Chybička se vloudila. Měl jsem na mysli holky. Ale nechme to tak. Jednak nemám dostatek srovnávacího materiálu, a jak říká můj potomek rovněž důchodce, bylo by to v mém věku krajně nedůstojné. Konec konců i tenhle dvoreček je v mnoha směrech má srdeční záležitost. Jedenáct let jsem tam byl díky mé nejmilejší manželce doma. Vyrostly tam do krásy obě mé ratolesti. Krasavice na snímku je děvenka moje starostlivá, co se vypravila do města pro šafrán a trochu toho zázvoru. Dvorek zvěčnil můj a Havlův dvorní fotograf, kterého je v současné době všude plno protože se mezi tím stal dokumentaristou světové třídy Mistr Bohdan Holomíček. Fenomén české kultury vystavuje momentálně až do konce března průřez svou uměleckou tvorbou v nové velkolepé galerii Centrum současného umění EPO1 v Trutnově - Poříčí. Zároveň mu v prestižním pražském nakladatelství Torst vyšlo další průřezové Album z let 1958 - 1977.
Svobodské dvorky dříve a nyní (zastavení první)
Za prkennou stěnou vpravo se rodila má „kunstkomora" se snůškou laciných sběratelských kuriozit z regionu skromně zvaná půdička, zárodek stařeckého nešvaru hromadění zbytečných věcí. Nevlídné zátiší svým laskavým pohledem zlidštil „mistr letmých okamžiků" na začátku předposlední dekády minulého století. První z černobílých snímků vystihujících plně atmosféru těch let byl pořízen krátce po roce 1945. Prostor mezi domy byl od tehdy rušné ulice oddělen oplocením s brankou. Plot byl neporušený i v srpnu 1962. Datum si pamatuji přesně, protože pyšný otec byl na své první vojenské dovolené. Na pár metrů čtverečných neútulného dvorku se musel vejít zeleninový záhonek se stromkem šeříku a místem na popelnice, bidlo na klepání koberců i šňůry na prádlo, dětské pískoviště a depo závodních strojů. Pod půdičku se vešly ještě kůlny na nářadí, kam se nacpalo i dřevo a uhlí. Filmový střih a jsme uprostřed února roku 2024. Zmizel plot, kůlny i půdička, kterou nahradil přístřešek pro palivové dříví, a na uvolněném prostoru jsou provizorní stání pro osobní automobily. Objektiv mobilního telefonu na stejné místo jen z pár metů větší vzdálenosti namířil v třesoucích se rukách fotografický anti talent, alias moje laická maličkost. V patře bývalé dílny je dnes útulný pension Nad Truhlárnou. Další komentář netřeba.
Nepublikováno