Freiheit

Aneb sedm genderově nesourodých trpaslíků vyhlíží příchod Sněhurky. Možná, že kdybyste snesli všechny busty a bustičky od Napoleona po Boženu Němcovou, co vám doma na poličkách lapou prach, sehnali byste mnozí do kupy ještě větší hejno. Kouzlo momentálního paradoxu tkví v tom, že takto pohromadě ztrácejí svou dobovou monumentalitu a působí nanejvýš komicky. I když každý jeden sám o sobě mohl být kdysi zbožňovaným idolem, nebo naopak se ocitl v této společnosti čirou náhodou, ne-li nedopatřením. Rád jednotlivé panáčky představím, ať víme, s kým máme tu čest. Začnu-li zeširoka, pak musím zmínit sochaře Ladislava Bittnera, který v poválečné Svobodě nad Úpou v dnes již zaniklé bývalé truhlárně Johanna Gleisnera na pomezí výběžku obce Mladé Buky do katastru našeho města plácal konjunkturální sádrové státníky. V jedné kazetě se obvykle sešli Lenin, Stalin, Masaryk a Beneš v různém provedení - in natura i s jemnou patinou, natření stříbřenkou i bronzem. Svou nadprodukcí stihl v krátkém čase vybavit většinu svobodských domácností a v provozovně jich ještě dost zůstalo, když se tam nastěhoval malíř pokojů Vlasta Korbelář s rodinou.

Tatíčkové TGM jsou ve skupince hned tři. Aby nedošlo k mýlce. První pozlacený zleva opravdu není Alois Jirásek, jak dokládají letopočty presidenta Osvoboditele. Vzadu je oficiální postříbřené kovové poprsí na mramorovém soklíku, snad dokonce podle Španiela, které zdobilo za první republiky nejeden kancelářský stůl. Bílý glazovaný porcelán je zdařilý výrobek regionální provenience z Pohlovy porcelánky v Žacléři. Biskvitová varianta téhož modelu v žacléřském muzeu je označena českým názvem firmy s roztomilým -u- ve slově porculán. Neznačená sádrová hlavička neznámého chlapce, dar od mistra Hůly spřízněného po jméně a po řemesle a souseda přes ulici je nejspíš akademická školní práce. Ale má šmrnc. Ten černý vpředu je miláček nás monarchistů, populární Franta Pepa jednička. Anebo se vší důstojností Jeho Veličenstvo císař rakouský a král český František Josef Habsburský, toho jména první. Kdo na první letmý pohled řadí důstojného starce s plnovousem coby Ludovíta Štúra k významným postavám slovenského obrození, asi pozapomněl, že jsme v oblasti kde, až do poloviny minulého století převládalo německé etnikum. Někdejší oficír divokých oddílů barona Lützova, které počátkem 19. století zle zatápěly Napoleonovi, Fridrich Ludwig Jahn byl takový bojovnější německý Tyrš. Ačkoli se tak tváří, není nejspíš z Bittnerovy tvůrčí dílny. Komu patří značka O. P. S. a číslo 65 na zadní straně je zatím tajemstvím. Suitu uzavírá „otloukánek" Eduard Beneš. Stejně jako jeho presidentský předchůdce na opačném konci „majstrštyk" z kolekce sochaře Bittnera. Jeho rozporuplná osobnost, jíž mnozí vyčítají, že jsme se Hitlerovi měli bránit, nepaktovat se se Sovětským svazem a neustupovat domácím bolševikům, za dekrety nesoucí jeho jméno nenáviděný i potomky tří milionů vystěhovaných Němců je proti svým komunistickým nástupcům stále ještě persona. Přestože na snímku působí všichni mohutně, jsou to komorní dílka - největší je ten bezejmenný jinoch vysoký 23 cm. Minimálně půlmetrovou hlavu Ády s knírkem jsme jako kluci rozstříleli z flobertek, vzduchovek a praků ještě než jsem začal chodit do školy. Lenina a Stalina páně Bittnera bych se štítil vzít do ruky, i když ta příležitost se mi nabízela mnohokrát. Kdyby se snad nějaký mlaďoch snížil a chtěl si to přečíst, přidávám jako bonus životopisná data, aby se nemusel namáhat googlováním ve Wikipedii: Tomáš Garrigue Masaryk, první president Československé republiky narozen 7. března 1850 v Hodoníně - zemřel 14. září 1937 v Lánech. František Josef I. - viz výše - řečený též starej Procházka *18. srpna 1830 ve Vídni - †21. listopadu 1916 tamtéž. Friedrich Ludwig Jahn (11. srpna 1778, Lanz - 15. října 1852, Freyburg) zakladatel německého tělocvičného hnutí „Deutscher Turnwerband". Dr. Eduard Beneš, president Budovatel, narozen 28. května 1884 v Kožlanech - zemřel 3. září 1948 v Sezimově Ústí. Neznámý je holt neznámý - přes to nejede vlak.

Nepublikováno