Freiheit

Dnes už by asi podnik s puncem světovosti hledal ve Svobodě nad Úpou člověk marně i s halogenovou svítilnou v pravé poledne. O zašlé slávě místních papíren, které se v minulosti pyšnily vývozem svých kvalitních výrobků obrazně „do celého světa" nikdo ze zasvěcených nepochybuje. Ale strojírna? Nenechte se vysmát! A přece...Úplně na začátku byla textová zpráva v angličtině, kterou antivirový hlídač mého PC vyhodnotil jako spam. Naštěstí „chytrej Tonda, není úplně blbej" a text si s pomocí strýčka Google přeložil. Jistý neznámý Holanďan Aad van den Ouweelen, sběratel bruslí a historie zimních sportů ze stotisícového Leidenu, člen nadace „De Poolster" s padesátiletou tradicí, zabývající se podporou a propagací kulturně-historických hodnot bruslení a dalších zimních sportů objevil na jednom sbírkovém páru historických bruslí neznámou značku, tvořenou stylizovaným písmenem S. Tutéž nalezl - kde jinde - než na stránkách www.freiheit.cz . Zmíněná nadace má také pečlivě vedený a obsáhlý web www.schaatshistorie.nl snadno přeložitelný do češtiny, který zájemcům vřele doporučuji. Mimo jiné tam jsou soustředěny desítky a desítky, přesněji víc než 1500 jednotlivých světových výrobců bruslí. Holandsko jako země bruslařům zaslíbená pochopitelně vévodí. Z bývalého Československa evidovali zatím pouze dvě firmy. Emila Katschnera z Police nad Metují, mimochodem známého z širšího rodokmenu svobodské papírenské rodiny Piette. A pak už jen Katschnerova nástupce, znárodněný podnik Kovopol. Němec Václav Schneider ze Svobody nad Úpou tak má tu čest být zařazen do pestré galerie jako třetí reprezentant českého strojírenského průmyslu. Z kolegiality jsem jako prezentaci dávného výrobce a potažmo možná i současného města v Krkonoších poslal holandským nadšencům okopírovaný ukázkový předválečný katalog z poloviny třicátých let minulého století, zřejmě poslední v češtině. Možná neuškodí, když využiji příležitosti a nabídnu ho k nahlédnutí i veřejnosti ve Svobodě, která si nevábnou a omšelou továrnu firmy Japio v Horské ulici s kvalitní kovovýrobou s mezinárodním renomé nejspíš nespojuje. Srovnatelný luxusní katalog vytiskl tentýž grafický umělecký závod Josef Loschau v Krásné Lípě už v roce 1930. Zachoval se i s vloženým průvodním dopisem.

Wenzel Schneider, který se podle situace psal i Václav, se narodil 8. října 1867 v Trutnově, stejně jako jeho žena Augusta (*2. února 1869). Odvážný mladý muž založil ve svých 26 letech ve Svobodě nad Úpou umělecké zámečnictví a výrobu kovové "galanterie" především hospodyňkami žádaných žehliček. Záhy zachytil nástup rozvíjejících se zimních sportů a zařadil do programu brusle a kování k lyžím včetně vázání. Obchodní slogan o prvenství v daném sortimentu nutno brát s rezervou. Užívali ho v té době téměř všichni výrobci, již zmiňovaného Katschnera nevyjímaje. Podle sčítacích archů byl Schneider trvale přihlášen ve Svobodě nad Úpou od 4. února 1893. Během let se stal majitelem několika domů. Kromě zaniklého čp 56 vlastnil především samotnou tovární budovu s čp 145, zaměstnaneckou a kancelářskou vilu čp 164 a na "hlavní třídě" moderní rodinnou vilu, splňující všechny tehdejší požadavky na kvalitní bydlení, kterou si nechal postavit se stejným číslem na místě původního čp 110 (dnes 510) v roce 1929. Už před první světovou válkou zastával funkci v obecní radě a jeho jméno najdeme i mezi nejvyšší podnikatelskou smetánkou čestného výboru několikadenních oslav padesátiletého trvaní místního pěveckého spolku Harmonie v květnu 1928. Z jeho společenských aktivit je pro každého kdo nepovažuje hospodu za sprosté slovo sympatické členství se spolkovou přezdívkou "Wenzel von Eisenhammer" ve slavné stolní společnosti "Ecke Freiheit". Ve Svobodě se manželům Schneiderovým narodili synové Franz, Friedrich a Hugo, pozdější společníci firmy a dcery Marie a Marta. Jejich poválečné osudy jsou plné otazníků. O hlavě rodiny Václavu Schneiderovi se v roce 1945 šuškalo, že ještě před koncem války zmizel v Německu a žil údajně v Göttingenu. Jeho žena Augusta byla ve věku 76 let pracovně nasazena do vnitrozemí k firmě Herles a Lang ve Vlčkovicích u Dvora Králové nad Labem s předpokládaným datem návratu 10. 8. 1947. Nejmladší syn Ing. Hugo Schneider (*20. října 1899) si nejspíš zadal sňatkem s dcerou jednoho z největších propagátorů nacismu MUDr. Franze Breuera, v letech 1938 - 1945 starosty obce. Byl zařazen do transportu číslo IX vagon 30 a 24. 6. 1946 přes Bad Brambach v Německu odsunut do tehdejší sovětské okupační zóny. Nejstarší syn Franz (*6. ledna 1894) zaměstnaný u firmy jako technický úředník byl i s manžeklou Margaret (1897) synem Gerhardem (1924) vyučeným zámečníkem a dosud studující dcerou Eveline (1927) jako velitel vagonu číslo 31 s transportním vlakem XXIV 14. 10. 1946 vystěhován přes Furth im Wald do americké zóny poraženého Německa. Z firemní korespondence je patrný nejen styk s konkurencí (např. zrovna se jmenovaným Katschnerem). Nabízí i jazykovou kuriozitu kdy ještě měsíc po záboru Sudet, zatímco čilá státní pošta stihla dodat i do Svobody aktuální německé známky včetně denního razítka, firma Schneider posílala prakticky z německé Třetí říše do českého vnitrozemí okleštěné "Druhé republiky" česky psaná obchodní sdělení na českých tiskopisech.

In.: Svoboda fórum XXXIV. ročník / číslo 871 / březen 2023