Freiheit

Ideály Sokola dorazily do převážně německé Svobody nad Úpou teprve s novými osídlenci po roce 1945. Mladí a nadšení, posíleni dlouholetou tradicí předválečného Sokola ve svých domovských obcích, založili velmi brzy aktivní a poměrně početnou místní jednotu. Navázali nevědomky i na činnost svých vystěhovaných předchůdců, po nichž zdědili střechu nad hlavou. Svobodská sokolovna, dnes velmi zchátralá a zanedbaná, byla v té době výstavnou a opečovávanou turnhalle, na kterou byli svobodští náležitě pyšní a kterou jim široké okolí neskrývaně závidělo. Německý tělocvičný spolek „Svoboda - Maršov", založený v lednu 1884, položil její základní kámen 13. srpna 1896 a od roku 1897 slouží budova vídeňského architekta Lanterbacha veřejnosti. Konkurz na její výstavbu vyhrál nabídkou celkových nákladů ve výši 15 200 zlatých, svobodský mistr zednický Franz Wanka. Nic z toho tehdejší sokolíci nevěděli a ani je to nezajímalo. Výhodu vlastního sportovního stánku brali jako dějinné faktum. Mít vlastní tělocvičnu však taková samozřejmost zase nebyla. Podle statistiky z konce roku 1947 se tím mohlo pochlubit jen 1 177 jednot z celkových 3 367, což je zhruba třetina.

Nepodařilo se mi bohužel vypátrat, kolik měla místní jednota členů, ale řádově jsou to desítky. Ve více než milionové mase sokolstva v tehdejším Československu je to opravdu jen hrstka. O to obdivuhodnější je uspořádání velkolepého sletu již v létě 1947. Přípravy na památný XI. Všesokolský slet v Praze byly v plném proudu, chystal se velký župní slet v Trutnově, ve Rtyni. Činovníci tělovýchovné jednoty Sokol ve Svobodě nad Úpou vycítili jedinečnou příležitost k propagaci svého města a po dohodě s Východočeskou župou Pippichovou a se souhlasem Podkrkonošské župy Jiráskovy, uspořádali ve dnech 12.-14. července sokolský slet v Krkonoších na cvičišti u svobodské sokolovny. Dle dobového letáčku byly předběžně přihlášeny jednoty ze všech částí Čech. Svou účast dokonce přislíbili i cvičenci z nedalekého Polska. Program začínal v sobotu 12. příjezdem zvláštního vlaku s účastníky z východočeského kraje. Odpoledne prováděli místní „znalci" své bratry a sestry ve skupinách po Krkonoších. Kapelník Malý z Dašic se svou sokolskou kapelou vyplnili podvečer koncertem na kolonádě v Janských Lázních. A od 20,30 zahrál ochotnický divadelní spolek Kvapil ze Svobody n.Ú., mezi jehož aktéry měli sokolové také nejedno své želízko v ohni, na jevišti sokolovny hru Olgy Scheinpflugové Okénko. Nedělní dopoledne patřilo nezbytným zkouškám nástupů a řazení a poslednímu cizelování nacvičených sestav. Slavnostní průvod městem od nádraží ke sletišti vyšel ve 13,30. Po vztyčení státní vlajky a uvítání významných hostí s úderem 15. hodiny začalo vlastní veřejné vystoupení všech sokolských složek. Od zvláštní poštovní přepážky zřízené přímo na sletišti, rozesílali účastníci do všech stran množství pozdravů, opatřených filatelistickým bonbónkem - příležitostným poštovním razítkem zdejší pošty s textem: Sokolský slet v Krkonoších - Svoboda n. Ú. 13. VII. 1947. Shodný nápis je i na raženém plechovém odznaku, jehož větší vrchní část zcela zaplňuje hrdá figura erbovního ptáka s lipovou haluzí v pařátech. Pamětní aršík se sletovým razítkem a v záplavě sokolských ražeb celkem nevýznamný odznáček, jsou  jedněmi z nemnoha hmotných památek na (v necelém desetiletí trvání Sokola ve Svobodě) docela významnou událost. Pamětníci vzpomínají i na protančenou noc při sokolské veselici v tělocvičně, odkud mnozí odcházeli na pondělní celodenní výlet na Sněžku, na Pomezní boudy a do Polska. Jiní využili účastnickou slevu na jízdném lanovou drahou na Černou horu, další navštívili při sletovém dni otevřených dveří provozy Krkonošských papíren, jejichž reklamní slogan:  „Naše výrobky jdou do celého světa" tehdy stále ještě platil. Nově navázaná přátelství byla utužena posledními sdělenými dojmy při společné večeři a pak už jen sbohem a šáteček...

Šedesátiletá činnost sportovního spolku Svoboda - Maršov je s německou akurátností pečlivě zaznamenána v kronikách obcí úpského údolí. V depozitářích krkonošských muzeí a archivů je dostatek dokladů, mapujících jeho historii. Teprve dnešní generace začíná oceňovat jejich význam pro pochopení kontinuity dějin námi obývaného území. Dnes už by se asi nestalo, aby vzácný nález spolkového praporu z roku l890 v půdním úkrytu sokolovny v padesátých letech, skončil v byrokratickém bludišti jakéhosi okresního výboru, jako ideově nevhodný. Nechce se mi však uvěřit, že z hlediska historie zcela nedávná, krátká epizoda trvání Sokola ve Svobodě n. Ú. v poválečném období evidentně zcela pozitivní, není téměř zdokumentována. Obecní kronika se v té době nepsala stejně jako dnes. Pokud existovala kronika jednoty, je zatím nezvěstná. Balíček žloutnoucích fotografií a šálivé vzpomínky žijících pamětníků je tak žalostně málo. Zvlášť, když lidská paměť je, jak známo, uzpůsobena především k zapomínání. Vždyť i ti nejmladší účastníci sletu, sotva dorostlí do svého prvního sokolského stejnokroje, pyšně vykračující v čele slavnostního průvodu, klepou dnes postupně na dveře svobodského domova důchodců. Srdce sokolů v nich však stále bije.

K 50. výročí sokolského sletu v Krkonoších a k 100. výročí sokolovny ve Svobodě nad Úpou.

In: Krkonoše - Jizerské hory 1998/9