Freiheit

Emil Bönsch (8. prosince 1882 Velká Úpa - 9. února 1972 Ehrwald) z rozvětveného rodu podnikavých krkonošských horalů, předválečných majitelů mnoha vrcholových bud a hotelů je v očích současníků neprávem tak trochu ve stínu svého slavnějšího mladšího bratra Eugena Bönsche (1. května 1897 Velká Úpa - 24. července 1951 Ehrwald). Osudy spolumajitele Luční boudy, rakousko - uherského leteckého esa z Velké války a propagátora bezmotorového létání na Bílé louce jsou zájemcům o historii v poslední době dostatečně zpopularizovány i českými autory. V archivu Muzea Podkrkonoší v Trutnově se však nachází vzácná pohlednice s pamětní deskou Emila Bönsche na neopracovaném přírodním kameni vedle původní Klínové boudy, která vyhořela v roce 1970 patřící v meziválečném období rovněž rodině Bönschů. Dnes je pomníček rozvalený a ze svahu trčí jako memento jen zbytky podstavce. Kovová tabulka s německým textem zmizela již dávno. Současné napjaté sousedské vztahy na celé enklávě a zlé jazyky živí absurdní šuškandu, že kámen nechala odstranit správa Krkonošského parku údajně, aby do něj v mlze někdo nenarazil. Přitom za Bönschův pomyslný nehynoucí pomníček by se dal považovat jediný dochovaný exemplář vyhynulého kulíka hnědého, jehož vycpaninu daroval Emil, sám zručný preparátor jako jeho strýc Johann Krkonošskému muzeu ve Vrchlabí z ohromné sbírky vycpanin z Luční boudy v roce 1931. O sedm let později celá sbírka nenávratně shořela spolu s Luční boudou.

Mladý Emil Bönsch se vyučil počestnému řemeslu řeznickému u Etricha ve Svobodě nad Úpou. S přihlédnutím k seznamu živností v adresáři z roku 1900 to ani v těch raných 90. letech 19. století nebyl pravděpodobně nikdo jiný než mistr řeznický Johann Etrich *25. 5. 1839 z čp. 108, kde se tradiční řemeslo dědilo z otce na syna již od dob existence cechů. Šlapal tudíž prach ve stejné hlavní ulici, tehdy kypící společenským životem a stavebním ruchem, kde dnes není nic neobvyklého nepotkat ani živáčka. Dokonce si zde našel o dva roky mladší nevěstu Annu Kateřinu Zippel (22. března 1884 Svoboda nad Úpou - 16. listopadu 1911 Velká Úpa) dceru dámského krejčího z dnes už neexistujícího čp. 121, se kterou se s ignorováním pověry o májových sňatcích 15. května 1911 ve „Freiheitu" oženil. Zatímco Eugen se zhlédl v létání, Emil zvolil za svůj živel vodu. Po roce 1901 sloužil čtyři roky u rakouského námořnictva s domovským přístavem v Pule. Plavil se na bitevních lodích Tegetthof a Babenberg, později na cvičné lodi Schwarzenberg, na plachetnici Chamöleon, na torpédoborci Tiger i na křižníku Marie Terezie. Co jméno, to perla tehdejší „maríny" Monarchie. SMS Marie Terezie se například už na začátku 20. století zúčastnila tažení spojenců proti „Boxerskému povstání" v Číně pod společným velením německého polního maršála Alfreda von Waldersee. Na palubě SMS Tegetthof se zase horal z Krkonoš míjel s dalším významným vojevůdcem se vztahem ke Svobodě nad Úpou, příslušníkem rodiny Piette a spolumajitelem papírny admirálem von Holubem. Během Velké války, které se účastnilo všech sedm bratrů Bönschů, završil dvanáctiletou příslušnost k námořnictvu a skončil jako rezervista na východní frontě. Od roku 1906 působil jako uznávaný hospodář více než třicet let ve vedení Luční boudy. Už v roce 1921 koupil rozsáhlý statek o rozloze 284 hektarů v pásmu mezi 1200 - 2360 metry nadmořské výšky v St. Johann am Tauren ve Štýrsku. V roce 1936 se tam trvale odstěhoval. Ale to už je od původního pomníčku hodně daleko. Jenže ono všechno souvisí se vším. Kámen s pamětní deskou a jménem budoucí předpokládané cesty od Klínové boudy k Výrovce a ve výhledu dál až k Boudě prince Jindřicha odhalil oddíl Německého Krkonošského spolku z Rennerových bud na počest svého významného člena 6. září 1936. Cesta Emila Bönsche však na žádné mapě zakreslena není. Název totiž neprošel schvalovacím řízením byrokratického aparátu Ředitelství státního majetku v Liberci. Ale když už jsem to nakous, vraťme se ještě do Rakous. I když vysokohorské hospodářství díky zkušenostem z Krkonoš prosperovalo včetně slušných výnosů pšenice únava a věk donutily Emila Bönsche v roce 1951 statek prodat. Za utržené peníze koupili s druhou manželkou Karolinou Bertou Jarski narozenou 9. února 1889 v Albeřicích, se kterou žil od svatby v Maršově 16. června 1918, výstavný hotel „Maria Regina" v Ehrwaldu v Tyrolsku s výhledem na majestátný vrchol Zugspitze z druhé strany. Interiér útulného hotelu se 60 lůžky vyzdobil preparovanými exponáty typické krkonošské zvířeny a množstvím rodinných památek z Luční boudy. Jako cennou památku na rodnou vlast si prý považoval nejen stříbrnou medaili za druhé místo v závodě ve skoku na lyžích 24. ledna 1909 v Janských Lázních, ale zejména plaketu od Emila Schwantnera s portrétem Quido Rottra, která mu byla udělena za zásluhy o rozvoj lyžování v roce 1936. Tentýž trutnovský umělec vytvořil jeho bronzovou bustu, deponovanou v Krkonošském muzeu nikoliv ve Vrchlabí, jak by každý předpokládal, ale v Marktoberdorfu, kde ho založili pováleční vyhnanci z okresu Vrchlabí. Po Emilově smrti se naplnil i osud věhlasného hotelu „Maria Regina", jehož provoz byl ukončen na počátku devadesátých let minulého století. Nenasytní developeři nejsou jen v Peci nebo ve Špindlu, ale i v Alpách. Hotel byl po devadesátileté existenci snesen v roce 2014 a na jeho místě vybudovala v letech 2018 - 2019 společnost Mountain Residences několikanásobně větší, luxusní módně dřevem oplášťovaný „Resort Ehrwald" s množstvím balkonů a členitou střechou pro majetnou klientelu.

Manželé Karolina a Emil Bönsch - Ehrwald, Rakousko

Nepublikováno