Freiheit

Zlatá horečka, která ve východních Krkonoších a především na Rýchorách, kulminovala začátkem 16. století, dala vznik i hornické osadě pod mohutnou dvojicí Černé a Světlé hory, odvozující své jméno od svobody dolování, Svobodě nad Úpou. Tisíce turistů, kteří navštěvují horská střediska Pec pod Sněžkou, Malou Úpu či Janské Lázně, projížděly až do roku 1981, kdy byla dobudována nová silnice z Trutnova do Pece, malebným centrem tohoto rázovitého městečka. Vzhledem k okolním obcím je jedním z nejmladších. První doloženou písemnou zmínkou o jeho existenci je až privilegium Ferdinanda I. z roku 1546, kterým bylo osadě, zároveň s povýšením na město s právy horních měst v Čechách, uděleno i právo erbovní. Několik erbů můžete v nezměněné podobě vidět na průčelích významných budov. Halas kovkopů utichl v době, kdy bylo panství Vlčice, ke kterému Svoboda až do zrušení poddanství patřila, v držení bohatého rodu Schwarzenbergů. Chudičkou zlatou hřivnu nahradila nejprve úmorná práce domácích tkalců a v minulém století dravý nástup průmyslu, především papírenského. O přirozený vznik spádového správního a obchodního centra této oblasti se postaral čas a v poslední době i pověření české vlády pro výkon státní správy ve východních Krkonoších. Vy všichni, kdo Svobodou nevšímavě projedete ve snaze být co nejdříve v centru nejvyšších českých hor a chcete nejen „navštívit", ale i „vidět", přijměte mé pozvání na pomyslnou projížďku po trase vyhlídkových fiakrů z přelomu století, která vás sice ochudí o pár chvil na sjezdovkách, zato obohatí množstvím příjemných zážitků.

Projížďka začíná symbolicky tam, kde končí koleje. Při výjezdu od nádraží ČSD a nástupiště autobusů odbočte vlevo, a pokud vás nezláká k příjemnému posezení cukrárna a kavárna Helena, překročíte Úpu po pečlivě rekonstruovaném železném mostě. Byl postaven v roce 1898, rok po jedné z největších povodní minulého století, která smetla jeho kamenného předchůdce. Dnes už nepoužívaná technologie nýtování z něj činí zajímavou technickou památku. Strohé geometrické tvary jsou protipólem měkkým linkám sochy českého barokního světce Jana z Nepomuku, jehož jménu je zasvěcen i místní katolický kostel, založený husitskými kazateli před rokem 1584. Měděná věž s hodinami je jen několik desítek kroků před vámi. Most v těchto místech prokazatelně již v roce 1553. Minete zdravotní středisko s bohatou štukovou výzdobou v lázeňském stylu, vhodíte pohlednice pro přátele do schránky na poště a jste na Malém náměstí u další technické kuriozity, meteorologické staničky z let třicátých. Zahnete vpravo a před vámi je ulice 5. května, odvěká páteř města, která se postupně mění v živou a pulsující obchodní tepnu. Kdysi byla po obou stranách lemována dřevěnými domy se štíty do ulice a s podloubím, jaké najdete ještě ve Vrchlabí. Vesměs je koncem minulého a začátkem našeho století vystřídaly zděné měšťanské domy s obchody a obchůdky v přízemí. Nový veselejší vzhled ulice je výsledkem úsilí vlastníků domů za tři roky po sametové revoluci. Objevují se barevné vývěsní štíty a lákavě upravené výlohy. Většinu z bohatého sortimentu zboží a služeb najdete právě zde. Celkově je dnes ve Svobodě asi 25 obchodů, přibývají potřebné služby, krejčí, švec, kadeřník, kosmetika, masáže. Zájem podnikatelů zkusit štěstí v našem městě stále stoupá. V tom se Svoboda příliš neliší od jiných měst v okolí. Navíc vám však může nabídnout svou poklidnou atmosféru s pečetí historie, kde má všechno lidský rozměr. Milovníci architektonických památek si zajisté v ulici 5. května všimnou rokokového měšťanského domu čp. 107 z 18. století se sedlovou střechou a průčelím děleným toskánskými pilastry. Zde v září roku 1779 přenocoval na inspekční cestě po bojištích prusko-rakouské války osvícený císař Josef II. Znalci ocení i lékárnu hned vedle, s prvky pozdně klasicistními. Při troše fantazie si lze představit jásavé barvy fasád i u domů, které na radikální opravu ještě čekají. Ale to vás již svou typickou siluetou bývalé radnice vítá náměstí Svornosti, kdysi místo výročních i týdenních trhů. Tady se cesta rozdvojuje: vpravo směřuje do Maršova a dále do Pece a Malé Úpy, vlevo do Janských Lázní. Jejich věhlas byl až do roku 1867 spojován se Svobodou. Do té doby byly totiž její nedílnou součástí. Spojovalo je několik promenádních cest, z nichž ta kolem lesnického učiliště, alejí stoletých lip, láká k procházce dodnes. V radniční budově vystavěné na místě staré dřevěné v roce 1869 je dnes kino, zatím co správa obce sídlí ve vedlejším domě, který městu darovali místní rodáci, bratři Etrichové, majitelé textilních závodů v širokém okolí. Z jejich rodu pocházel i průkopník letectví a konstruktér slavné „Holubice", Igo Etrich. Také spořitelna v těsném sousedství má ve městě téměř stoletou tradici. V případě, že vás zláká k delšímu pobytu malebné okolí, místní cestovní kancelář Krkonoše vám zprostředkuje ubytování v jednou z téměř 50, většinou soukromých penzionů, což má spoustu výhod i pro návštěvníky hřebenových oblastí hor, které jsou odtud snadno dostupné. Ti prozíravější na to již dávno přišli a v hojné míře využívají i celkem 12 pohostinských zařízení, která nabízejí své služby mnohdy výrazně levněji a kvalitněji než v turistických centrech. Národní dům na náměstí je jedním z nich a společně s restaurací Modrá řeka, Rýchorka a Bonsai, kavárnou Jitřenka, barem Satelit a dalšími usilují o přízeň návštěvníků. Vaše oko zřejmě objeví na kdysi kompaktně uzavřeném náměstí přece jen pihy na kráse v podobě dvou nehezkých proluk. Jediný hrázděný dům slezského typu, jímž byl věhlasný hostinec U pošty na spodním konci a skupina čtyř původních dřevěných domků s podloubím na místě dnešního parčíku s parkovištěm, byly neuváženě zbořeny na začátku šedesátých let našeho století. Co svobodské radní všech dob naopak zdobí je skutečnost, že odolali snahám různých radikálních novotářů na přemístění kamenného sousoší svatých z exponovaného místa náměstí, které se s různou intenzitou objevovaly již od konce první světové války. Díky tomu se u Panny Marie se svatým Floriánem a svatým Antonínem, kouzelné práci neznámého lidového umělce datované rokem 1844, jako u poslední perličky v diadému města Svobody nad Úpou můžeme rozloučit. Tak šťastnou cestu a přijďte pobejt!

In: Veselý výlet 2/1993