Freiheit

Ale špatně se fotografuje! To potvrdí každý zkušený praktik ze staré školy i úvodní pohled na sluncem zalitou boudu Pašovku na Rýchorách. Dnes se za mistra fotografie považuje leckterý majitel jen trochu slušného mobilu, který kreslí spotřebitelské snímky jedna báseň o jakých se ryzím fotoamatérům ještě před polovinou století ani nesnilo. Však také tu řeholi s ostřením objektivu, nastavením expozice, mícháním vývojky a ustalovače a pak úmorným vyvoláváním filmů při blikotavém červeném světle evokujícím opravdové peklo a mácháním fotografií na výmětovém fotopapíru proneseném z místní papírny, protože na kvalitní zboží z Fotochemy nezbývaly fondy, většina adeptů záhy vzdala. Na snímcích vytrvalců, kterým nad všechny ty lákavé značky jako Agfa, Kodak, Orwo, Fujifilm či Ridax byla role barytu propašovaného „od Eichmannů" je to po letech bohužel vidět. Všechny chyby při složité alchymii domácího zpracování fotek v často improvizované fotokomoře se za pár let obvykle krutě vymstí. Obrázky blednou a šediví, papír se kroutí a dokumentární hodnotu zakonzervované historie dokáže nekriticky ocenit jen fanda starých zašlých časů, i když ty samy o sobě nestály většinou za nic. Každý druhý uživatel telefonu má v něm dnes uloženy tisíce (zbytečných) virtuálních záběrů v dokonalém barevném provedení a přesto se dokáže nadchnout zašlou potrhanou fotografií ze svého dětství. Včerejší knedlo vepřo zelo nebo selfíčko s nudlí u nosu se dá zítra zopakovat, zaniklá krása staré fotky je nenahraditelná. Každé torzo pozůstalosti po ojedinělých průkopnících, kteří prošlapávali cestu současnému davovému fotografování, vyvolává „mezi námi děvčaty" se zájmem o historii neskrývané nadšení.

Jedním z nepočetných zástupců fotografujících nadšenců, kteří se neomezovali pouze zvěčněním rodinných příslušníků o Vánocích u stromečku a s dortem při narozeninách, byl Standa Steiner (5. října 1929 - 23. října 1997). Použít kolekci jeho zimních záběrů z ulic Svobody nad Úpou a nejbližšího okolí se přímo nabízí. Po období více méně jalových zim s prosincem na blátě se v době přípravy článku nechá těžko odhadnout, jaká bude ta letošní. A protože já tu „bílou pohádku" po které bolí ruce od lopaty, osobně moc nemusím, rezignoval jsem na roční období. Černobílé fotografie naštěstí nevnucují divákovi takový kontrast jako barvami překypující příroda, o jejíž ladné linie a valéry různých tónů šedi jde především. Tentokrát jsem upustil i od mého oblíbeného hnědého tónování a přes drobná „vylepšení" jasu a kontrastu, které při mém neumětelství stejně nemají žádný efekt, ponechal snímkům původní černobílou tvrdost. Fotky jsou odhadem vesměs z padesátých let minulého století, tak hned na úvod nabízím malý pohled do tehdejší technicky omezené „kuchyně" vynalézavého amatéra pro názornost, kolik pečlivé práce dalo třeba sesazení výsledného důvěrně známého panoramatu nastříhaného a poslepovaného z jednotlivě naexponovaných úseků. Přestože noha v pohorkách nevystoupila z vyšlápnuté stopy za stativem, má konečný produkt řadu světelných nedostatků.

Nacpat oblíbené panorama do jedné fotografie býval amatérský „majstrštyk"

In.: Svoboda fórum XXXIV. ročník / číslo 880 /prosinec 2023 - leden 2024

PS

Zatracený „Copyright ©"

Většina uživatelů internetu velmi dobře ví, že ve smyslu autorského práva je „kopirajt" v našich výsostných vodách a dnes už vlastně i v zemi původu za Velkou louží jen bezvýznamné, dobře vypadající šidítko bez opory v legislativě. Přesto po tisící nabádám zejména autory fotografií aby i ve vlastním zájmu popisovali fotografie. Paměť je odpradávna uzpůsobena především k zapomínání a stačí několik let a i při nejlepší vůli se leckterý i seriozní autor (jako třeba já) může nechtěně dopustit trapného faux pas a stát se terčem posměchu. Ve shora otištěném článku je většina fotografií z prokazatelné pozůstalosti Stanislava Steinera, který naštěstí aspoň některé své snímky popisoval. Jenže některé zcela totožné získalo nedávno Podkrkonošské muzeum v Trutnově z pozůstalosti úpického rodáka Josefa Víta, jejichž zveřejněním jsem se nejspíš blamoval. Oba fotografové pracovali totiž svého času jako dva kohouti na jednom smetišti v propagaci národního podniku Texlen 13 později Lenka Mladé Buky. Autorský spor už nikdo nerozsoudí. Oba pánové jsou dávno v Pánu a vesele si cvakají nepopsané obrázky andělských tvářiček a za pitomce je autor, který je nezištně propaguje.