Freiheit

Vím, že mi nikdo nezatleská. Všichni míří do Kauflandu nebo do Tesca. Kalendář se ale ošálit nenechá. V kolonce měsíc září dvanáctka, začíná advent a za dveřmi jsou Vánoce. Ať už je se starozákonní pokorou slavíme jako svátek Narození Páně nebo se z nás stali jen bezbožní vyznavači konzumu, některé tradice a zvyky z dětství nezmrazil sibiřský dědek z tajgy ani momentálně všudypřítomný opilec Santa zpoza Velké louže v červeném hacafraku se svou dotěrnou znělkou jakou z chytlavé písničky Jingl Bells dokázal udělat komerční zábavný průmysl. Ve většině rodin, zejména kde jsou malé děti, se stále ještě strojí stromeček a rozdávají dárky, zapalují se adventní svíčky a chodí na Půlnoční. A kupodivu se i v údajně ateistickém Česku stále častěji staví jako kdysi jesličky s Ježíškem, kterých je na trhu nepřeberné množství v rozličném provedení. Jako inspirace slouží hojně navštěvované tradiční vánoční výstavy betlémů z muzejních sbírek i od současných betlémářů se známou biblickou scenérií v osobitém moderním pojetí. Klasické vyřezávané dřevěné figurky lidových řezbářů nebo papírové vystřihovánky i od těch nejznámějších umělců doplňuje bezbřehá lidská fantazie dalšími, někdy až bizarními materiály. Asi se pohybuji mezi „divnými" lidmi, ale neznám nikoho, komu by při pohledu na krásný starožitný betlém, který býval v Krkonoších na každé chalupě, nezjihly oči dojetím a obdivem. A mezi starými blázny určitě nejsem jediný kdo několik jednotlivých postaviček daráků dokáže vyštrachat metodou „co dům dal". Pojí mě s nimi osobní vztah, zajímavý mini příběh, regionální původ nebo náhodné setkání. Ve své většině to nejsou žádné perly, ale v prostotě je nevšední půvab i prapůvodní smysl Vánoc s oslavou narození Spasitele ve chlévě na slámě mezi oslíkem a volkem. Zazní-li vám při prohlížení obrázků, které v záplavě betlémů na internetu nenajdete, vzdálená melodie starodávné koledy - pozor dejte! A rozjímejte.

Hned úvodní trojice není úplně běžná. Mezi Pannou Marií a svatým pěstounem Josefem klečí se svatozáří nad hlavou Ježíš Kristus jako dospělý mladý muž. Figurky z lipového dřeva s polychromií z jasných anilinových barev a klihu oblíbené u původního německého obyvatelstva Krkonoš a jejich podhůří byly součástí zaskleného skříňového betléma. V divokých poválečných letech po násilném vystěhování majitelů jednoho vyrabovaného statku v pohraničí na Trutnovsku zůstaly jeho trosky na půdě. Sběratelské sklony jsem měl už tenkrát jako malý kluk. * Andělé Páně každý jiný. Ten prostřední s oblíbenou „německou" barevností je z již představeného atypického betléma, stejně jako figurka „lenocha" na dalším obrázku. Vlevo mnohokrát přetíraný andílek zvěstovatel neznámé provenience bez obvyklých atributů. Vpravo betlémová klasika se vším všudy. Vznášející se boží posel s rozvinutou stuhou, jednoduchá lidová řezba s barevnou polychromií - jen nápis Gloria in excelsis deo nějaký horlivec zatřel bílou barvou. Andělů není nikdy dost. Při bedlivějším provětrání vánočních krabic by se jich našlo určitě víc. V nejbližší době lze nejspíš očekávat nařízení Evropské unie, že v zájmu genderové vyváženosti musí být v každém betlémě aspoň jedna Andělka * Poslední z dochované kolekce není ani Jára Cimrman ležící, spící ani odpočívající Krakonoš, ale starý pastýř zvaný v betlémářské hantýrce „diviš" znavený dlouhým vyhlížením první hvězdy. * Také v naší hospodě v již zmíněné Stříteži zůstal „po Němcích" velký rozebraný betlém v dřevěné truhle s impozantními dřevěnými figurami včetně stáda oveček i slona a velblouda z královského doprovodu a množstvím atraktivních cizokrajných budov posypaných třpytivou drtí s okýnky z malých zrcátek. Nevědomost prý hříchu nečiní. Posloužily naší partě vesnických kluků místo drahých hraček k hrám na pískovišti. Dnes bych si pracky urazil. Zůstaly mi jen poslední dvě postavičky, povýšené později dodaným soklíkem na zajímavou interiérovou dekoraci. * Šly panenky silnicí, potkali je myslivci. Ten jeden je jasný sňatkový podvodník a ten druhý možná sám Krakonoš. Oba jsou každopádně figurkami z betlémů králického typu, jaké se ve velkém vyráběly v podhůří Orlických hor. Oba jsem koupil uprostřed léta každého v jiném z početných trutnovských starožitnictví blahé paměti. * Hráč na niněru je betlémová figurka z lipového dřeva experimentálně zbavená původní poničené polychromie povrchově upravená ořechovým mořidlem a šelakovou politurou - i taková zvěrstva jsem co samozvaný restaurátor kdysi páchal. * Papírový vystřihovaný betlém z roku 1992, jeden z prvních v řadě zobrazujících autentická města mi věnoval sám autor, akademický malíř a vzácný přítel Jiří Škopek (1933 - 2018) z Jaroměře. * Krajina se Sněžkou v pozadí je výřez z velkého autorského betléma malířky Aleny Táslerové ze Svobody nad Úpou, který jsem měl čest představit čtenářům časopisu Krkonoše - Jizerské hory v březnovém čísle roku 2004 dříve než skončil jako dar Městskému muzeu a galerii J. W. Mezerové v NKP Dřevěnka v Úpici. * S „renesančním člověkem" jmenovcem Tondou Křížem z mého rodného Náchoda jsem navázal kontakt právě při sepisování jednoho z dřívějších Střípků. Nikdy jsme se osobně nesetkali, ale jeho úchvatný obraz Velký Plhovský betlém za podívání určitě stojí. * Nerad bych se blamoval, ale troufám si tvrdit, že komorní betlém z kostela sv. Josefa v Maršově I jsem na fotografii představil po roce 1945 jako první v rádoby odborném článku v Ročence Státního okresního archivu v Trutnově z roku 1999. * Něžný komerční mini betlémek ze Žacléře se siluetou kostela Nejsvětější Trojice mi věnovaly mé múzy z tamního muzea, které s výčitkami svědomí v poslední době trochu zanedbávám. * Cínové skvosty jako je uvedený dárek každoročně doplňuje o další originální figurku kamarád Petr Rýgr z Přibyslavi u Nového Města nad Metují. Rád jsem den strávený v jeho cínovém království s recesistickou nadsázkou popsal v časopisu Krkonoše - Jizerské hory už před čtvrt stoletím a zmátl i největší kapacitu mezi publikujícími betlémáři pana Vladimíra Vaclíka (1925 - 2013). Což nebylo mým záměrem a dodatečně se omlouvám. * Nakonec rodinný stupňovitý betlém s elektrickým osvětlením a hracím strojkem hrajícím do omrzení - co jiného než „Stille Nacht, Heilige Nacht". Je to ukázkové „dělaniko" z bezbožné normalizační éry včetně furiantského hesla „Dejte pokoj lidem dobré vůle" poskládané ze zbytků několika betlémů s běžnými figurkami z králické produkce, doplněných občas nějakou troskou ze starožitnictví, kterou jsem naštěstí dokázal opravit. Jen svatý Vavřinec s palmovou ratolestí a rožněm na němž byl údajně umučen, patron nás chudých, ale mimo dalších i archivářů a knihovníků, jemuž je zasvěcena kaplička na Sněžce působí svým pojetím jako vetřelec z jiné galaxie. Betlém se stal součástí našich rodinných Vánoc před více než padesáti lety.

Všem čtenářům „Střípků z dějin" přeji pokojné Vánoce a pevné zdraví v roce 2025

In.: Svoboda fórum XXXV ročník / číslo 890 / prosinec 2024 - leden 2025