Freiheit

Jak se opovažuješ, holomku, psát o spartakiádách, když jsi na sobě v životě neměl červené trenky - našeptává mi varovně mé lepší já. Jenže já mám výzvy rád. Jakékoliv nacvičování, natož přímo cvičení na některé ze spartakiád, které pamatuji, mě milostivě minulo. Jsem jen o málo mladší než černé uhlí, ale v době té první dělnické v Praze na Maninách v roce 1921 jak mohu doložit rodným listem, jsem se i podle svědectví mých rodičů toulal někde na houbách. Přeskočím-li slavné předválečné Všesokolské slety, tak z jejich prvního truc podniku po vzoru sovětských spartakiád v roce 1955 jsem vykličkoval za opovržení nacvičujících spolužáků kvůli dojíždění do školy ze vzdálené obce. Díky odkladu presenční vojenské služby jsem se nezabil při armádním cvičení na metacích stolech v roce 1960. Možnosti byly každých dalších pět let až do roku 1985, ale to už jsem měl coby hrdý otec dvou následníků trůnu jiné starosti a po vstupu bratrských vojsk, která překazila konání monstrózního cvičení v roce 1970 snad i trochu rozumu. Kupodivu většina aktivních účastníků hromadného tělocviku na různých úrovních na ně vzpomíná ráda. Utvrdil mě v tom i velký zájem o připravovanou výstavu na téma Spartakiády v Československu v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově. Tak i když se to nemá, trochu opisuji. Nemám ambice zajistit si věčnou slávu jako Michal David svou chytlavou skladbou Poupata pro starší žákyně v roce 1985. Jenže - když se podaří, co se dařit má, tak je přece krásně na světě. I leckteří Svoboďáci si v minulosti rádi „mrskli kostrou" na zeleném trávníku. Předpokládám, že celostátní spartakiády v Praze jsou zdokumentovány daleko víc než regionální. Několik vybledlých fotografií na předhození davům by se jistě i tak našlo v každém rodinném albu, ale my individualisti spoléháme jen na vlastní zdroje. I když sport nikdy nebyl zrovna šálek mého thea v zájmu vyváženosti propašuji pár snímků také ze sokolských cvičení na domácí svobodské půdě. Aktérům pro vzpomínku na mládí a současnému mládí nejspíš pro zasmání.

Například v kroužku dorostenek, které už pravděpodobně skotačí ve vyšších sférách, ale tehdy právě ukončily povinnou školní docházku, by jejich vrstevníci poznali mimo dalších pod dívčími jmény i Janu Hrubou, Jarmilu Faltejskovou, Jitku Musilovou, Hertu Rennerovou, Soňu Voženílkovou nebo Zdeňku Mockovou. Velkolepý sokolský slet v Krkonoších konaný 12. - 14. července 1947 ve Svobodě nad Úpou jako předzvěst na dlouhou dobu posledního památného XI. Všesokolského sletu v Praze v roce 1948 byl se všemi doprovodnými akcemi dle mého soudu nepřekonaným tělovýchovným podnikem v našem městě. Místní „kapesní vydání" spartakiádních sestav v roce 1955 bylo pro srovnání zahájeno Hvězdicovou štafetou z okolních obcí za účasti celkem 20 běžců. Předseda Tělovýchovné jednoty Tatran Josef Brabec přednesl projev korunovaný třiceti barevnými rachejtlemi. Druhý den za nejistého počasí předvedlo svá cvičení 60 žen, 12 dorostenek, 108 školáků zacvičilo prostná a 144 žáků s lavičkami. Slavnostní odpolední průvod cvičenců zahnal déšť do sokolovny na improvizovanou tělocvičnou akademii s minimalizovanými družstvy cvičících, které prý přihlíželo na 500 (sic!) diváků. Tím byl dle zápisu v kronice úkol seznámit veřejnost se spartakiádním cvičením splněn. Jedinou fotografii ze spartakiády ve Svobodě mohu nabídnout až z nácviku na tu druhou v roce 1960. Na novém stadionu se předvedlo v neděli 7. června 1959 údajně asi 700 cvičenců dokonce až z Trutnova. Mezi nimi i 300 místních žáků a žákyň a jedno družstvo dorostenek a žen. Pánové pouze posílili řady 1 200 diváků (podle kroniky). Relativní dostatek fotodokumentace skýtá z pochopitelných důvodů můj archiv z nácviku školáků v roce 1975. Konkrétně cvičení mladších žáků s létajícími talíři na secvičné v Mladých Bukách a následně při okresním kole v Havlovicích. Fotograficky vše ochotně zdokumentoval pan učitel Stanislav Ondráček mířící objektivem spíš na kolegyňky z národní školy, ale spartakiádní atmosféru mimoděk zachytil taky. Stejně jako celá řada dalších umělců ve své tvorbě. Byl bych potěšen, kdyby se mi to těmi několika řádky rovněž povedlo.

Nekvalitní amatérská fotografie svobodských sokolek, za jakou by se styděl i hodně starý typ mobilního telefonu Nokia představuje zapsané na rubu zleva doprava bez ohledu na jméno za svobodna či vyvdané - stojící: Formánková, věčná cvičenka a cvičitelka Míla Šimonová z Mladých Buků, neznámá, Marie Chmelařová (roz. Machanová), jiná Machanová (údajně rozená Chmelařová - opravdu!). Sedící: neznámá, Dvořáková (poznámka - sestra paní Vítové), Bohadlová, K. Rýdlová.

(Jak jsem koupil - tak prodávám).

In.: Svoboda fórum XXXV. ročník / číslo 884 / květen 2024