Freiheit

V časech pro jejichž vrchol vypuknutím Velké války v roce 1914 pozdější nostalgici vymysleli pojmenování Belle Époque, kdy byl svět ještě normální, vládla mezi lidmi ustálená hierarchie hodnot. V každé větší obci patřili k místní honoraci pan farář, pan řídící a pan doktor, důležitější pro spoluobčany než sám momentální císařpán. Na konci 19. století se jedna taková oblíbená trojice sešla i v krkonošském městečku Freiheit, dnešní Svobodě nad Úpou. (Na obrázku je pohled do svobodské hlavní ulice v roce 1872). Poslední místní lokalista a zároveň první farář Páter Wenzel Fuchs se narodil 9. února 1821 v Dolním Houžovci u Ústí nad Orlicí a zemřel ve Svobodě nad Úpou 3. července 1902 oplakáván svými ovečkami, o které se staral od 10. března 1853. Poslední v generační řadě kantorské rodiny Kahlů, pan řídící a svobodský rodák Josef Kahl za jehož působení byla postavena školní budova (*4. 12. 1857 Svoboda nad Úpou, † 25. 2. 1907 Svoboda nad Úpou) byl jako jediný z trojice jmenován čestným občanem města, kterému odkázal veškerý svůj majetek. Pro současné obyvatele tak trochu v jejich stínu stojí MUDr. Franz Xaver Schreyer, místní obvodní lékař a vedoucí městského špitálu pro vysloužilce, dlouholetý lázeňský lékař v Janských Lázních. Narodil se v Dolním Lánově u Vrchlabí do rodiny sedláka a obecního radního Johanna Schreyera a jeho ženy Barbary rozené Lorenz podle zápisu v matrice 2. srpna 1840 v čp. 94. Často je uváděný i jako Schreier, například v operátech ze sčítání lidu v roce 1900 i v některých adresářích. Ve Svobodě působil od roku 1869 a bydlel v hlavní ulici v čp. 34 (dnes 434) naproti památnému rokokovému domu čp. 107, kde ráčil přespat v roce 1779 císař Josef II. V tom samém roce se téměř třicetiletý pan doktor v Dolním Lánově oženil s Marií Annou Schreyerovou, dcerou učitele Aloise Schreyera z Dolního Lánova čp. 217 a Marie rozené Grossmann z Branné u Jilemnice. To opravdu není překlep ani chyba - Schreyerů i Schreierů bylo na Lánovsku doslova jako naseto. To už byl Franz v letech 1861 - 1865 vystudovaný doktor všeobecné mediciny a chirurgie na tehdejší Karlo - Ferdinandově univerzitě v Praze, c. k. vojenský vrchní lékař v záloze.

O jmenování lázeňským lékařem kde působil od roku 1870 je rozkošná noticka v soukromé kronice Janských Lázní od Johanna Bönsche jejíž volný překlad cituji: „V roce 1882 byli tajný lékařský rada Dr. Kopf, Dr. Pauer a Dr. Schreier opět jmenováni lázeňskými lékaři. Prvně jmenovaný se vždy objevoval ve fraku, s cylindrem a zlatým cvikrem, Dr. Pauer v lehkých letních oblecích. Dr. Schreier (1840 - 1909), ve svých 42 letech ještě relativně mladý, se prý zasloužil o zkrášlení města Freiheit, kde si zřídil ordinaci. Byl prospěšný i pro lázně". Všichni tehdejší lékaři byli většinou literárně činní. Po vzoru nejznámějšího Bernarda Pauera napsal i doktor Schreyer průvodce po lázních. Poslední z celkem tří vydání vyšlo v roce 1904. Jejich autor zemřel na arteriosklerosu ve Svobodě nad Úpou 14. února v roce 1909. Všichni tři zmiňovaní členové svobodské smetánky Fuchs, Kahl i Schreyer jsou pohřbeni v relativně zachovalých okázalých hrobkách každý na jiném místě při obvodové zdi svobodského hřbitova na Sluneční stráni. Do rodinné hrobky byla jako první uložena dcera manželů Schreyerových, sotva 24 letá Malvína Bartosch, vdova po lékaři z městečka Úterý v západních Čechách na Plzeňsku. V závěru roku 2015 vložil fotograf Arno Glaser fotku Schreyerovy hrobky číslo 2 hned u hlavního vchodu do hřbitova na webové stránky Spolku pro vojenská pietní místa evidujícího válečné hroby. Pan doktor, dnes už musím napsat měl, na pamětní desce v centrálně neevidovaném hrobovém místě uvedena tři vysoká vyznamenání v poznámce nedostatečně popsaná. Na blýskavé cetky já jsem kadet. Ne, že bych se v nich vyznal, ale zajímají mě. Vrhl jsem se na pomyslnou hozenou rukavičku jako příslovečná slepice po f..fuj, ale jiný příměr mě nenapadá. Jako první je „Rytíř saského Albrechtova řádu I. třídy". Albrechtův řád založil 31. prosince 1850 král Fridrich August II. při příležitosti 350. výročí smrti zakladatele Albertinské linie rodu Vettinů Albrechta III. Saského řečeného Smělý. Zlatý tlapatý kříž s bílým smaltem má prodloužené dolní rameno. Mezi rameny je zelený dubový věnec a na středovém medailonu s opisem Albrechtus Animosus zlaté poprsí Albrechta Smělého. Rubní stranu zdobí korunovaný znak Saska s datem založení. Nosí se na zelené stuze s bílými postranními pruhy. Následující pruský Řád červené orlice má ještě delší tradici. Založil ho Jiří Vilém Braniborsko - Bayreuthský v roce 1705. Po připojení Braniborska k Prusku se stal pruským královským řádem a byl udělován až do roku 1918. Tvoří ho bíle smaltovaný zlatý tlapatý kříž. Na středovém medailonu je červená korunovaná orlice se znakem Hohenzollernů a zelenými vavřínovými ratolestmi spletenými do věnce v pařátech. Orel jako heraldická figura je zpravidla ve většině jazyků posuzován podle počtu hlav viz jednohlavý nebo dvouhlavý orel. Pouze čeština má extrabuřty. Pták s jednou hlavou se nazývá orlice. Na reversu kříže je korunovaný monogram Fridricha Wiléma II. Stuha je bílá s širšími oranžovými postranními pruhy. Oba záslužné řády byly během let udělovány vojenským i civilním osobám včetně zahraničních. Identifikovat dekoraci z fádního označení „Ruský červený kříž" je však bez bližších údajů opravdu zapeklitý oříšek. Uvedený odznak je čistě ilustrativní. Kameník, který tesal nápis šetřil síly nebo pracoval pod vlivem. Obojí lze předpokládat. Používal tehdy běžné zkratky a ve snaze o estetické rozvržení písma možná z laické nevědomosti ignoroval faleristické zákonitosti. Bohužel, jak by ho jistě poučil zesnulý pan doktor „Littera scripta manet" (Napsané trvá). Není to nic neobvyklého. Chyb na náhrobních kamenech, ale i na pomnících je poměrně dost. Kámen není zrovna levný materiál, a tak když se na „překlep" přišlo včas a nebyl přímo fatální zaznělo většinou úlevné - nechte to tak, pane mistr. S přítelem na telefonu (čímž znalci německého jazyka Ing. Fiedlerovi srdečně děkuji) jsme z německého nápisu vygenerovali pravděpodobný a snad i logický český překlad: Rytíř saského Albrechtova řádu I. třídy a pruského Řádu červené orlice, nositel Ruského červeného kříže atd. Kdy a za co byl Franz Schreyer vyznamenán vysokými řády několika států i těmi nejmenovanými, skrytými pod zkratkou atd by bez použití umělé inteligence se spoléháním jen na tu vlastní vrozenou a nezištnou pomoc přátel (za všechny jmenuji kronikářku Karolinu Bokovou z Lánova) vyžadovalo daleko hlubší ponor do historických pramenů přesahující možnosti autora i rozsah novinového článku. Je však víc než pravděpodobné, že mají přímou souvislost s prusko - rakouskou válkou v roce 1866. Jen pro zajímavost připomínám, že podobnými dekoracemi se pyšnil i dlouholetý předseda Janských Lázní, hotelier a majitel realit Wenzel Stark (1828 - 1908) pochovaný rovněž na svobodském hřbitově, jehož hrobka dnes v docela tristním stavu objektivu fotografa Glasera také neunikla.

Náměstí ve Svobodě v roce 1872, kdy tam působil MUDr. Schreyer

In.:Svoboda fórum XXXV. ročník / číslo 886 / červenec - srpen 2024