Freiheit

Ani chimérický bazilišek plný jedu, ani fénix vzešlý z popela jako symbol zániku a opětného znovuzrození, ale bájný gryf, napůl orel, napůl lev s tiskařskými houbičkami v pařátech je odvěkým znamením tiskařů a typografů. Svobodský tiskař z první poloviny 20. století Franz Feix nevolil jinak. Gryf na jeho propagačních tiskovinách je sice hodně schematický, výtvarným stylem poplatný německému vkusu té doby, ale jako grafická zkratka čitelný a srozumitelný. Nebýt informační cedule naučné vycházkové trasy „Via Piette" na vratech bývalé tiskárny ve Svobodě nad Úpou v současném čp. 442 v ulici 5. května asi by o zaniklé významné provozovně věděl málokdo. Vedle množství jednoúčelových tiskovin, propagačních materiálů, brožur, plakátů a pohlednic zde v roce 1925 vytiskli dodnes ceněnou a dlouhá léta jedinou brožurku o historii městečka Svoboda nad Úpou z pera městského tajemníka a kronikáře Bernarda Hampla. Také barevný obrázkový dvojlist s notami a textem „Svobodské písně domovské" neboli městské hymny. Opravdovým „majstrštykem" se tiskař Feix blýskl už v roce 1913 přetiskem prvního učeného spisku o Janských Lázních z roku 1680 od Jiřího Ignáce Hettmayera. Propagačních materiálů o Janských Lázních včetně luxusních litografických barevných brožur opustilo tiskárnu za léta jejího trvání úctyhodné množství. Čím víc se badatel nimrá v životopisných datech, tím víc má z chyb a nepřesností zamotanou hlavu a iluze o akurátnosti úředníků staré dobré Habsburské monarchie se bortí jako domeček z karet. Údaje z matrik nesouhlasí s daty ze sčítacích archů, natož z několika vydání adresářů a nic nelze brát za definitivní. Pokud je to možné vycházím z matrik, i když i ty se rozcházejí.

Franz Feix se narodil v Liberci 5. ledna 1875 (někdy je uváděn jako rodné město Jablonec nad Nisou a rok 1874). Do Svobody se přistěhoval nejspíš za hlasem svého srdce údajně už v roce 1902. Trvale byl však hlášen od 6. června 1903. S manželkou Marií Annou, jak ji pokřtil P. Wenzel Fuchs, rozenou Semerakovou ve Svobodě 11. listopadu 1883 se oženil 27. října 1906 a docela často se stěhovali. Skoro by bylo jednodušší spočítat v centru Svobody domy, kde nebydleli. Sčítání obyvatel v roce 1910 je zastihlo v čp. 24 v tehdejším Rosově sanatoriu. Mimo to jsou uváděna čp. 42, 45, 46, 47, 105. Žila s nimi tehdy i hospodářova třiasedmdesátiletá svobodná teta Karolina Lechnerová (*1837), která pomáhala s péčí o děti a domácnost. Ve Svobodě se manželům Feixovým narodily děti: Prvorozený syn Franz Josef zemřel dvouletý v roce 1909, Rudolf Josef *10. 6. 1908 a dcera Ilse Johanna Augusta *31. 12. 1915. Feixova tiskárna byla v pronajatých prostorách obecního domu s původním čp. 105, kde byla také založena kancelář městské spořitelny a v zadní části přilehlé parcely postavena hasičská zbrojnice. V prvních volbách obecního zastupitelstva po vzniku samostatné Československé republiky 15. června 1919 byl vážený místní podnikatel a loajální občan Franz Feix zvolen na období následujících čtyř let starostou města. Později zastával také funkci místostarosty. Jako člen seriózního a prestižního Krkonošského horského spolku prokázal i dostatečný smysl pro humor členstvím ve vyhlášené místní recesistické stolní společnosti „Ecke Freiheit" s přezdívkou „Franta Černil" (v originále Franz der Schwärzer). Pravděpodobně už během Velké války koupil Feix starobylý dům čp. 42 přímo naproti přes hlavní svobodskou ulici kam později do členitého zadního traktu přestěhoval i zařízení tiskárny. Netypický dům s dvojitou mansardovou střechou nazývaný novými osadníky po roce 1945 z neznalosti „čínská pagoda" má kamenný obloukově zaklenutý vstupní portál s patkami oblouku a zvýrazněným klenákem. Fasáda průčelí je členěná lizénami s plochou bosáží v nárožích a kolem portálu. Zejména však upoutá dlouholetou a pestrou minulostí. Záhy po prvním očíslování domů, které proběhlo podle kroniky údajně už roku 1768, byl vystavěn jako jeden z prvních na místě původní pozdně gotické dřevěnky se štítem do ulice. Dokládá to dosud zachovaný pískovcový základní kámen netradičně volně umístěný v předsíni s iniciálami C. K. a letopočtem 1786 v ozdobné kartuši. V prvním jmenovitém soupisu farníků z panství Vlčice z roku 1843 je jako majitel zmiňovaného domu uveden řezník Ignatz Baudisch (*1794) dvanáct roků v období 1832 - 1844 starosta obce. (Na starosty mělo čp 42 zřejmě štěstí. Také majitel Josef Patsch vykonával úřad v letech 1786 - 1788). Začátkem 20. století tam měl další majitel Franz Mrázek výčep vína a obchod se smíšeným zbožím, býval tam i holič. Dům je rovněž podle kroniky od roku 1950 v seznamu státem chráněných nemovitých památek. V té době byl takový seznam jen cárem papíru, jak nasvědčují necitlivé stavební zásahy, ať už jde o vstupní dveře nebo venkovní rozvodnou skříň elektřiny. Což jsou ovšem pouhé maličkosti ve srovnání se zbouráním čtyř památkově chráněných dřevěných domků s podloubím na náměstí v roce 1965. Budovu tiskárny si obec při prodeji soukromníkovi Evženu Tippeltovi v roce 1973 ocenila na celých 7 553 Kč. Právě on potloukl svépomocí vertikálně kladená olištovaná prkna v patrové nástavbě průčelí stylově méně vhodnými palubkami. Od roku 1938 se ve vedení podniku objevuje Feix junior, na dobové fotografii z divadelního představení elegán obletovaný děvčaty. Je autorem mnoha regionálních fotopohlednic z období příslušnosti pohraničních oblastí ke Třetí říši. Po skončení války byl již 1. července 1945 vypracován seznam celkem 68 živností včetně Feixovy tiskárny navržených ke konfiskaci. Rudolf Feix se jako jeden z prvních ocitl na listině nežádoucích osob aktivně působících v nacistických organizacích určených k odsunu, sestavené místní četnickou stanicí. Paradoxně z téže bouřlivé doby je záruka bezúhonnosti pro celou Feixovu rodinu od místní organizace sociálně demokratické strany. Franz Feix zemřel přirozenou smrtí ve Svobodě nad Úpou 13. března 1946, dle lékařské zprávy na selhání srdce v důsledku sešlosti věkem. Bylo mu maximálně 72 let! Pohřeb měl 16. března - hrob se nedochoval. Každopádně se poté jméno Feix vytratilo nejen ze Svobody, ale i z archivních materiálů. V dostupné kartotéce odsunu německých obyvatel se nevyskytuje. Teprve v roce 1958 se v měsíčníku vysídlenců z okresů Trutnov a Vrchlabí „Riesengebirgsheimat" objevil velkoplošný inzerát tiskárny a vydavatelství Gustav Jantsch z Günzburgu na Dunaji v Bavorsku s pobočkou v Tübingenu v Bádensku - Württembersku nabízejícím své služby při příležitosti desetiletého jubilea trvání firmy se zajímavou douškou. Náš obchodní manažer pan Rudolf Feix (dříve Freiheit v Krkonoších) vás rád osobně navštíví a poradí zájemcům. V jubilejním spisku z roku 1960 k 50 výročí pobočky Německého Alpského spolku v Günzburgu je Rudolf Feix uveden v seznamu aktivních horolezců. Ve zmiňovaném měsíčníku RGH v roce 1959 v osobních zprávách poslal bývalý fotograf a majitel kina Rudolf Feix srdečný pozdrav z Großglockneru všem starým přátelům ze Svobody nad Úpou. S dodatkem, že již několik let pracuje pro knihtiskařskou společnost Gustav Jantsch v Günzburgu / Donau. Na nejvyšší horu Rakouska vystoupil 17. září. O rok dříve vylezl na 45o5 m (zřejmě redakční záměna za Weisshorn - správně je 4478) vysoký Matterhorn u Zermattu ve Švýcarsku. Podnikl výstup přes Hörnligrat bez průvodce a už tehdy poslal do redakce pozdravení všem svým známým z domova v Krkonoších. Po druhé světové válce převzali tiskárnu bratři Volhejnové, jejichž jednoduché logo známé z tehdejších tiskovin, je rovněž víc než výmluvné. Již v roce 1946 grafický závod umělecký ve Svobodě nad Úpou obohatil trh prvním poválečným českým turistickým a lyžařským průvodcem Krkonoše autorské dvojice Vít - Vach vydaným společným nákladem MNV v Maršově I. a v Peci pod Sněžkou i s mapovou přílohou. Jako zástupce firmy pod národní správou je všude oficiálně uváděn František. Zřejmě je to tentýž, který se ne zrovna nejlíp uvedl v roce 1945 jako první krátkodobý správce horského hotelu čs. reprezentanta v severském lyžování, olympionika a vicemistra světa zapsaného do Síně slávy, starousedlíka německé národnosti Josefa Adolfa, dnešní Čapkovy boudy v Peci pod Sněžkou na Zahrádkách. V leckteré starší svobodské domácnosti se možná ještě uchoval první poválečný telefonní seznam z roku 1947 s charakteristickou vedutou centra Svobody nad Úpou včetně zajímavé budovy tiskárny. Její činnost ukončilo vítězství dělnické třídy v únoru 1948 soukromému podnikání, zejména v tak ožehavém oboru nenakloněné. Asi to nebylo naráz, když se tu tiskla ještě lukrativní zakázka propagačních tiskovin pro velkolepou Krkonošskou výstavu v Trutnově v roce 1949. V prostoru tiskařské provozovny byla v roce 1962 vybudována svépomocí zásluhou výpravčího Ladislava Nováka školní polytechnická dílna.

Čtyřjazyčný informační panel naučné stezky „Via Piette"

In.: Svoboda fórum XXXV. ročník / číslo 887 / září 2024