Freiheit

Mosazné těžítko s figurou sovy ve stylu art deco není jen tak ledajaký kus inventáře z psacího stolu. Nepochybně patřilo některému z rytířů tak trochu tajemného pánského spolku Schlaraffia s výrem ve znaku. Bratrstvo umělecky založených recesistů s pobočkami po celém světě bylo, jak už návštěvníci podsložky „Schlaraffia - umění, přátelství, humor" na www.freiheit.cz většinou vědí, založeno v roce 1859 v Praze. I v našem regionu existovalo před druhou světovou válkou několik významných poboček, z nichž nejbližší bývala v Trutnově a o něco později i ve Vrchlabí. Je smutnou skutečností, že konkrétně ze Svobody nad Úpou byl podle dostupných seznamů pouze jeden jediný registrovaný člen. Zato opravdové eso známé v lékařském světě jako zakladatel léčby dětské obrny v Janských Lázních metodou „Warm Springs", vedoucí lékař MUDr. Viktor Sellner se spolkovou přezdívkou volně přeloženou do češtiny „Lázeňský duch Janského vřídla". Podobnými drobnostmi jako uvedené těžítko se hračičkové ve středověkých pláštích s šaškovskými čapkami na hlavě obklopovali nejen ve svých hradech, jak nazývali spolkové místnosti, často jen pronajaté v obyčejné hospodě. Svéráznou symbolikou připomínající laické veřejnosti daleko tajuplnější a uzavřenější společenstva svobodných zednářů zdobili ctihodní šlarafové své příbytky i po převléknutí do civilu, kdy se z nich stali normální páni továrníci, lékaři, učitelé, herci, intelektuálové i řemeslníci. Předlouhé povídání o vzniku, pravidlech, hierarchii, jazyku a mnoha dalších specialitách té důmyslné hry pro velké kluky zní jako pohádka, nad kterou by současníci nejspíš ohrnovali nos. Kdo má zájem, informace si najde.

Pohádka je jen takový oslí můstek k zajímavému příběhu. Téměř každá pohádka, aspoň za mého dětství končívala slovy:...zazvonil zvonec a pohádky je konec. Jenže ve Schlaraffii je všecko naopak, takže zvonkem to vlastně začalo. Má občasná múza Karolína, která když mi nemá co nabídnout, vysedává v Infocentru v Lánově, mi poslala fotografii ozdobného domovního zvonku, původem z továrnické vily rodiny Götzlů z Čisté v Krkonoších. Protože je děvucha zvídavá a ve všem čuchá člověčinu, napadla ji prokazatelná souvislost s členstvím dvou významných tamějších podnikatelů se jménem Götzl ve vrchlabské pobočce šlarafů zvané oficiálně Hohenelba. Zvonek je sice částečně znehodnocen neodborným připevněním krycích štítků z okatě odlišného materiálu místo původních jmenovek, což lze s přimhouřením oka omluvit tehdejšími technickými možnostmi a estetickým citem snaživého kutila. Podobné zákroky ještě dlouho v poválečných letech v celém pohraničí vedl i odpor ke všemu německému. V tomto konkrétním případě by však nebyl na místě. Majitelé vily včetně širokého příbuzenstva byli židovského vyznání a mnoho z nich se stalo obětí holokaustu. Ve Schlaraffii, která si zakládala na důsledné apolitičnosti to, až do uchopení vlády fanatikem s knírkem v sousedním Německu nikomu nevadilo. Norimberské zákony však otřásly základy Schlaraffie ještě před jejím úplným rozpuštěním krátce po záboru Sudet v roce 1938. Vrchlabské pobočce tak bylo od jejího založení 30. dubna 1928 dopřáno pouhých deset let trvání. Ani soudruzi z poválečné vládnoucí strany neměli na podobné organizace odlišnější názor. Ba naopak důsledně ničili archivní fondy, takže se hmotných památek zachovalo jen nepatrné minimum. Z dostupnějších celosvětových ročenek lze v pobočce Hohenelba, která si do svého znaku vtipně zakomponovala emblém sovy na lyžích, objevit dokonce hned tři šlarafy se jménem Götzl. Již uvedení dva byli bratři Hans Moritz, rytíř „Von der Pappen der Kleinkalibrige" a mladší Karl Fritz řečený Buba se spolkovou přezdívkou „Voltaire doch schweigen". Jako čestný člen byl veden ještě jejich strýc, pražský lékař, urolog MUDr. Artur Götzl „Steinheil mit der Stimmzuhaus" (4. června 1869 - 23. prosince 1936). V současné době je ošidné uvádět životopisná data i zemřelých osob a rodopisci to v žádném případě nemají lehké. O to složitější je proniknutí do židovských matrik. Jenže bez bližší identifikace se těžko určují časové posloupnosti i vzájemné příbuzenské vztahy. Zejména když se konkrétně na jméno Götzl z Čisté v Krkonoších, kdysi nazývané Lauterwasser, dnes součást Černého Dolu nabalují další známá jména izraelitské komunity z nejbližšího krkonošského regionu jako Löwit, Pick a další, která rovněž figurují v seznamech Schlaraffie. Není nutno začínat od biblického Mojžíše - na mnohaletou výrobu papíru v oblasti navázal Moritz Götzl (26. ledna 1831 ve Velkých Všelisech na Mladoboleslavsku - 14. října 1897 v Berlíně) ředitel továrny v Mladé Boleslavi zakoupením čistecké papírny od dědiců Bedřicha Kieslinga v roce 1869 za 19 520 zlatých. Jako spolumajitelka byla vedena i jeho žena Marie rozená Fischerová z Brandýsa nad Labem (20. ledna 1845 - 11. února 1915). Po jeho smrti získal prokuru jejich syn Richard Götzl (1867 - 28. ledna 1917) manžel Vrchlabačky Almy Löwitové (13. listopadu 1876 - 20. dubna 1934) z další židovské podnikatelské dynastie. Jistý Karl Max Löwit z Podhůří se honosil šlarafistickou přezdívkou „Putzi der Kornprinz". Richard Götzl papírnu odkoupil v roce 1905 a v roce 1917 přepsal na syny Hanse Moritze (31. srpna 1898 Vrchlabí - 1947 Gloucestershire Velká Británie) a Karla Fritze (31. května 1903 - 14. dubna 1965 Shrewsbury Velká Británie). Hans si vzal vídeňskou rodačku Alici, za svobodna Buchwaldovou, narozenou na svátek mého patrona svatého Antonína (13. června) 1901 a měli spolu dvě dcery - Evu (asi 1922) a Veru (1924). Pamětníci jako například paní Helena Chmelíková, dcera továrního kočího Čermáka, který přišel z Vrchlabí v roce 1927, bydlela v Čisté snad od narození a vzpomínala, že paní továrníková napadala na nohu. Ač dobrá lyžařka si ji totiž v zimě roku 1931 na lyžích u Černé boudy na Černé hoře zlomila s trvalými následky. Celá Götzlova rodina byla prý všeobecně oblíbená. Zejména starší z bratrů Hans se v duchu filantropických zásad Schlaraffie zapsal jako štědrý mecenáš řady spolků, v prvé řadě hasičského sboru v Čisté. Pro své zaměstnance nechal v roce 1912 postavit činžovní dům, kde bylo uhlí na otop zdarma. Pořádal dobročinné besídky s peněžními dárky. V době váznoucího odbytu papíru zřídil naproti papírně pohotově dnes již zaniklou výrobu dlaždic. Údajně byl pro svůj původ deportován do koncentračního tábora, odkud mu pomohli němečtí sousedé z Čisté. Celé rodině se ještě před vypuknutím války podařilo uprchnout do Anglie. I odtud poslal Hans těm, kteří mu pomohli nějaké balíčky. V Čisté po nich zůstala nejen prosperující továrna, kterou během války vlastnil říšský Němec a po znárodnění v roce 1948 byla začleněna do národního podniku Krkonošské papírny, ale také výstavná secesní vila často zobrazovaná na historických pohlednicích s již zmiňovaným elektrickým zvonkem se dvěma tlačítky u vchodových dveří. Vila rozparcelovaná na byty pro zaměstnance papíren postupně pustla. Když ji před časem navštívil syn Karla Fritze Götzla Thomas, žijící v Anglii byl prý jejím stavem odlišným od dětských vzpomínek velmi, velmi rozčarován a svou nelibost doplnil konstatováním, že sem už nikdy nepřijede. Dnes je nepřehlédnutelná budova citlivě zrekonstruována včetně přilehlého parku. Jako rodinný penzion Villa Anna nabízí příjemný pobyt v sedmi zařízených apartmánech pro celkem 20 osob. Podle Černodolského zpravodaje i bývalá Götzlova papírna v soukromých rukách nového majitele vzkvétá, i když se tam už dávno nevyrábí lepenka. Život na březích Čisté se tomu v Úpském údolí podobá jako vejce vejci. Vždyť je to jen přes kopec. Ten rozčepýřený výr ze znaku vrchlabské Schlaraffie by ho přelétl natošup i s lyžemi na nohách.

In.: Svoboda fórum XXXIV. ročník / číslo 870 / únor 2023