Freiheit

Je 12. září, svátek má Marie. Ve vzduchu visí dvojí apokalypsa, jejíž výsledek neznám. Meteorologové neustále zvyšují výstrahy před extrémními dešti a stupňují hrůzu z povodní a za dveřmi jsou krajské a senátní volby. V relativním poklidu s pocitem muzikanta na Titaniku píši svůj neaktuální pravidelný příspěvek do městských novin. Díky internetu má dnes kdokoliv možnost nahlédnout do mnoha interiérů „horských chalup" nabízejících rekreační ubytování v soukromí turistům a návštěvníkům Krkonoš z různých koutů republiky i ze zahraničí. Jen minimum jich alespoň náznakem stylově připomíná přívětivé prostředí někdejších horských obydlí. V převážné většině se jedná o sice neosobní a uniformní jakoby přes kopírák, ale moderní, nákladně až luxusně vybavené apartmány splňující vysoké nároky současných hostů s pořizovací cenou vyjádřenou šestimístným až sedmimístným číslem. Maně si vzpomenu na první vlaštovky podnikavců z osmdesátých let minulého století, jak začínali v jedné sklepní místnosti vybavené spartakiádními lehátky poskytovat přístřeší „dederonům" z té bratrské části Německa, vděční za čtyři východní marky za nocleh. Už, už se mi dralo na jazyk téma jak za „komančů" bylo líp. Po zralé úvaze jsem se pokorně vrátil k převážně apolitické linii „Střípků" a zvolil téma přímo duchovní. Proto i titulní ilustrační svatý obrázek s kopií slavného obrazu Diego Velázqueze Korunování Panny Marie uloženého v Museo Nacional del Prado v Madridu.

Málokomu z občanů Svobody nad Úpou mohla uniknout velkolepá obnova jednoho z nejznámějších památkových objektů - Mariánského sousoší pod lipami na náměstí Svornosti. Nejenže ji během léta zhlédly tisícovky projíždějících, ale podle zaznamenaného ohlasu i početní návštěvníci sběrné fotodokumentace Pavla Křivky na internetové adrese https://pk-web.estranky.cz/ dostupné i z oficiálních stránek města. Tak trochu v jejím stínu nevšímavě míjíme jinou kvalitní sakrální skulpturu Korunování Panny Marie nešťastně umístěnou na soukromém pozemku doslova nalepenou na zeď tovární budovy firmy Japio pár kroků odsud. Nebylo tomu tak vždycky. V době jejího vztyčení stála u původní cesty ze Svobody do Janských Lázní lemované nově založenou lipovou alejí volně mezi stromy na pozemku donátora Hofmanna z poslední chalupy tehdejšího městečka v tomto směru s číslem 55. Na jednom z prvních celkových pohledů na Svobodu z roku 1874 ze sbírky „Veselého výletu", který pořídil trutnovský fotograf Anton Carl Pitzek publikovaném s laskavým svolením elektronické databáze Archa Krkonoš jsem si na zmenšeném formátu dovolil přibližné místo sousoší označit šipkou.

Chalupa už dávno zanikla. Vše se totiž změnilo v poslední dekádě 19. století, když podnikatel Václav Schneider postavil továrnu na výrobu železářského zboží, zejména ozdobného kování k nábytku, žehliček a bruslí, později též lyžařského vázání. Nedůstojné umístění sousoší nedovoluje důkladně prozkoumat i jeho zadní hladkou stranu jestli tam není nějaký další nápis nebo signatura autora. Pokud to nebyl kameník Johann Russ z Pilníkova podepsaný pravděpodobně na spodní hraně dříku s hlavním nápisem osobně. Jeho nečitelné jméno matoucí navíc dvěma rozdílnými písmeny „s" na konci lze jen odhadovat. Na první laický pohled je to dílo zručného a nepochybně školeného lidového umělce nesoucí výrazné prvky doznívajícího baroka, jakými je Česko proslulé. Johann Russ se narodil 17. prosince 1839 do rodiny tkalce Johanna Russe z Čermné čp 18 a Marianny rozené Schoberové z čp 43 tamtéž. Přání rodičů aby se stal ševcem, nevyslyšel a vyučil se v jedné z početných dílen v Hostinném kameníkem a sochařem. Od devatenácti let pracoval u kamenického mistra Staffy. Po Staffově smrti převzal převážnou část jeho klientely a otevřel svou vlastní živnost v Pilníkově v čp 123. Je uznávaným autorem mnoha světských i sakrálních pomníků a soch v regionu. Z jeho dílny je i čtrnáct na začátku našeho století obnovených a stále obdivovaných zastavení Křížové cesty na Staré hoře v Horním Maršově - Temném Dole. Milovníci vojenské historie jistě znají impozantní památkově chráněný kříž na hrobě nadporučíka pruského 12. praporu polních myslivců Ferdinanda von Bassewitze v Novém Rokytníku, padlého ve slavné bitvě u Trutnova v roce 1866, viditelný tisícům motoristů projíždějících kolem po hlavní silnici od Hradce Králové. Russ byl také vyhlášeným řezbářem betlémů. Jeden z největších, částečně pohyblivý prodal za 300 zlatých do kostela v Týništi nad Orlicí. Jeho četní kopisté označovali charakteristický způsob řezby figur jako „pilníkovský". Mohl bych jmenovat další doložené sochy a kříže tohoto umělce, který zemřel v Pilníkově v roce 1876 rozmístěné v blízkém i vzdálenějším okolí. Příkladně v Babí, v Odolově, Starém Rokytníku nebo v Poříčí u Trutnova. Vraťme se však k sousoší ve Svobodě, které se dochovalo se stopami značného poškození. Zvlášť vysekaný nápis je dnes již téměř na hranici čitelnosti. V listopadu 2001, když jsem sochu fotografoval, jsem se ho snažil vyluštit. Výsledkem si ovšem nejsem jistý:

Erfreue
Dich, o Himmelskönigin!
Frohloke du des ewʼgen Vaters Tochter;
O juble, als des ewʼgen Sohnes Mutter,
Des heilʼgen Geistes Braut von Anbeginn.
Wie glänzest du im hehren Glanz erhaben;
Wer kündet je, der Allmacht Liebesgaben,
Die also krönen dich, in ewʼgen Licht!
Und rauschten Hymnen dir, der Sternen
Sphären,
Als Zeugen alle Tröpflein in den Meeren,
Sie künden sie, doch nie und immer nicht.
- - -
Errichtet
von den Eheleuten: Ignaz u. Apollonia Hofmann
zu Freiheit № 60 im Jahre 1865.

Podle mínění znalců, mezi něž opravdu nepatřím, je to parafráze na biblický text zvaný Mariánské antifony v tomto případě konkrétní modlitbu Zdráva buď, královno nebe. Jeden z možných velmi volných překladů zní následovně: "Raduj se, ó nebes královno, jásej, dcero věčného Otce, matko věčného Syna, nevěsto svatého Ducha od počátku. Ty záříš ve vznešené kráse ohlašujíc všemohoucí dary lásky. Tak tě korunují ve věčném světle, a chvalozpěvy ti znějí z hvězdných sfér. Jako svědkové všechny kapky v mořích zvěstují Tebe navěky věků". „Postavili manželé Ignaz a Apollonie Hofmannovi ze Svobody čp 60 v roce 1865". Ze soupisu duší farního úřadu ve Vlčicích z roku 1843 lze vyčíst, že vážený svobodský měšťan Ignaz Hofmann se narodil 25. srpna 1792 a byl příslušníkem početného místního cechu ševcovského. Sousoší znázorňuje Boha Otce, Syna a Ducha Svatého jak korunují uprostřed sedící prostovlasou Pannu Marii ve splývavém rouchu se sepjatýma rukama. Postava Boha Otce sedící vpravo v rovněž jednoduchém volném hávu drží pravou rukou královskou korunu spolu s vlevo sedícím Ježíšem Kristem, objímajícím druhou rukou kříž, respektive zbytek břevna, kterému vandalové urazili postranní ramena. Stejným způsobem přišel Všemohoucí postupně o hlavu. V říjnu 1983 tam ale prokazatelně ještě byla. Duch Svatý v podobě holubice se vznáší v oblacích na vrcholu kruhové kompozice, jejíž základnu tvoří shluk obláčků, mezi nimiž jsou zakomponovány okřídlené hlavičky andílků zvané putti. Kované prvky jako svatozáře a lucerny chybějí zcela. Řada nadšenců obnovuje zaniklé kapličky a kříže uprostřed polí a v hloubi lesa, kam často málokdy vkročí lidská noha. V intravilánu sídlišť se množí dřevění panáci, vzácně dokonce i líbiví, ale s trvanlivostí stěží jedné generace. Tady volá o pomoc kvalitní dílo s letitou historií téměř v centru města. Neznám majetkové vztahy, jež se k němu váží. Se současnými technickými možnostmi a při dobré vůli by se možná dalo dosáhnout i přemístění na důstojnější místo. Socha, jakých je ve Svobodě poskrovnu, vedená v seznamu drobných památek okresu Trutnov z nepochopitelných důvodů postrádá památkovou ochranu.

In.: Svoboda fórum XXXV. ročník / číslo 888 / říjen 2024