Mezi německy mluvícími obyvateli východních Krkonoš kolovala dlouhá léta báje o dobývání zlata v podhůří Rýchor a jeho pohaslé slávě. Podle ní prý hledači vzácných rud objevili zlatonosnou žílu v panenských hvozdech Rýchor v časech nepamětných. Za nimi přišli horníci z alpských zemí i ze Slezska, odkryli mnohá horní díla a založili osadu, z níž později povstala Svoboda nad Úpou. Bohatá naleziště skýtala vysoké výdělky a s bohatstvím, jak známo, kráčí ruku v ruce i pýcha.
Kterak svatá Barbora, patronka horníků, zánik zlatodolu rýchorského způsobila
V té době chodila prý krajem svatá Barbora, přestrojená za potulnou žebračku. Jednou přišla i k horníkům, kteří seděli před zlatou šachtou a svačili. Pokorně je prosila o almužnu. Nedočkala se však ani skývy chleba, jen se jí posmívali a jeden z nich jí dokonce vložil do nastavené ruky kámen. Světice se velmi rozhněvala nad tou nevděčností a zalovila v kapsáři. Se slovy prokletí vytáhla plnou hrst prosa a vhodila jej do šachty: „Nenajdete zlato tak dlouho, dokud neuplyne tolik tisíc let, kolik zrníček prosa jsem vhodila do jámy". To řkouc, zmizela. Byla? Nebyla? Kletba se ale splnila. Zlato se vytratilo a opuštěné doly zanikly. Poblíž rušných kutišť, v místech, kde před staletími zněly vzrušené hlasy kovkopů, zůstala jako memento, roztroušena po stráních dnes osiřelého údolí, jen chudá horská ves Sklenářovice. S vystěhováním většiny jejích obyvatel po druhé světové válce zmizela i ta.
***
Podle rozporuplné kroniky trutnovského Simona Hűttela, sahají počátky hledání zlata v oblasti Rýchor na samotný práh našeho tisíciletí. Nepodložené jsou i zprávy o dobývání žlutého kovu v okolí Svobody nad Úpou z roku 1241. Teprve 16. století spojené se jménem nejvyššího horního hejtmana Koruny České, Kryštofa z Gendorfu a s ním spřízněného vladyckého rodu Zilvarů z Břečtejna, znamená opravdovou zlatou horečku, včetně doložených odvodů „rýchorského zlata" do pražské mincovny. Poslední pokusy o obnovení těžby učinil majitel vlčického panství Josef Adam Schwarzenberg v druhé polovině 18. století. Definitivní tečkou za věhlasem zlatých dolů na Rýchorách, bylo zboření stoupy ve Sklenářovicích v roce 1781, necelé tři roky po skončení důlních prací. Dodnes zbylo jen zapomenuté hornické nářadí ve znaku Svobody nad Úpou a stále patrné rýhy a odvaly v Bartově lese.
In: Čítanka z východních Krkonoš - SEVER, Horní Maršov 1999