Freiheit

S nadsázkou o sobě tvrdím, že jsem kluk z hospody, pivem kojený, ale doslovná pravda to není. Ta hospoda sedí. I když mě do ní táta poprvé vzal v mých necelých pěti. Bydleli jsme tam jen krátce, sotva jednu pětiletku, ale dost na to, abych si tu nahořklou chuť národního nápoje zapamatoval na celý život. Na chuť mateřského mléka si nevzpomínám a dobrá pitná voda je prý bez chuti. Jenže právě té se v té době ve vsi katastrofálně nedostávalo. Takže pivo! Jediná alternativa k drahým limonádám, protože těch pár doušků vlastnoručně natočených z pípy do malého korbílku bylo relativně zadarmo. Natruc pravděpodobnosti ze mě nevyrostl ani notorický alkoholik ani ortodoxní pijan piva. Spíš jen příležitostný pijáček - prasáček. U horáka z Krkonoš se automaticky předpokládá, věrnost značce. Jenže život panáčka naučí, že důležitější je, která značka lahváče je v obchodních řetězcích momentálně v akci. Ta sem tam sklenička po jídle může být stejně tak Krakonoš jako Plzeň, Braník, Staropramen, Budvar, Krušovice nebo Kozel, hlavně když má říz. A co se hospod týče, bývával jsem spíš „kavárenskej" a hrdě se hlásím i k té pražské. Zdaleka nemám na mysli jen tu v hotelu Praha v Janských Lázních blahé paměti. Dnes si jen můžu v duchu zanotovat s Waldou, culícím se z přebalu elpíčka - to všecko vodnééés čas...

První pivíčko pokud si matně vzpomínám, byla příjemně nasládlá černá sedmička z Trutnovského pivovaru. Nebýt kopcovité krajiny, měli jsme jeho kouřící komín ještě bez čapího hnízda málem na dohled. Dnes je má domovská hospoda ve Stříteži čp. 28, ze které toho v reálu moc nezbylo dokonce na katastru města Trutnova. Předválečné plechové reklamní cedulky zavěšené na pípě když bylo uvedené pivo právě na čepu, však pocházejí z mého současného bydliště Svobody nad Úpou. Oba podhorské pivovary tu měly v minulosti svá želízka v ohni. Měšťanský pivovar v Trutnově založili privilegovaní městští právovárečníci už v roce 1582. Podle některých pramenů měl jeden z chladicích sklepů také ve Svobodě a tudíž s jistotou i odbytiště. Ve Vrchlabí existoval původní vrchnostenský pivovar dokonce v roce 1533. V roce 1880 však zanikl a později byl stržen. Nový městský akciový pivovar byl postaven v roce 1901 a o rok později se v něm začalo vařit pivo. V budově přestavěné asi před dvaceti lety na kanceláře, obchody a loftové byty se po jeho zániku v roce 1973 už jenom stáčelo do lahví a do konce 20. století sodovka. Ve Svobodě mu kdysi patřila výstavná budova Bönschova hostince na lukrativním místě u nádraží. Ve městě se uživil i konkurenční pivovar z Heřmanových Sejfů dnešního Rudníku s dlouhodobou smlouvou například v prestižním hotelu Radnice. A taky plzeňský Prazdroj a jistě i jiní. Život tropí vylomeniny. Je tudíž docela příznačné, že v moderní době proslavilo oba zmiňované regionální rivaly světlé desetistupňové pivo se jménem vládce nejvyšších českých hor Krkonoš. V Trutnově to stále ještě je Krakonoš, ve Vrchlabí to byl Rýbrcoul.

Nepublikováno