Freiheit

Ještě jsem se nezbláznil, ani nehodlám psát další ódu na mého báječného dědu. To jsem jen čirou náhodou objevil svůj „zálesácký" zápisníček z dětství a v něm Morseovu abecedu, která mi nikdy moc nešla ani se všemi mnemotechnickými pomůckami. Takto zapsaný akustický vjem po sobě jdoucího dlouhého, krátkého, dlouhého a krátkého tónu, pro který se vžilo jako mnemotechnická pomůcka slovo cí-lov-ní-ci, jehož význam nám tehdy unikal v morseovce čárka, tečka, čárka, tečka je převedeno do srozumitelné latinky obyčejné písmeno cé. Morseovkou bych se čistě hypoteticky mohl mnemotechnicky psát: „Tón-ó náš pán-Náchod-dálava-akát". Ale nepíšu. I když jakýs takýs smysl to docela dává. Jednou z mých tak zvaných druhých odborností na vojně byla i funkce radisty, takže mě ovládání morseovky neminulo. Odřené uši s jakými jsem vypadl od zkoušek, cítím ještě dnes. Už dávno se nemodlím Andělíčku, můj strážníčku, ale kdykoliv přijde řeč na dodnes i přes současné vynálezy, mobily, internet a kdoví co ještě v nouzi nejvyšší užívaný staletý zázrak dorozumívací techniky, mám nutkání pokleknout a šeptat - Samueli Finley Breese, odpusť. Ve výcviku jsme však používali přenosné fonetické radiostanice RM 31 s ručně poháněným dynamem a třemi muži obsluhy s přezdívkou „Vidím tě dobře, neslyším vůbec". Tolik na úvod k dnešní sérii fotografií nejen svobodských děvčat z radistického kroužku ZO Svazarm blahé paměti někdy z druhé poloviny šedesátých až sedmdesátých let minulého století. Přinesl mi je můj dvorní dobroděj, tenkrát zapálený radioamatér a instruktor těch mladých krasavic, dobře známý a stále činorodý všeuměl Pepa Čermák. Bohužel s jeho obvyklým dodatkem, že si nic nepamatuje, nikoho kromě vysílačky a radistických pomůcek nepoznává, neví, kdy to bylo a není-li v terénu nějaké jasné vodítko, tak ani kde. Je to už přece jenom starší pán, tak je to celkem omluvitelné. Jen u titulní fotografie od kapličky u Holubova statku na Matčině louce nad kostelem si je prý jistý. Podle jeho slov to jsou zleva Maruška Levková, Slávka Teichmanová a o pár let starší Marta Portychová. Radioamatéři se prý původně scházeli v bývalé tiskárně ve dvoře čp 442. Spolužačky Levková a Teichmanová opustily místní osmiletku v roce 1963 a koncem roku 1964 se Teichmanovi z autodílny odstěhovali do Úpice. Tak nevím...

Několik z těch pohledných snímků je z propagační předváděčky radistického kroužku v rámci oslav některého z prvních májů u chaty Alenka v Janských Lázních. Místo nebylo zvoleno náhodně. V pozadí lze rozeznat budovu někdejšího pensionu Zámeček v té době rekreačního objektu okresního výboru Svazarmu z Trutnova. V jedné ze skupinek přihlíží i tehdejší instruktor Josef Čermák. Otázkou pouze zůstává, zda sličná obsluha radiostanic je z radistického kroužku ZO Svazarm při závodu Texlen 13 v Mladých Bukách nebo už ze Svobody nad Úpou. Mnozí z vrstevníků zobrazených radioamatérů mají pocit, že jsou jim povědomé i další tváře. Historie ale nestojí na pocitech - ta žádá fakta. Nahlédnutím do svobodské městské kroniky lze modré na bílém číst jasné sdělení kronikáře Karla Hynka: „Ustavující schůze ZO Svazarm Svoboda nad Úpou se konala 6. 5. 1978. Přítomni byli Čermák Josef, Adamec Jiří, Kovář Pavel, Kyncl Luděk, Venzara Ladislav, Kobr Jiří, Kořínek Josef ml., Kořínek Josef st., Baše Josef, Turek Jiří. Schůzi zahájil J. Čermák zprávou o záměru ustavit ve Svobodě nad Úpou organizaci z členů, kteří dosud pracovali v ZO Svazarm při závodu Texlen 13 v Mladých Bukách. Důvod je ten, že většina členů radio - klubu je ze Svobody n/Ú a zde také byla již v loňském roce získána klubová místnost, svépomocí upravená v nádvorní budově za kinem Máj. Všichni přítomní souhlasili. Navržený výbor základní organizace byl odsouhlasen ve složení: Pavel Kovář (předseda), Jiří Adamec (místopředseda), Jiří Kobr (zapisovatel), Ladislav Venzara (hospodář), Josef Čermák (člen výboru)." I při redakčním krácení, vypuštění dobového soudruhování a obvyklého ble, ble, ble o aktivní účasti na veřejných akcích, brigádách, plnění volebního programu a práci s mládeží jsou to fakta, přes která nejede vlak. Zatímco pro většinu děvčat bylo dobrodružné brouzdání v krátkých vlnách tak trochu době poplatnou krátkodobou záležitostí, pro mnohého z velkých kluků je to láska na celý život. Nebo aspoň do doby dokud jim slouží tělesná schránka a nezbytné smysly. Staří páni posílení o další zájemce se ze setrvačnosti pravidelně každý čtvrtek jako před lety ve Svazarmu scházejí v některém z místních pohostinství, zatímco štafetu dávno přebraly „mladé pušky" z radiokroužku při svobodské škole vedeného obětavým panem Macháčkem. Víc napoví výběr z fotografií.

In.: Svoboda fórum XXXIV. ročník / číslo 873 / květen 2023