do indexu.

In.: Svoboda fórum XXXIII. ročník / číslo 868 / prosinec 2022