Nestárnoucí hlasy zvonů slaví i žalují a lid, nepřestávající jim naslouchat, souznívá srdcem se srdci jejich s vroucím přáním, aby již nikdy netloukly na poplach. /František Halas /
Zvony. Hudební nástroj s bijícím srdcem, rozechvívající metrákovou masu ušlechtilého kovu do velebných tónů. Tvar posvěcený staletími, vyráběný technologií po věky neměnnou. Jejich zvuk provází nespočetnou řadu generací lidského pokolení. Ať již svolává k modlitbám, burcuje do boje, či varuje před živly, včetně válečného běsnění, svým laděním vytváří nezaměnitelný genius loci krajiny našeho bytí. Osudy zvonů bývají rozmanité. V uzlových bodech však navzájem velmi podobné. Nebýt barbarského 20. století se svými dvěma globálními válkami, kdy byla většina zejména evropských zvonů ponížena bez ohledu na jejich výtvarnou a historickou hodnotu na pouhý materiál pro potřeby válečného průmyslu, byly by živým pojítkem dávné historie se současností. Bohužel, „přežilo" jich jen velmi málo.
Lze předpokládat, že hlas zvonů zněl nad úpským údolím i z věže prvního kostela ve Svobodě nad Úpou. Ve vzmáhajícím se hornickém městečku na úpatí zlatonosných Rýchor jej založili protestantští kazatelé již před rokem 1584. Měl prý podobu kaple sv. Jiří na Pražském hradě a byl zasvěcen svatému Vojtěchovi /Adalbertovi/. Skrovný svatostánek s trámovým stropem a pěchovanou podlahou, která byla teprve roku 1686 vyložena 2 550 cihlami, byl po téměř dvěstěleté existenci již velmi zchátralý. Majitel panství a kostelní patron Josef Adam Schwarzenberg uvolnil na stavbu nového chrámu Páně velkoryse 1 000 dukátů /= 1 500 zlatých/ a poskytl zdarma veškerý stavební materiál.Tehdejší filiální kaplan Johann Kölbl z Lövengrimmu posvětil před zraky celého magistrátu a většiny svobodských občanů základní kámen 16. září 1777. Výstavba si vyžádala dalších 737 zlatých z knížecí pokladny doplněných o jistě nemalou částku z darů a sbírek. Slavnostní bohoslužbou byl nový kostel Jana z Nepomuku vysvěcen 17. 10. 1779. Celodřevěná kostelní věž stála osamoceně poněkud výše ve svahu a od kostelních dveří k ní vedly zastřešené dřevěné schody.
Současná zděná věž byla přistavěna ke kostelu až v roce 1836. 27. září t. r. byly na saních svezeny ze staré věže tři původní zvony a použity do nové zvonice. Velký zvon s figurální výzdobou českých patronů sv. Vojtěcha, Václava, Prokopa a Jana Nepomuckého nesl nápis:
„DURCH JOHANN HENN ZU PRAG IN DAS STADTL FREYHEITER GOTTESHAUS GEGOSEN ANNO 1750 ZU EHREN DER HEILIGEN PATRONEN."
V roce 1792 se na něm objevily první trhliny a roku 1840 praskl zcela. Ještě téhož roku byl přetaven a v roce 1841 se vrátil na své místo. Ve výzdobě opustil z neznámých důvodů světeckou suitu sv. Prokop. Nápisů naopak přibylo. Při hořejším okraji stálo:
„GEGOSEN DURCH CARL BELLMANN ZU PRAG FÜR DIE FREYHEITER KIRCHE IM JAHRE 1840."
Prostřední nápis zněl takto:
„AUCH WAS WIR SCHAFEN, WIRD EINST LEIDEN
VOM WURM DER ZEIT DURCHBROCHEN
DIES MAG DIE ZEIT NACH MIR ENTSCHEIDEN
DIE VORZEIT HAT GESPROCHEN."
/ I co my tvoříme, kdys zahyne,
červ času všechno zlomí.
To nechť po nás se rozhodne,
tak časy staré mluví. /
U spodního okraje bylo napsáno:
„ERHEBT EUCH, KINDER DIESER ZEIT HÖRT!
WIE DEM ERDENSOHNE
DAS ERBE DER UNSTERBLICHKEIT
ERSCHALLT IM GLOCKENTONE."
/ Vstaň dítě doby té
a slyš co synovi všech časů
jak dědictvím nesmrtelných je
a zní ve zvonu hlasu. /
Střední zvon byl z trojice nejstarší. Dle nápisu dokonce o čtrnáct let starší než první známá zmínka o svobodském kostele:
„DA PACEM DOMINE IN DIEBUS NOSTRIS QUIA NON EST ALIUS A. D. 1570."
Ten nejmenší s nápisem
„SANCTA MARIA ORA PRO NOBIS A. D. 1669"
musel být po devíti letech /1678/ přetaven pro nakřáplý hlas způsobený prasklinami. Osud dvou menších zvonů je navíc obestřen rouškou tajemství. Některé prameny uvádějí další přetavbu v roce 1861, existuje i zápis, že v roce 1888 dodal zvonař Petr Hilzer dva nové zvony o váze 130 a 63,5 kg za 281 zlatých a 61 krejcarů. Ve věži byly stále jen tři a všechny najednou byly zrekvírovány uprostřed války v roce 1916.
Relativně velmi brzo po jejím skončení uspořádali farníci úspěšnou sbírku na nové. 3. července 1921 projížděl Svobodou slavnostní průvod. Dva páry koní hospodáře Schmidta táhly girlandami vyzdobený valník se třemi skvostnými zvony z dílny mistra Oktava Wintera v Broumově hlavní ulicí na náměstí a zpět ke kostelu. V čele průvodu důstojně kráčely svobodské dámy, mající vedle pátera Müllera hlavní podíl na vybrání potřebné částky 40 000 Kč. Za nimi družičky a další honorace. Pomocí kladky a lana vytahoval zvony do věže se svými šikovnými tovaryši stavitel Tippelt. Ještě týž den se jejich hlahol laděný v B - dur za všeobecného jásotu přihlížejících, rozezvučel městem. Největší z nich, věnovaný sv. Janu Nepomuckému měl nápis shodný se spodním nápisem svého předchůdce:
„EHREBT EUCH ... atd"
Prostřední zvon zvaný Immaculata měl text:
„RUF ICH EUCH ZUR CHRISTENPFLICHT,
VERSCHMÄHET MEINE STIMME NICHT."
/Volám - li vás ke křesťanské kázni,
slyšte můj hlas ve zbožné bázni./
Nápis na nejmenším z trojice hlásal:
„VERKUNDE UNS IN ALLER NOT,
DASZ EWIG LEBT DER GUTE GOTT."
/V každé nouzi zvěstuj vděčně,
že dobrý Bůh nám žije věčně./
Velký a malý měly na spodním lemu ještě další, zřejmě dedikační nápis. Jeho úplný text se mi nepodařilo zjistit. Ani před nimi se nezastavila válečná litice druhé světové války. Bezostyšně vztáhla svůj nenasytný pařát i na vzácnou bronzovou plastiku Emila Schwantnera z pomníku padlých svobodských občanů v té předešlé. A je více než příznačné, že celé další půlstoletí žaloval ze sanktusové věžičky jen osiřelý umíráček; prostý zvonek s iniciálami F.A.F. a letopočtem 1780.
„DOBA VÁLKY VZALA - DOBA MÍRU DALA"
je výmluvný nápis na větším z dvojice současných zvonů, vyzdvižených na věž kostela ve Svobodě nad Úpou po dlouhé době ticha 23. dubna 1994. Dnes již zvěčnělý duchovní pastýř páter Jaroslav Tyrner mohl svůj letitý sen uskutečnit nejen díky změně politického ovzduší, ale i za cenu osobní oběti. Dědictví po jeho sestře, která s ním sdílela farní domácnost téměř tři desetiletí, bylo výraznou injekcí celkové částce 337 480 Kč za jejich odlití v renomované zvonařské huti v Brodku u Přerova. Menší část byla vybrána mezi věřícími. Zvon o váze 490 kg zasvětil královéhradecký světící biskup Mons. Josef Kajnek svatému Janu Nepomuckému. Mezi ornamenty lze ještě přečíst:
„SVOBODA NAD ÚPOU L. P. 1994 - ULILA RODINA DYTRYCHOVA"
Na 220 kg vážícím sv. Václavovi je na spodním okraji verš národního chorálu:
„SVATÝ VÁCLAVE, NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM NI BUDOUCÍM."
Vedle domicilu, vročení a jména dílny:
„SVOBODA NAD ÚPOU L. P. 1994 - ULILA RODINA DYTRYCHOVA"
ještě dedikace:
„VĚNOVALA MARIE, SESTRA PÁTERA TYRNERA"
Pro moderní jeřábovou techniku ČSD bylo vyzdvižení zvonů hračkou a pro většinu přihlížejících dosud neviděnou podívanou. Jejich hlas zazněl poprvé již na závěr slavnostní světící mše. Jak dlouho bude znít, nezáleží ani tak na jejich elektronikou ovládaném pohonu, ale na nás.
In: Krkonoše - Jizerské hory 1998/12
